Kostel svatého Víta (Tuchoměřice)
| Kostel svatého Víta v Tuchoměřicích | |
|---|---|
 Kostel sv. Víta v Tuchoměřicích (východní průčelí) | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Středočeský |
| Okres | Praha-západ |
| Obec | Tuchoměřice |
| Souřadnice | 50°8′6,7″ s. š., 14°16′47,02″ v. d. |
  Kostel svatého Víta | |
| Základní informace | |
| Církev | římskokatolická |
| Farnost | římskokatolická farnost Tuchoměřice |
| Zasvěcení | svatý Vít |
| Architektonický popis | |
| Architekt | Giovanni Domenico Orsi |
| Stavební sloh | rané baroko |
| Výstavba | 1667–1669 |
| Další informace | |
| Kód památky | 37147/2-2325 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky Tuchoměřice) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kostel svatého Víta v Tuchoměřicích v okrese Praha-západ je součástí raně barokního objektu jezuitské rezidence (kláštera) s kostelem vybudovaného ve druhé polovině 17. století podle návrhu italského architekta Giovanni Domenico Orsiho nad vesnicí, na návrší zvaném Zámecký vrch. Je chráněn jako kulturní památka.[1] O záchranu historicky i umělecky cenné stavby usiluje Komunita Chemin Neuf.[2]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Historie farního kostela[3] sv. Víta v Tuchoměřicích je spjata s působením jezuitské staroměstské koleje (Klementinum), která obstarávala duchovní správu v sousední obci Kopanina. V roce 1623 zakoupili staroměstští jezuité od Otty Jindřicha z Vartenberka i panství Tuchoměřice se zámkem, přestavěným v průběhu 16. století z gotické tvrze na renesanční šlechtické sídlo. Během třicetileté války zámek i původní kostel svatého Víta a Linharta zpustl. Na místě gotické tvrze a starého kostela sv. Víta a Linharta byla vybudována jezuitská rezidence s kostelem sv. Víta podle plánů stavitele Orsiho.
Stavba kostela byla dokončena k roku 1668 a postupně byl vybavován oltáři. Roku 1683 se uvádí oltář Narození Páně s obrazem Jana Jiřího Heinsche a obraz sv. Agáty, oba později nahrazené obrazy Raabovými a přemístěné do sakristie.[3] Roku 1711 byly vztyčeny oltáře sv. Linharta a sv. Klimenta. Varhany byly postaveny roku 1754. Z roku 1768 je iluzivní architektonická malba hlavního oltáře, jejímž autorem je malíř a jezuitský laický bratr Josef Kramolín.
Kromě pravidelných bohoslužeb se v kostele konají příležitostně koncerty duchovní hudby.
Popis stavby[editovat | editovat zdroj]
Kostel je jednolodní obdélná raně barokní stavba bez věže s valenými klenbami. Po obou stranách oratoře je umístěn užší obdélný presbytář. Na střeše nad presbytářem je umístěn sanktusník. Východní průčelí, vybudované v letech 1732–1736 je členěno pilastry. Nad segmentovým štítem obdélníkového portálu je umístěno obdélníkové okno ukončené segmentem. Nad římsou průčelí vrcholí obdélníkovým štítem s trojúhelníkovým ukončením. V nikách průčelí jsou umístěny tři pískovcové sochy, pocházející patrně z dílny Matyáše Bernarda Brauna (svatý Ignác, svatý František Xaverský a svatý Václav). Boční fasády jsou členěny pilastry a obdélníkovými, půlkruhově ukončenými okny.
Na zadní stěně presbytáře je iluzivní oltář se dvěma zachovanými obrazy sv. Víta, jemuž se zjevuje anděl, a poprsí svatého Václava mezi anděly od Jana Jiřího Heinsche z doby kolem 1683. V interiéru kostela se nacházejí i iluzivní malby od Josefa Kramolína z roku 1768, malované portály presbytáře a freska svatého Víta v podkruchtí. Čtyři boční malované oltáře s obrazy Narození Páně, svatého Linharta, svaté Agáty a svatého Klimenta jsou dílem Ignáce Raaba, stejně jako menší obrazy Floriana, Tekly, Notburgy a Doroty v jejich nástavcích. Součástí interiéru je rokoková oltářní deska, rokoková kazatelna se symboly Starého a Nového zákona a rokokové varhany. Ty jsou patrně jediným dochovaným nástrojem varhanáře Jana Vojtěcha Beera (Johanna Adalberta Beera)[4] z roku 1754–1755, který tak dokončil dílo svého předchůdce, varhanáře Tomáše Schwarze.[5] Cínová křtitelnice je datovaná letopočtem 1636.
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Klášter Tuchoměřice s kostelem svatého Víta -
Kostel svatého Víta z jihu -
Kostel svatého Víta -
Vstupní portál -
Hlavní (iluzivní) oltář
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-05-01]. Identifikátor záznamu 149050 : Rezidence jezuitská. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ Klášter v bývalé jezuitské rezidenci ze 17. století. www.chemin-neuf.cz [online]. [cit. 2016-05-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-01-07.
- ↑ a b PODLAHA, Antonín. Posvátná místa království českého : Dějiny a popsání chrámů, kaplí, posvát. soch, klášterů i jiných pomníků katol. víry a nábožnosti v království Českém : díl 5.. Praha: Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1911. Dostupné online. Kapitola Tuchoměřice, fara, s. 119–128.
- ↑ Varhany a varhanáři v České republice
- ↑ SVOBODA, Štěpán. Varhany v kostele sv. Víta v Tuchoměřicích. Varhany znějící [online]. 2012 [cit. 2016-05-02]. Varhany v kostele sv. Víta v Tuchoměřicích Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PODLAHA, Antonín. Posvátná místa království českého : Dějiny a popsání chrámů, kaplí, posvát. soch, klášterů i jiných pomníků katol. víry a nábožnosti v království Českém. Arcidiecéze pražská, díl 5. Vikariát libocký.. Praha: Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1911. Dostupné online. Kapitola Tuchoměřice, fara, s. 119-128.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel svatého Víta na Wikimedia Commons
