Tento článek patří mezi dobré v české Wikipedii. Kliknutím získáte další informace.

Kopalův památník

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kopalův památník
Kopalův památník ve Znojmě (2016)
Kopalův památník ve Znojmě (2016)
Základní informace
Sloh Empír
Architekt Paul Wilhelm Eduard Sprenger
Materiály žula, pískovec, měď, bronz
Pojmenováno po Karl von Kopal
Poloha
Adresa Znojmo, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky 27747/7-6959 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kopalův památník na Komenského náměstí ve Znojmě je pozdně empírová kulturní památka postavená v roce 1853 připomínající moravského důstojníka v armádě Rakouského císařství Karla von Kopala.[1][2]

Památník byl zbudován dle stavebních plánů vídeňského architekta Paula Sprengera a návrhu vídeňského sochaře Antona Ferkorna. Na čtyřbokém stupňovitém podstavci je umístěn hranolový soklžulovým obeliskem, vrchol obelisku je korunován sochou bohyně Níké. Podoba památníku se několikrát měnila v závislosti na státním zřízení a převládajících náladách ve společnosti. Od roku 2009 dochází postupně k navrácení původního vzhledu památníku.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Busta Karla von Kopala v památníku Heldenberg

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Původně měl být pomník postaven v Ctidružicích, v rodišti Karla von Kopala. Dne 12. srpna 1849 se v brněnských regionálních novinách objevila první výzva k veřejné sbírce na pomník. K 13. říjnu 1849 bylo pro stavbu pomníku vybráno více než 845 zlatých.[3] Na výstavbu přispěl mj. maršál Radecký (50 zlatých) nebo císař Ferdinand I. Dobrotivý.[4] První plány na postavení památníku existovaly již v roce 1850 a v Ctidružicích byl pro stavbu ustaven speciálně založený výbor. Vzhledem k tomu, že Ctidružice jako malá obec nebyly dostatečně navštěvovány, bylo na žádost mnoha Znojemanů místo stavby nakonec přesunuto do Znojma. Město Znojmo nabídlo jako místo instalace památníku prostor před tzv. Císařskou bránou (zbořena v roce 1863),[5] bylo rovněž připraveno toto místo odpovídajícím způsobem upravit na své náklady. Předseda výboru Matthäus Elsinger žádal opakovaně 18. února a poté 3. listopadu roku 1852 císaře Františka Josefa I. o převod děloviny nezbytné pro odlévání postavy bohyně a některých emblémů, což císař o několik dní později schválil. Jednalo se o zajatá děla pocházející z války s Piemontem a italskými vzbouřenci, kde se Karel Kopal roku 1848 vyznamenal v boji. Za vojenské zásluhy byl oceněn vojenským řádem Marie Terezie, císařským rakouským řádem Leopoldovým, Řádem železné koruny, dělovým křížem a stal se legendou armády Rakouského císařství.[3][6][7][8]

Slavnostní odhalení proběhlo 16. října 1853 za účasti významných osobností Znojma a celé Moravy, potomků Karla Kopala, jeho přátel a spolubojovníků. Uskutečnil se také církevní obřad. Den odhalení byl zakončen čestnou salvou a plesem.[3][9]

Pomník byl vystaven díky nadšenému úsilí občanů – vlastenců, kteří ctí válečnou slávu synů své vlasti. Mezi četnými přáteli oslavovaného Karla Kopala zaujal ústřední pozici výbor, který vytvořili František Doležal, rentmistr města Znojma, Matyáš Elsinger, obchodník a měšťan ve Vídni, Wilhelm Haßfurter, c. k. koncipista u dvora ve Vídni, a Franz Perintzer, c. k. polní kaplan, všichni Moravané, jejichž pílí a za nejvřelejší pomoci Jeho Excelence c. k. polního maršál-poručíka Kempena von Fichtenstamma se podařilo shromáždit šlechetné příspěvky na realizaci tohoto pěkného díla a dovést vše do zdárného konce.
— Český překlad úryvku ze zakládací listiny památníku[2]

