Klement Šilinger

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Klement Šilinger
Narození 15. listopadu 1887
Sazená
Úmrtí 15. ledna 1951 (ve věku 63 let)
Bratislava
Alma mater Akademie výtvarných umění v Praze
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Klement Šilinger (15. listopadu 1887, Sazená15. ledna 1951, Bratislava) byl slovenský architekt.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině stavitele Václava Šilingera (1850-1939) a Marie, rozené Heligeové (1853 - ?). Měl tři bratry, z nichž Bohumír byl stavitelem a Václav malířem.

Klement Šilinger byl dvakrát ženatý, první manželkou byla Růžena, roz. Schweracková (? - 1971), druhou Anastázie, roz. Chytrá, úřednice (1908-1984). Měl dva syny, fotografa Klementa (* 1921) a Ing. arch. Jána (* 1948).

Je pochován na Martinském hřbitově v Bratislavě.

Studium[editovat | editovat zdroj]

Anatomický ústav LF UK

V patnácti letech opustil Klement rodiště a odešel studovat do Prahy na Vyšší průmyslovou školu. V letech 19101914 studoval architekturu u profesora Jana Kotěry na pražské Akademii výtvarných umění. Z textu absolutoria lze usuzovat, že profesor s ním byl velmi spokojen, považoval ho za mimořádně nadaného studenta, který opouští školu jako umělecky úplně kvalifikovaný architekt. Klement během studií v Kotěrově ateliéru i pracoval. V tomto období vznikl jeho neuskutečněný návrh stadionu v Troji.

Stal se členem spolku českých architektů. Studijní pobyty absolvoval v Paříži, ve Švýcarsku, Itálii a v USA, kde se seznámil s architektem F. L. Wrightem.

Šilingerův slibný odborný start ztlumila první světová válka. Zbavit se frontového traumatu mu pomohly nové události v jeho životě. Založil si rodinu a stal se architektem ministerstva veřejných prací, kde působil do roku 1925. Pracovní povinnosti ho přivedly do Bratislavy, s níž je spojena téměř celá jeho tvorba.

Z náplně jeho zaměstnání vyplývalo, že převážně projektoval obytné domy pro státní zaměstnance (např. na Dobrovičově, Štetinově, Legionářské a Heidukově ulici). Od roku 1925 pracoval jako samostatný architekt, založil si vlastní architektonickou kancelář sídlící na Dostojevského třídě v Bratislavě.

V roce 1928 se stal členem kuratoria Školy uměleckých řemesel. V letech 19391946 pro nemoc tvorbu přerušil. Pracovat začal až po osvobození, kdy se zapojil do kolektivní obnovy Bratislavy. O dva roky později vážně onemocněl. Jeho architektonická tvorba zahrnuje, z důvodu dlouhé nemoci, poměrně krátký časový úsek. Přesto však sleduje vývojový oblouk charakteristický pro celkovou situaci československé architektury od první polovice 20. století až po konec čtyřicátých let.

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

První práce Klementa Šilingera mají zdrženlivě historizující ráz. Těsně po vzniku republiky tvořil v duchu rondokubismu (vychází z použití a aplikace kruhu a jeho výsečí) (např. Anatomický ústav v Bratislavě, několik bytových domů a školních staveb), v němž během prvních popřevratových let hledali národní styl i jiní čeští architekti na Slovensku: architektura měla vyjadřovat jednak specifičnost národa, jednak svojí monumentálností zdůrazňovat sílu.

Šilingerova díla v sobě spojují smysl pro tektoniku se schopností velkorysé prostorové koncepce a výtvarným citem pro barevnost a detail. Pracoval s výrazným plastickým ornamentem, s barevností preferující okr a sienu pálenou. Usiloval o syntetizaci některých soudobých směrů, rychle reagoval na měnící se poměry. Především navazoval na Le Corbusiera. Z jeho tvorby přebíral jednoduché kubistické formy (škola v Senci), přízemí na sloupech a obytné terasy (Lafranconi, Živnodom), šikmo nahoru směrující rytmus, polyfunkčnost stavby.

Projektoval převážně velké obytné domy pro státní zaměstnance. Jeho architektonický styl charakterizovala monumentálnost a barevnost, ornamentika a plastičnost s příklonem ke konstruktivismu a k výrazným a čistým funkcionalistickým formám (např. budova Lafranconi a bývalý Živnostenský dům v Bratislavě).

Šilingerova koncepce výstavby architektonického objektu vychází z tradičního členění na podnož, tělo a ukončení. Tyto základní prvky konstruuje zdůrazňováním jejich tektonických článků. Zatímco podnož domu je u Šilingera vždy robustní a kompaktní, tělo nabývá dynamický expresivní výraz prostřednictvím válcových a kruhových segmentů a výseků. Místy se objevují hutné šikmé tvary připomínající jehlanový kubismus (obytný dům z roku 1922 na Štětinově ulici č. 1. 3. 5 v Bratislavě má také hlavice pilastrů). Domy zpravidla ukončuje masívní mansardová střecha, která se od ostatní stavby vymezuje stupňovitou římsou.

Šilingerovy stavby z tohoto období spojuje využití kruhových terčů na fasádě, kubistický detail na ocelovém zábradlí a zvláště výrazné barvy: kombinace červené a žluté. Sklon k expresivní barevnosti se však nese celým architektonickým dílem Klementa Šilingera a není výlučnou záležitostí tohoto období. Po roce 1925 se jeho architektonický názor výrazně změnil, následující práce navazují na díla Le Corbusiera, P. L. Nerviho a sovětskou avantgardu.

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

kolektivní

Dílo[editovat | editovat zdroj]

výběr
  • projekt sokolského stadionu Praha-Troja (1914)
  • obytný dům, Suvorovova ul., Bratislava (1920)
  • družstevní obytný dům, Štětinova ul., (1921)
  • obytný dům poštovních zaměstnanců, Legionářská ul., (1921 —22)
  • obchodní škola, Nitra (1922)
  • obytný dům, Heydukova ul., Bratislava (1922)
  • obytný dům družstva státních zaměstnanců, Sasinkova ul., (1923)
  • svobodárna pro státní zaměstnance, Moskevská ul., (1923)
  • studentský domov YMCA, dnes UK, Šoltésova ul. (1923);
  • Anatomický ústav Lékařské fakulty UK, Sasinkova ul., (1924)
  • nájemní obytný dům, ul. Vuka Karadžiče a ul. 29. augusta, (1924)
  • obytný dům univerzitního profesora, Dostojevského třída, (1925)
  • lidová a měšťanská škola, Senec (1926)
  • Internát Lafranconi, Nábřeží armádního gen. L. Svobody, Bratislava (1927)
  • bývalý Živnostenský dom, Kollárovo nám. (1928)
  • soutěžní projekt obytného bloku Avion, (1929)
  • projekt osobního přístavu, (1930, nerealizováno)
  • Pavlačový dům/Gallery House, Kalinčiakova 5, 7, Bratislava, (1931)
  • soutěžní návrh na univerzitní a klinické město, (spoluautor, 1933)
  • bývalé Státní reálné gymnázium, Martin (s B. Fuchsem a L. Radou, 1936)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Klement Šilinger na slovenské Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]