Kazimierz Świtalski

Kazimierz Świtalski
Kazimierz Świtalski
Narození	4. března 1886; Sanok
Úmrtí	28. prosince 1962 (ve věku 76 let); Varšava
Příčina úmrtí	železniční nehoda
Místo pohřbení	Vojenský hřbitov na Powązkach ve Varšavě
Alma mater	Faculty of Philosophy in the Lviv University; Lvovská univerzita
Povolání	politik, filozof a středoškolský učitel
Ocenění	medaile Desetiletí znovuzískané nezávislosti; Kříž nezávislosti; památeční medaile za válku 1918-1921; Řád orlího kříže 1. třídy; důstojník Řádu znovuzrozeného Polska; … více na Wikidatech
Politická strana	Bezpartijní blok pro spolupráci s vládou
Choť	Julia Świtalska
Funkce	premiér Polska (1929); maršálek polského Sejmu; poslanec Sejmu druhé Polské republiky
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kazimierz Świtalski (4. března 1886 Sanok – 28. prosince 1962 Varšava) byl polský politik, diplomat a voják. Představitel sanačního režimu v Polsku. Od 4. dubna 1929 do 29. prosince 1929 byl polským premiérem. V letech 1930-1935 byl předsedou Sejmu. Zastával též funkci ministra školství.

Život

Narodil se v rakouské části Polska, ve vlivné rodině. Jeho otec Albin Świtalski byl guvernérem Rudki a Sanoku, jeho matka pocházela z jedné z osmi německých rodin, které do rakouského záboru Polska vyslal roku 1834 císař František I. Vystudoval polonistiku na Filologické fakultě Polské akademie ve Lvově.^[1] V roce 1910 získal doktorát. Ve stejném roce se stal profesorem na místním gymnasiu. Již jako student byl členem socialistických organizací „Plamen“ a „Život“, které usilovali o nezávislost Polska. V roce 1910 vstoupil do organizace Związek Walki Czynnej, podzemní odbojové skupiny vytvořené budoucím polským maršálem Józefem Piłsudskim. Od 24. srpna do 27. října 1914 byl vojákem v Polských legiích, jež byly vybudovány se souhlasem Rakušanů pro boj s Rusy. Dne 4. listopadu 1914 byl jmenován do hodnosti poručíka. Od 5. ledna 1916 byl přednostou kanceláře velitelství brigády legií. Tuto pozici zastával až do tzv. krize přísahy (vojáci polských legií odmítli po brestlitevském míru mezi Rusy a Němci přísahat věrnost a poslušnost německému císaři Vilému II.). 9. července 1917 byl Świtalski zatčen a o čtyři dny později propuštěn ze služby v legiích. Odešel do Lvova, kde 1. září vstoupil do Polské vojenské organizace. Během polsko-ukrajinské války se stal členem Polského národního výboru, který sehrál hlavní roli v konfliktu. Poté se mu podařilo s letadlem uprchnout z obleženého Lvova do nedalekého města Przemyśl. V polovině prosince 1918 se účastnil práce Polského likvidačního výboru a Prozatímního řídícího výboru. V polské armádě nakonec dosáhl hodnosti majora.

Během květnového převratu v Polsku v roce 1926 Świtalski podpořil maršála Piłsudského. Po převratu mu bylo svěřeno několik politických funkcí. Stal se vedoucím civilního kancléřství prezidenta republiky a v letech 1926 až 1928 byl ředitelem politického odboru ministerstva vnitra. "Prováděl různé druhy procedur, které by se daly shrnout jako politické úplatkářství", vysvětlil jeho roli v prvním popřevratovém období historik Andrzej Notkowski.^[2] V červnu 1928 se stal ministrem školství a od dubna do prosince 1929 působil jako předseda vlády. V roce 1930 byl zvolen do Sejmu a mezi lety 1933 a 1935 byl jeho maršálkem. V roce 1935 byl prezidentem jmenován do Senátu, jehož se stal místopředsedou. Paralelně byl od prosince 1935 do dubna 1936 také vojvodou krakovským. Byl spolu s Walery Sławkem organizátorem Bloku nestraníků pro spolupráci s vládou, který vznikl v roce 1928. Byl jedním z lidí, kteří pracovali na textu nové ústavy, která vstoupila v platnost v dubnu 1935. V důsledku mocenského konfliktu, který se odehrál po smrti Józefa Piłsudského v roce 1935, se Świtalski ocitl na vedlejší koleji, stejně jako další blízcí maršálovi spolupracovníci – Aleksander Prystor a Walery Sławek. Přišel i o pozici krakovského vojvody, po krvavých střetech v Krakově, při nichž policie střílela do demonstrujících dělníků.