Dne 2. ledna 1864 bylo náměstí, kde se památník nacházel, městským zastupitelským úřadem označeno jako Kopalovo náměstí.[10]

Poválečné období[editovat | editovat zdroj]

Komenského náměstí ve Znojmě

Po vzniku Československa bylo Kopalovo náměstí roku 1920 přejmenováno na Komenského náměstí. Pomníku hrozil zánik v rámci vlny tzv. odrakouštění. Tehdejší kustod muzea Anton Vrbka navrhoval radikální řešení, které požadovalo nahradit bohyni Niké na vrcholu pomníku českým lvem.[11]

Nakonec byl památník roku 1923 upraven v duchu módního čechoslovakismu a republikánství na „Pomník vítězství 28. října“. Byly odstraněny bronzové atributy výzbroje a výstroje c. k. polních myslivců. Byly také odsekány všechny pamětní nápisy na pomníku. Došlo k osazení bronzových erbů čtyř zemí nového Československa a legionářské helmy, ozdobný bronzový pás dubového listí byl přetaven na listí lipové.[4]

V říjnu 1938 byl pomník tehdejší výzdoby (s výjimkou lipového listí) zbaven. V létě 1939 se na obelisk díky finančnímu daru baronky Františky Kopalové navrátily staré bronzové atributy polních myslivců uložené do té doby v muzeu. K obnovení nápisů nedošlo. Po druhé světové válce byl pomník opět zbaven výzdoby a sejmuté atributy se ztratily.[4]

Od roku 1973 je památník zapsán do státního seznamu kulturních památek.[1] Jedná se o jeden z mála monumentálních empírových památníků v českých zemích.[12]

Roku 2008 rozhodla znojemská radnice o rekonstrukci památníku.[4] Památník a celé okolní náměstí prošly v letech 2009–2010 generální obnovou. Plocha náměstí byla v 1. a 2. pol. 20. století poznamenána vrstvami úprav. Kolem památníku se nacházel travnatý středový kruh s dřevinami a později květinami různé úpravy. Zeleň byla vyhodnocena jako nezapadající do původní klasicistní koncepce náměstí.[13] Parkový pás, přerušený na hranách náměstí, byl po rekonstrukci prostorově propojen novým kruhovým prstencem stromů kolem památníku, aby bylo dosaženo dojmu kontinuity zeleně. Bylo instalováno osm zemních světel, které monument osvětlují.[14][15]

U paty památníku byl roku 2009 objeven základní kámen se schránkou obsahující dobový dokument pojednávající o jeho vzniku, stavbě a průběhu slavnostního odhalení.[2][16]

Změnou v politickém vedení města na podzim 2010 nemohla být rekonstrukce památníku dokončena podle původních představ, které počítaly také s instalací německých nápisů připomínajících význam Karla von Kopala.[17] Nápisy byly uloženy do depozitáře muzea,[18] deska připomínající datum odhalení na západní straně pomníku nebyla rovněž obnovena.[3] Roku 2012 se na obelisk navrátily repliky bronzových atributů c. k. polních myslivců – na vavřínových věncích zavěšená puška s bajonetem, vojenská trubka, klobouk a torna.[19] Český překlad německých textů o Karlu von Kopalovi byl umístěn ve čtyřech bronzových pásech na úpatí nových žulových schodů pod památníkem.[9][20][21][22][23]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Bohyně vítězství Niké na obelisku

Autorem návrhu památníku byl rakouský architekt Paul Wilhelm Eduard Sprenger. Návrh samotného pomníku na čtyřbokém stupňovitém podstavci ve tvaru štíhlého žulového obelisku z lomu ve Studené vytvořil německo-rakouský dvorní sochař Anton Dominik von Fernkorn, který rovněž patřil k iniciátorům výstavby památníku.[24] Přeprava celkem 56 tun žuly do Znojma trvala tři dny.[3] Vrchol obelisku byl osazen kovovou deskou a reliéfem rostlinného dekoru, na podstavci a kovové kouli byla navržena bronzová socha řecké bohyně vítězství Viktorie (Niké) o výšce 2 sáhů 1 stopy a 2 palců (přibližně 4,2 metru) s rozepjatými křídly, v pravé ruce držící věnec, v levé ruce ratolest.[25][26] Knížecí Salmova huť vyrobila odlitky z kovu ukořistěných piemontských děl. Celková výška památníku v době jeho odhalení činila 12 metrů, samotný obelisk byl vysoký 7,6 metru.[3][12][27][28]

