Kaple Nalezení svatého Kříže (Praha)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Chrám svatého Kříže a svaté Heleny ve Stodůlkách
Chrám sv. Kříže a sv. Heleny v Praze Stodůlkách
Chrám sv. Kříže a sv. Heleny v Praze Stodůlkách
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Chrám svatého Kříže a svaté Heleny ve Stodůlkách
Chrám svatého Kříže a svaté Heleny ve Stodůlkách
Základní informace
Církev privátní chrám
Farnost administrátor: o. Ing. ThDr. PaedDr. PhDr. et PhDr. JUDr. et JUDr. Leo Salvet, Ph.D., DBA, dr.h.c., tel. 601209050
Status řeckokatolický chrám
Užívání užíván každou neděli od 9.00 ke slavení posvátné řeckokatolické liturgie
Světitel biskup Spiridion Špiner, Ph.D.
Architektonický popis
Stavební sloh vrcholné baroko
Typ stavby řeckokatolický chrám
Specifikace
Stavební materiál kámen, zdivo
Odkazy
Kód památky 41144/1-1911 (PkMISSezObr)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Barokní chrám svatého Kříže a svaté Heleny (původně Nalezení sv. Kříže) se nachází v Praze-Stodůlkách v části zvané Háje, mimo zástavbu, na jižní straně železniční trati 122 mezi zastávkou Praha-Stodůlky a nádražím Praha-Zličín, asi 150 metrů západně od železničního mostu přes ulici Jeremiášovu, nad zastávkou autobusu Bílý Beránek v ulici Za Hájčím dvorcem jižně od ulice Pod viaduktem, jejíž zástavba má zadní stranu na opačné straně železniční trati. Kolem chrámu vede štěrkem vysypaná pěšina od Jeremiášovy ulice k zahrádkářské osadě a ke dvoru Háje. Od Hájčího dvora vede k chrámu komunikace. Chrám je chráněn jako kulturní památka České republiky.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Nedaleko byla v letech 1738–1740 vybudována hostinská usedlost Bílý Beránek .

V místě dnešního chrámu tábořila v roce 1742 vojenská posádka císařovny Marie Terezie pod velením jejího manžela, vévody Františka Štěpána Lotrinského. Jejím úkolem bylo vypudit z Prahy nepřátelskou francouzskou a bavorskou posádku. Dne 6. srpna 1742 nalezl jeden voják v káceném stromu zarostlý kovový kříž. Odevzdal jej vévodovi, který si jej ponechal na památku a později jej předal císařovně. Dnes již není známo, kde se nachází onen nalezený kovový kříž. Existuje údajně mědirytina, která znázorňuje jeho podobu a kterou zhotovil jistý pražský mědirytec M. Stilbal. O existenci této mědirytiny se však nepodařilo získat žádné informace.

Když v roce 1743 císařovna přijela do Prahy, aby zde byla korunována na českou královnu, navštívila také místo, kde tábořilo vojsko jejího manžela. Na tomto místě, kde byl nalezen kovový kříž, položila základní kámen ke stavbě cgrámu, který měl být z jejího rozkazu posvěcen na titul Nalezení svatého Kříže. Dne 25. srpna 1754 byl kostelík za přítomnosti císařovny Marie Terezie posvěcen pražským arcibiskupem hrabětem Janem Mořicem Gustavem Manderscheidem. Kostelík v této době stál zcela o samotě na zalesněném ostrohu.

Roku 1761 věnovala císařovna Marie Terezie novému kostelíku finanční kapitál ve výši 300 zlatých. Z úroků z tohoto kapitálu mělo připadnout faráři ročně pět zlatých a hudebníkům dva zlaté. Zbývajících osm zlatých mělo být věnováno na údržbu kostelíka. Duchovním správcem byl ustanoven libocký farář, jehož povinností bylo sloužit v něm tři mše svaté ročně, a to dne 3. května u příležitosti svátku Nalezení svatého kříže (tento svátek byl po druhém vatikánském koncilu zrušen), 25. srpna v den výročí posvěcení kostela a 14. září ve svátek Povýšení svatého Kříže. K libocké farnosti patřil kostelík do roku 1787.

Poloha kaple u železniční trati

Roku 1787 císař Josef II. v rámci církevních reforem kapli vyňal z církevního užívání. Opuštěná kaple poté pomalu chátrala. Sloužila jako přístřeší potulným živlům, což bylo příčinou její devastace. Na počátku 70. let 19. století byla kolem kaple postavena železniční trať. V roce 1892 se zchátralého kostelíku ujal německy mluvící český duchovní Mons. Karl Jänig, který jej vlastním nákladem za pomoci inženýra Františka Zelenky, majitele nedalekého Hájčího dvora, nechal opravit. 25. srpna 1892 byl kostelík znovu posvěcen. Náboženský život se však do něj vrátil jen nakrátko, a tak byl opět odsouzen k pomalému chátrání. K jeho větší opravě došlo počátkem v osmdesátých a devadesátých letech 20. století. Poškozené ozdobné dveře s cheruby byly nahrazeny jednoduchými. Vybavení interiéru bylo nenávratně ztraceno či zničeno. Po opravě přibližně do roku 2006 byl kostelík příležitostně využíván farností sv. Jakuba Staršího ve Stodůlkách. Poté nebyl využíván až do jara roku 2011.

