Přeskočit na obsah

Karel Vlach

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karel Vlach
Základní informace
Narození8. října 1911
Žižkov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí26. února 1986 (ve věku 74 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Žánryswing
Povoláníjazzový hudebník, dirigent a herec
Aktivní roky1930–1986
VydavateléESTA
Ultraphon
Supraphon
Příbuzná témataArnošt Kavka, Inka Zemánková, Karel Krautgartner
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Vlach (8. října 1911 Žižkov[1]26. února 1986 Praha) byl český dirigent a kapelník swingového Orchestru Karla Vlacha.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se na pražském předměstí Žižkově v roce 1911 a byl pokřtěn jmény Karel Václav.[1] Byl nejstarším z pěti sourozenců (František * 1913, Vlasta * 1920, Libuše * 1924 a Václav * 1926). Během základní školy se učil na housle. Po základní škole nastoupil na žižkovskou reálku.

V letech 1925–1928 se vyučil jako obchodní příručí u galanterní firmy Kauders. V roce 1929 mu zemřela matka. Po čase se otec znovu oženil a celá rodina se odstěhovala do Holešovic.

Pracoval nejprve jako obchodní příručí (L. Phona, Finger a Stein) a později jako prokurista. V letech 1931–1933 byl nezaměstnaný.[2][3]

Založení orchestru

[editovat | editovat zdroj]

Ve 30. letech se Karel Vlach angažoval ve skupinách Blue Music[4] a ve vlastním souboru Charles Happy Boys, později přejmenovaném na Blue Boys. V roce 1939 založil vlastní orchestr nesoucí jméno Orchestr Karla Vlacha. Od roku 1940 s orchestrem vystupoval na Střeleckém ostrově a začal spolupracovat s triem Sestry Allanovy.[5] Pro orchestr aranžoval Fricek Weiss ovlivněný orchestrem Bennyho Goodmana. Orchestr hrál převzaté, ale i původní skladby. Mezi hlavní autory patřili Kamil Běhounek a Jiří Traxler. Spolupracoval také s řadou předních zpěváků (Arnošt Kavka, Inka Zemánková nebo Jiřina Salačová). Během druhé světové války hrál orchestr k poslechu v pražské kavárně Lloyd nebo pořádal turné po českých a moravských městech.[5]

Poválečné období

[editovat | editovat zdroj]

Po druhé světové válce Vlach sestavil nový orchestr, který se orientoval především na zvuk po vzoru Glenna Millera. Zprvu hráli k tanci v kavárně Fénix.[5]

S orchestrem vystupovali zpěváci Václav Irmanov, Rudolf Cortés a nadále i Jiřina Salačová. Od roku 1947[6] měl Vlachův orchestr stálé angažmá v Divadle V+W a podílel se na obnovených představeních Osvobozeného divadla. Od roku 1954 pak působil v Divadle ABC a od roku 1962[7] v Hudebním divadle v Karlíně. Karel Vlach byl vynikající hudební manažer a pro svůj orchestr dokázal zajistit vystoupení i mimo divadelní prostory, což v padesátých letech nebylo v Československu jednoduché. Natáčeli hudbu k českým filmům, podnikli první zahraniční zájezd do Maďarska a v roce 1956 turné po Polsku.[5]

Náhrobní deska na Vyšehradském hřbitově se jménem Karla Vlacha

Šedesátá léta

[editovat | editovat zdroj]

V šedesátých letech se orchestr věnoval více populární hudbě a spolupracoval se zpěváky jako je Yvetta Simonová, Milan Chladil. Patřili mezi nejoblíbenější hudební uskupení v Československu. Karel Vlach v roce 1963 obdržel titul zasloužilého umělce, jako první ze zástupců tzv. populární kultury.[5] Hudbě zasvětil celý svůj život. Vyrostl na swingu a snažil se, aby jeho orchestr byl stále moderní, ale nepodléhal různým módním trendům. Objevil a vychoval řadu výborných muzikantů a zpěváků.[5]

Je pohřben na Vyšehradském hřbitově v Praze v hrobě[8] označovaném jako „Pomník českým hercům“, který byl odhalen v roce 1999 a je ve společné péči Herecké asociace a Nadace Život umělce.

Orchestr Karla Vlacha pokračoval v činnosti i po smrti svého zakladatele. V roce 2019 oslavil 80 let své existence velkým koncertem v pražském divadle Hybernia.

Filmová hudba

[editovat | editovat zdroj]

V Praze 13 je po něm pojmenována ulice – Vlachova.[9]

  1. a b Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2023-03-17]. Dostupné online. 
  2. Hudba pro radost 1966, listopad – prosinec (Kotek J., Hořec J.: Kronika české synkopy, str. 13)
  3. Dorůžka L., Ducháč M.: Karel Vlach – 50 let života s hudbou
  4. GÖSSEL G: Portrét Zdeny Vincíkové, Týdeník rozhlas číslo 40/2001, http://www.radioservis-as.cz/archiv01/4001/40pub5.htm
  5. a b c d e f CODR, Milan; SKALKA, Miloš. Přemožitelé času sv. 20. Praha: Nezávislé tiskové centrum ITNERPRESS MAGAZIN, 1990. Kapitola Karel Vlach, s. 102–106. 
  6. Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 132, ISBN 978-80-200-1502-0
  7. Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 260, ISBN 80-85625-19-9
  8. společný hrob na Vyšehradském hřbitově v Praze ve kterém je pohřben Karel Vlach.. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-03-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-08-31. 
  9. NOVOTNÝ, Dan. MČ Praha 13: Názvy ulic [online]. Městská část Praha 13, 2010-02-08 [cit. 2011-07-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-27. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]