Další kovové ozdoby tvořila výzbroj a výstroj polních myslivců – na vavřínových věncích zavěšená na západní straně puška s bajonetem, směrem na jih vojenská trubka, na východní straně lovecký klobouk a ze severní strany torna.[3]

Na západní straně obelisku byl nápis: DEM HELDEN VON SANTA LUCIA UND VICENZA CARL VON KOPAL (Hrdinovi od Svaté Lucie a Vicenzy, Karlu von Kopalovi), na jižní straně: K. K. OBERST DES 10. FELD-JÄGER-BATALLION : RITTER DES MARIA THERESIEN- UND OEST. LEOPOLD- ORDENS : PATRICIER ZU FIUME UND BUCCARI (C. k. plukovníku 10. batalionu polních myslivců : Rytíři Vojenského řádu Marie Terezie a rakouského Leopoldova řádu : PatricijoviFiume a Bakaru), na východní straně: GEBOREN ZU SCHIDROWICZ BEIM ZNAIM DEN 3. FEBRUAR 1788 (Narozenému v Ctidružicích u Znojma 3. února 1788), na severní straně: GESTORBEN AN DEN VON DEM FEINDE ERHALTENEN WUNDEN AM 17. JUNI 1848 (Jenž podlehl zraněním od nepřítele dne 17. června 1848).[18][29]

Kopalova invalidní nadace pro veterány[editovat | editovat zdroj]

Avers a revers Kopalovy pamětní medaile

V návaznosti na odhalení Kopalova památníku v roce 1853 byla v dubnu 1854 založena Kopalova invalidní nadace pro veterány 10. praporu polních myslivců. Základ nadace tvořil zůstatek sbírky na Kopalův památník (1 082 zlatých), který byl investován a nadace se financovala z úroků.[30] Další finance měly být pro nadaci získávány dobrovolnými dary a také z výnosu prodeje pamětní Kopalovy medaile.[31] Medaile byla ražena v počtu 700 kusů převážně v mědi, vzácně v postříbřené variantě, v několika kusech ve stříbře a pravděpodobně minimálně jeden kus byl ražen ve zlatě.[32] Ražbu medailí v c. k. Hlavním mincovním úřadu povolil císař František Josef I. bezúplatně.[33] Z nadačních prostředků došlo k zaopatřeni tří válečných invalidů. Jejich úkolem bylo střežit památník a pečovat o údržbu jeho okolí. Hlídači náležela odměna 10 zlatých měsíčně. Znojemská městská rada poskytovala příspěvek na bydlení na jednoho invalidu ve výši 20 zlatých za rok.[30][34]

Kopalova invalidovna[editovat | editovat zdroj]

Vznikla rovněž potřeba sehnat pro strážce památníku vhodné ubytování. Vytvořila se iniciativa pro výstavbu obytného domku – invalidovny pro hlídače. Za přispění šlechtických mecenášů byl projekt za 2 064 zlatých realizován. Invalidovna byla vystavěna ve švýcarském stylu z cihlového zdiva na kamenném soklu. Jednalo se o přízemní stavbu obdélníkového tvaru přibližně 12 metrů dlouhou a 6 metrů širokou. Delší (hlavní) strana směřovala na promenádu, štítová strana směřovala k Císařské bráně. Zdobena byla ornamenty z terakotově natřeného dřeva a jemnou maltovou nazelenalou omítkou. Na jednom konci střechy visela císařská vlajka a na druhém konci vlajka moravská. Na přední straně budovy byl uveden nápis z kovových písmen „SCHUTZ FÜR SCHUTZ“ (Ochrana za ochranu). K slavnostnímu otevření invalidovny došlo v den čtvrtého výročí odhalení památníku – 16. října 1857.[34][35]