Po německé invazi v roce 1939 byl zajat a odvezen do tábora ve Woldenbergu (dnes Dobiegniew), kde strávil celou druhou světovou válku. Jeho jediné dítě, syn Jacek Świtalski, bylo zabito prvního dne varšavského povstání. V roce 1945 se vrátil do Polska. Byl zatčen komunistickým režimem v listopadu 1948. Až v roce 1954 se dočkal soudu a byl odsouzen k osmi letům vězení za „fašizaci země“. Kvůli špatnému zdravotnímu stavu byl v roce 1955 propuštěn a do vězení se již nevrátil. Zemřel ve Varšavě v roce 1962 na následky zranění způsobené jeho pádem pod tramvaj. V roce 1992 vyšel jeho deník z let 1919-1935, jeden z nejdůležitějších historických pramenů pro studium dějin druhé polské republiky.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kazimierz Świtalski na anglické Wikipedii.

↑ 130 lat temu urodził się Kazimierz Świtalski, przedwojenny premier i marszałek Sejmu. Dzieje.pl [online]. [cit. 2023-11-26]. Dostupné online. (polsky)
↑ Kazimierz Świtalski. Lobbysta sanacji. Polskieradio.pl [online]. 2023-03-04 [cit. 2023-11-26]. Dostupné online. (polsky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Kazimierz Świtalski na Wikimedia Commons

[1] 130 lat temu urodził się Kazimierz Świtalski, przedwojenny premier i marszałek Sejmu. Dzieje.pl [online]. [cit. 2023-11-26]. Dostupné online. (polsky)

[2] Kazimierz Świtalski. Lobbysta sanacji. Polskieradio.pl [online]. 2023-03-04 [cit. 2023-11-26]. Dostupné online. (polsky)

[1]

[2]

Premiéři Polska

Polské království (1916–1918)	Jan Kucharzewski (1917–1918) • Antoni Ponikowski (1918) • Jan Kanty Steczkowski (1918) • Jan Kucharzewski (1918) • Józef Świeżyński (1918) • Władysław Wróblewski (1918)

Polská lidová republika (1918)	Ignacy Daszyński (1918)

Druhá Polská republika (1918–1939)	Jędrzej Moraczewski (1918–1919) • Ignacy Jan Paderewski (1919) • Leopold Skulski (1919–1920) • Władysław Grabski (1920) • Wincenty Witos (1920–1921) • Antoni Ponikowski (1921–1922) • Artur Śliwiński (1922) • Julian Nowak (1922) • Władysław Sikorski (1922–1923) • Wincenty Witos (1923) • Władysław Grabski (1923–1925) • Aleksander Skrzyński (1925–1926) • Wincenty Witos (1926) • Kazimierz Bartel (1926) • Józef Piłsudski (1926–1928) • Kazimierz Bartel (1928–1929) • Kazimierz Świtalski (1929) • Kazimierz Bartel (1929–1930) • Walery Sławek (1930) • Józef Piłsudski (1930) • Walery Sławek (1930–1931) • Aleksander Prystor (1931–1933) • Janusz Jędrzejewicz (1933–1934) • Leon Kozłowski (1934–1935) • Walery Sławek (1935) • Marian Zyndram-Kościałkowski (1935–1936) • Felicjan Sławoj Składkowski (1936–1939)

Exilové polské vlády (1939–1990)	Władysław Sikorski (1939–1943) • Stanisław Mikołajczyk (1943–1944) • Tomasz Arciszewski (1944–1947) • Tadeusz Komorowski (1947–1949) • Tadeusz Tomaszewski (1949–1950) • Roman Odzierzyński (1950–1953) • Jerzy Hryniewski (1954) • Stanisław Mackiewicz (1954–1955) • Hugon Hanke (1955) • Antoni Pająk (1955–1965) • Aleksander Zawisza (1965–1970) • Zygmunt Muchniewski (1970–1972) • Alfred Urbański (1972–1976) • Kazimierz Sabbat (1976–1986) • Edward Szczepanik (1986–1990)

Polská lidová republika (1944–1989)	Edward Osóbka-Morawski (1944–1947) • Józef Cyrankiewicz (1947–1952) • Bolesław Bierut (1952–1954) • Józef Cyrankiewicz (1954–1970) • Piotr Jaroszewicz (1970–1980) • Edward Babiuch (1980) • Józef Pińkowski (1980–1981) • Wojciech Jaruzelski (1981–1985) • Zbigniew Messner (1985–1988) • Mieczysław Rakowski (1988–1989) • Czesław Kiszczak (1989) • Tadeusz Mazowiecki (1989)

Třetí Polská republika (od 1989)	Tadeusz Mazowiecki (1989–1991) • Jan Krzysztof Bielecki (1991) • Jan Olszewski (1991–1992) • Waldemar Pawlak (1992) • Hanna Suchocká (1992–1993) • Waldemar Pawlak (1993–1995) • Józef Oleksy (1995–1996) • Włodzimierz Cimoszewicz (1996–1997) • Jerzy Buzek (1997–2001) • Leszek Miller (2001–2004) • Marek Belka (2004–2005) • Kazimierz Marcinkiewicz (2005–2006) • Jarosław Kaczyński (2006–2007) • Donald Tusk (2007–2014) • Ewa Kopaczová (2014–2015) • Beata Szydłová (2015–2017) • Mateusz Morawiecki (2017–2023) • Donald Tusk (od 2023)