V současné době[kdy?] je chrám v soukromém vlastnictví. Ze strany majitele je mu věnována náležitá péče. Díky jím provedeným bezpečnostním opatřením je interiér kostelíka ušetřen vandalských útoků. V květnu roku 2011 na základě dohody s majitelem chrám získal vlastního duchovního správce. Interiér byl vyčištěn a připraven ke konání bohoslužeb. Od června roku 2011 poprvé v historii jsou v tomto kostelíku konány pravidelné nedělní řeckokatolické posvátné liturgie začínající v 9.00 hodin. Kostelík bývá otevřený zpravidla od 8.00 hodin. Po skončení bohoslužby v cca 10.00 hodin se uzavírá. V uvedeném časovém intervalu je možné si prohlédnout a fotografovat jeho interiér. Postupně bylo pořízeno zatím skromné vnitřní vybavení kostelíka. Dvě řady lavic daroval kostelíku evangelický farář Filip Čapek, Th.D., z Třebechovic pod Orebem. Jejich odbornou instalaci provedla truhlářská firma Martin Cís z Prahy-Stodůlek. Nedávno[kdy?] bylo též dovezeno harmonium značky Lindholm. Bohoslužebné potřeby ani roucha se či jiný mobiliář se v kostelíku mimo bohoslužbu neponechávají. Kostelík je elektronicky zabezpečen. V zimě je vytápěn. Vzhledem k tomu, že svátek Nalezení sv. Kříže byl v minulosti zrušen a na oltářním obraze se obraz sv. Heleny, v červnu 2016 byl kostel vysvěcen biskupem dr. Špinerem na titul sv. Kříže a sv. Heleny.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Průčelí

Architektem a stavitelem chrámu je s největší pravděpodobností Kilián Ignác Dientzenhofer, známý český architekt a stavitel německého původu, představitel vrcholného baroka.

Jedná se o stavbu kruhového půdorysu s dvěma apsidami. V malé vstupní apsidě jsou dvoukřídlové vstupní dveře. Otupené rohy této apsidy jsou ozdobeny výklenky. Ve velké apsidě je umístěn presbytář. Chrám je zastřešen mansardovou střechou, na jejímž vrcholu se blýská kovový kříž vsazený v kamenné kouli. Denní světlo do kostelíka vniká v dostatečné míře dvěma velkými vitrážovými okny umístěnými na bocích velké apsidy, vitrážovými okny nad podstřešní římsou a vitrážovým oknem nad vchodovými dveřmi. Do chrámu se vchází po dvou širokých nízkých schodech.

Podlaha je kamenná. Vnitřek je klenutý, v rozích jsou pilastry (neúplné sloupy) s rokokovými hlavicemi. Kněžiště sestává ze dvou stupňů a okrouhlého kamenného oltáře pokrytého bílým oltářním plátnem. Interiér je bohatě zdoben krásnými nástěnnými malbami.

Interiér kaple

Na oltářní nástěnné malbě je znázorněna scéna nalezení svatého Kříže, jak ji podává Legenda aurea (Zlatá legenda), kterou napsal přibližně koncem padesátých let 13. století dominikánský mnich a pozdější janovský arcibiskup Jakub z Voragine. Podle ní římský císař Konstantin I. Veliký, který vešel do dějin zejména tím, že Milánským ediktem z roku 313 dal křesťanům svobodu, vyslal svou matku Helenu (na oltářním obraze vpravo) s vojskem do Jeruzaléma, aby tam nalezla kříž, na němž byl ukřižován Ježíš Kristus. Jeruzalémští židé pověřili svého souvěrce Judu, aby věc s císařovnou vybavil. Tento mladý žid jí však tvrdil, že neví, kde by se kříž mohl nacházet. Císařovna Helena jej proto nechala zavřít do prázdné cisterny. Po třech dnech se Juda v cisterně podle legendy obrátil ze židovství ke křesťanství a začal se modlit ke Kristu. V tom se objevil dým stoupající ze země. Juda byl vytažen z cisterny. Na místě, kde ze země stoupal dým, byly vykopány tři kříže, neboť podle Bible byl Kristus ukřižován spolu se dvěma dalšími odsouzenci. Vznikla tedy otázka, na kterém z těch třech křížů byl Ježíš ukřižován. Právě tudy kráčel pohřební průvod a na márách nesli mrtvého mládence. Juda, který se mezitím nechal pokřtít, přijal jméno Cyriak, a který byl z popudu císařovny Heleny konsekrován na biskupa (na oltářním obraze uprostřed), zastavil pohřební průvod a přiložil k tělu mrtvého mládence postupně tři nalezené kříže. Při dotyku posledního z nich mládenec (na oltářním obraze vlevo) ožil. To bylo považováno za důkaz, že právě tento kříž je tím, na němž byl Ježíš Kristus ukřižován.

Obraz na klenbě apsidy nad oltářem znázorňuje vítězství křesťanství nad pohanstvím. Jsou na něm patrné čtyři ženy, z nichž každá má představovat jeden světadíl: Europu, Asii, Afriku a Ameriku. Austrálie a Oceánie v této době byla neznámá. Alegorická postava bílé pleti v královském rouchu klečí na postavě se zavázanýma očima, která představuje pohanství. Dole leží rozbitá modla, na pozadí je vidět pyramida se sfingou. Nad tím se vznáší anděl s křížem. Nahoře v oblacích vlaje stuha s nápisem O CRUX AVE SPES UNICA, což v překladu z latiny znamená Buď pozdravem, Kříži, jediná naděje. Kopulovitá klenba chrámu je na bocích zdobena obrazy čtyř andělů nesoucích na poduškách vladařské insignie, a to korunu římského císaře, českou svatováclavskou korunu, uherskou svatoštěpánskou korunu a rakouský arcivévodský klobouk. Ve středu kopule je obraz anděla s křížem a po jeho obvodu slova FULGET CRUCIS MYSTERIUM, což v překladu z latiny znamená Tajemství kříže září.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-10-01]. Identifikátor záznamu 153246 : kaple Nalezení sv. Kříže. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]