Karel Kopal (kolem roku 1848)
Karel von Kopal (druhý zprava) na vyobrazení z roku 1851

Strážci památníku[editovat | editovat zdroj]

  • Josef Mahrer – první strážce, po boku Karla Kopala v bitvě u Goita na jaře 1848 přišel o pravou nohu
  • Josef Sailer (1873–1898)
  • Johann Pfoser (1898–1904)
  • František Tomšíček (1904–1905)
  • František Olešovský (1905–1909)
  • Johann Rössel (1909–1919)[34]

Kopalův kabinet[editovat | editovat zdroj]

Kromě prostor, které užíval strážce pomníku, se v invalidovně nacházela také místnost se samostatným vstupem, tzv. Kopalův kabinet. Muzejní místnost měla sloužit jako připomínka vojenských úspěchů Karla Kopala v Itálii v roce 1848. Strážce místnost ukazoval případným zájemcům.

Inventář byl k roku 1864 tvořen:

Císař František Josef I. při návštěvě Znojma v roce 1866 navštívil také invalidovnu a Kopalův památník.[39]

Dne 12. května 1910 byl kabinet přesunut z invalidovny do nově vzniklé expozice městského muzea, do vstupního foyer znojemského hradu (do tzv. Zeměpanského sálu).[40] Po první světové válce byl na konci roku 1918 kabinet přestěhován do východního křídla znojemského zámku. Část sbírky byla navrácena rodině Brand-Kopalů.[37]

Roku 1928 byl po Karlu Kopalovi pojmenován dolnorakouský motorizovaný prapor vojenské policie č. 3. Bylo navrženo, aby se upomínkové předměty shromáždily v místě působení praporu ve Stockerau. V roce 1930 pravnuk Karla Kopala Bohumil Brand-Kopal obohatil sbírku o části uniformy Karla Kopala a dělový kříž. Do sbírky přispěl i rakouský císařský dům, např. zakrvaveným límcem uniformy Františka Josefa I., kterou měl císař na sobě v roce 1853 při neúspěšném pokusu o atentát.[41][42][43] Inventář byl dále tvořen medailonem plukovníka Kopala, který byl vyroben z knoflíku válečného kabátu jeho syna Roberta (zahynuvšího roku 1866 ve vítězné bitvě u Custozy),[44] nožem, kterým byl v roce 1848 po zranění rozříznut Kopalův vojenský kabát, Kopalovou puškou, vycházkovou holí, ukořistěným kanónem a dalšími předměty. Dne 12. července 1931 došlo k otevření muzea připomínajícího Karla Kopala a 10. prapor polních myslivců za účasti spolkového ministra národní obrany Carla Vaugoina. V roce 1938 byly sbírky předány do úschovy Vojenskému historickému muzeu ve Vídni.[45][46]

Dům invalidovny ztratil svůj původní význam a roku 1930 byl demolován. V témže roce byl na místě invalidovny postaven meteorologický altánek.[47] Po roce 1945 došlo i ke zrušení Kopalova kabinetu. V současnosti se nachází ve sbírkách Jihomoravského muzea ve Znojmě.[34]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kopaldenkmal na německé Wikipedii.

  1. a b Kopalův památník – Památkový katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. Národní památkový ústav [cit. 2021-01-18]. Dostupné online. 
  2. a b c SMOLA, Daniel. Sarkofág skrýval přes sto padesát let starý pergamen. Znojemský deník. 2009-05-02. Dostupné online [cit. 2021-01-17]. 
  3. a b c d e f g Das Kopaldenkmal in Znaim. kopaljaeger.jgbnoe.at [online]. [cit. 2021-01-18]. Dostupné online. 
  4. a b c d KACETL, Jiří. Kopalův pomník ve Znojmě – zrcadlo našich moderních dějin. kacetl.bigbloger.lidovky.cz [online]. [cit. 2021-01-19]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  5. HAVLÍČEK, Jakub. Urbanistický vývoj města Znojma [online]. Praha: Vysoká škola regionálního rozvoje, Bakalářská práce, 2017. Dostupné online. 
  6. Josef Václav Radecký z Radče – český voják brání trůn. Monarchistický zpravodaj : Zpravodaj Koruny České [online]. 2012 [cit. 2021-02-21]. Dostupné online. 
  7. a b KOVÁRNÍK, Jaromír; HORÁČKOVÁ, Ladislava; MUCHA, Ladislav. Plukovník Karel, rytíř von Kopal (Ctidružice 3.2.1788–Vicenza 17.6.1848) Nález periferního pahýlu horní končetiny Karla von Kopala a lékařsko-antropologická analýza. www.muni.cz. 2009, roč. 1/2009, čís. 1. Dostupné online [cit. 2021-02-14]. ISSN 1802-5463. 
  8. SPVH Náchod – 6. prapor polních myslivců. www.facebook.com [online]. [cit. 2021-03-13]. Dostupné online. 
  9. a b Kopalův pomník ozdobí jen znaky – Znojemský týden. www.znoj-tyden.cz [online]. [cit. 2020-08-03]. Dostupné online. 
  10. Verkehrsflächen mit Bezug zu Kopal. www.jgbnoe.at [online]. [cit. 2021-03-28]. Dostupné online. (německy) 
  11. MOŠTĚK, Martin. Kopalův pomník vyvolává spor, vojáka připomene přednáška. Znojemský deník. 2011-02-03. Dostupné online [cit. 2021-02-25]. 
  12. a b Kopalův památník – Evidenční list nemovité kulturní památky. iispp.npu.cz [online]. Národní památkový ústav [cit. 2021-01-19]. Dostupné online. 
  13. Veřejný prostor : Veřejná prostranství : Sborník z konference AUÚP, Znojmo 21.–22.11.2013 : Revitalizovaná veřejná prostranství ve Znojmě [online]. Ministerstvo pro místní rozvoj, 2013 [cit. 2021-02-24]. Dostupné online. 
  14. Atelier Tišnovka. www.tisnovka.cz [online]. [cit. 2021-02-24]. Dostupné online. 
  15. MOŠTĚK, Martin. Komenského náměstí ve Znojmě: konec oprav. Znojemský deník. 2010-08-28. Dostupné online [cit. 2021-02-24]. 
  16. SMOLA, Vojtěch. Našli kamenný sarkofág s poselstvím. iDNES.cz [online]. 2009-05-09 [cit. 2021-02-24]. Dostupné online. 
  17. MOŠTĚK, Martin. Kopalův pomník zaměstná policii. Znojemský deník. 2012-02-08. Dostupné online [cit. 2021-01-24]. 
  18. a b SMOLA, Daniel. Radní rozhodli o Kopalově pomníku. Nápisy dají do muzea. Znojemský deník. 2012-04-27. Dostupné online [cit. 2021-02-25]. 
  19. Montování atributů na Kopalův pomník. Česká televize [online]. Dostupné online. 
  20. MOŠTĚK, Martin. Kopalův pomník zůstane bez ozdob. Znojemský deník. 2011-06-07. Dostupné online [cit. 2020-08-03]. 
  21. SMOLA, Daniel. Kopalův pomník na náměstí dělí zastupitele. Znojemský deník. 2012-02-22. Dostupné online [cit. 2021-01-19]. 
  22. Na Kopalův pomník se vrátily atributy, nápisy zůstanou v muzeu. ct24.ceskatelevize.cz [online]. Česká televize. Dostupné online. 
  23. MOŠTĚK, Martin. Oprava pomníku rozněcuje historické vášně. Znojemský deník. 2010-02-02. Dostupné online [cit. 2021-01-23]. 
  24. BORTLOVÁ, Michaela. Motiv obelisku ve výtvarné kultuře Moravy a Slezska kolem roku 1800 [online]. Masarykova univerzita Filozofická fakulta, Ústav hudební vědy, Bakalářská práce, 2010 [cit. 2021-02-24]. Dostupné online. 
  25. ŠIPOŠOVÁ, Denisa. Bohyně Niké se bude zase třpytit. Znojemské listy. 2008-11-6, roč. 17, čís. 22, s. 1. Dostupné online. 
  26. KRUTIŠ, Dalibor. Socha bohyně Niké je znovu na podstavci. Znojemský deník. 2009-06-30. Dostupné online [cit. 2021-02-24]. 
  27. Kopalův pomník na Komenského náměstí. www.znojmocity.cz [online]. [cit. 2021-01-19]. Dostupné online. 
  28. Nejlépe opravená památka Jihomoravského kraje v roce 2009. www.kr-jihomoravsky.cz [online]. Dostupné online. 
  29. Kopalův pomník ve Znojmě. Facebook [online]. Okrašlovací spolek ve Znojmě [cit. 2021-02-14]. Dostupné online. 
  30. a b Kopalplatz. www.fotos-geschichten.at [online]. [cit. 2021-01-20]. Dostupné online. (německy) 
  31. Významné osobnosti: Ctidružice. www.ctidruzice.cz [online]. [cit. 2021-01-19]. Dostupné online. 
  32. Die Kopal-Gedenkmedaille von 1853. www.jgbnoe.at [online]. [cit. 2021-02-14]. Dostupné online. 
  33. Vojenské pamětní medaile 1914–1918 : Austrian Republic. www.armedconflicts.com [online]. [cit. 2021-02-14]. Dostupné online. 
  34. a b c d Kopalova invalidovna. okraspol.sweb.cz [online]. [cit. 2020-08-03]. Dostupné online. 
  35. Das (ehemalige) Wächterhäuschen am Kopal-Platz in Znaim. www.kopaljaeger.at [online]. [cit. 2021-02-14]. Dostupné online. (německy) 
  36. Die Insignien der Kopaljäger. www.jgbnoe.at [online]. [cit. 2021-04-04]. Dostupné online. (německy) 
  37. a b Das (ehemalige) Kopal-Cabinett in Znaim. www.kopaljaeger.at [online]. [cit. 2021-02-14]. Dostupné online. (německy) 
  38. VON WURZBACH, Constantin. Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich, enthaltend die Lebensskizzen der denkwürdigen Personen, welche 1750 bis 1850 im Kaiserstaate und in seinen Kronländern gelebt haben: Band 12. Wien: [s.n.], 1864. Dostupné online. S. 425. 
  39. Císařská návštěva ve Znojmě roku 1866. www.znojmocity.cz [online]. [cit. 2021-02-15]. Dostupné online. 
  40. 110 LET od otevření muzea na znojemském hradě. www.facebook.com [online]. Okrašlovací spolek ve Znojmě [cit. 2021-02-14]. Dostupné online. 
  41. The New War-Museum in Austria: Franz-Josefs Blooddrenched Tie. Stockerau, Austria. pallas.cegesoma.be [online]. [cit. 2021-02-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. The New War-Museum in Austria: The Trophies of the Kopal-Chasseurs. Stockerau, Austria. pallas.cegesoma.be [online]. [cit. 2021-02-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. The New War-Museum in Austria: General View of the Kopal-Museum. Stockerau, Austria. pallas.cegesoma.be [online]. [cit. 2021-02-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. Robert G. K. Freiherr von Kopal. gedbas.genealogy.net [online]. [cit. 2021-02-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. The New War-Museum In Austria: Reliqs Of Colonel Kopal. pallas.cegesoma.be [online]. [cit. 2021-02-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  46. Das (ehemalige) Kopal-Jäger-Museum in Stockerau. www.kopaljaeger.at [online]. [cit. 2021-02-18]. Dostupné online. (německy) 
  47. Meterologický altánek – Památkový katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. Národní památkový ústav [cit. 2021-03-21]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]