Josef Schejbal

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Josef Schejbal
Josef Schejbal
Josef Schejbal
Narození 5. srpna 1905
Velichovky
Úmrtí 9. července 1942 (ve věku 36 let)
Pardubice
Příčina úmrtí poprava
Znám jako odbojář
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Schejbal (5. srpna 1905 Velichovky9. července 1942[1] Zámeček, Pardubice) byl český pedagog, odbojář a velitel podkrkonošské ilegální sokolské odbojové skupiny S-21-B[2] během druhé světové války.

V mládí navštěvoval obecnou školu ve Velichovkách, měšťanskou školu a učitelský ústav absolvoval v Jaroměři. Po studiích začal pracovat jako učitel. Byl výborným zpěvákem a hudebníkem, proto vyučoval hudební výchovu a tělovýchovu.[2] Jako učitel nejdříve působil v malých vesnicích v Podkrkonoší a Podorlicku. Na měšťanskou školu v Malých Svatoňovicích nastoupil 1. prosince 1929, kde se stal zástupcem ředitele. Jako tělocvikář se zapojil do činnosti Sokola v Malých Svatoňovicích, jako cvičitel žáků, dorostenců a mužů. Stal se náčelníkem jednoty Sokol, 1. okrsku a místonáčelníkem Župy Podkrkonošské Jiráskovy. Absolvoval cvičitelské kurzy v Tyršově domě Československé obce sokolské, kde se seznámil s náčelníkem Františkem Pecháčkem. Jako nadporučík v záloze v roce 1938 zacvičoval vojáky v záloze v používání nových zbraní. Také jako učitel se zúčastňoval školení Protiletecké ochrany, kde se seznámil s horníkem Antonínem Němečkem. V době všeobecné mobilizace v roce 1938 zastával funkci velitele úseku opevnění v Petříkovicích jako nadporučík v záloze. V roce 1935 se oženil s učitelkou Vlastou Bittnerovou (*1914). Spolu měli syny Ctirada (*1936) a Radomíra (*1940). Bydleli společně s jejími rodiči v čp. 64.

Dne 8. března 1942 jej navštívili členové Silver A, Alfréd Bartoš a Josef Valčík s písemným doporučením ke spolupráci od náčelníka Františka Pecháčka. Nejprve se stal vedoucím sokolské odbojové skupiny S-21-B v rámci hnutí OSVO (Obec sokolská v odboji). Obrátil se na své spolehlivé pracovníky ke spolupráci a skupina měla za úkol zajistit úkryt a přesuny parašutisty-radisty Jiřího Potůčka-Tolara, smontováním náhradní vysílačky Libuše, shromáždit informace hospodářské a zpravodajské pro vysílání radistou do Londýna, navrhnout místo přesunu radisty s vysílačkou do jiného regionu, vytipování nouzového úkrytu pro vysílačku a radistu (v strážkovickém větrném komínu) a ještě určení možného místa pro shoz zbraní nebo výsadku.

V Malých Svatoňovicích, na poštovním úřadě, měl spolehlivého spolupracovníka. Pošta pro něho byla zasílána na náčelnici, učitelku Petrovou (Nina). Další spolupracovníci zajišťovali převoz zpráv do Doubravice u Dvora Králové (Stanislav Prouza *1921 †1942) a do školy v Červeném Kostelci (Miroslav Kafka *1913). Spojení na "Jindru" a Františka Pecháčka do Prahy obstarával strojvůdce Josef Holubec, který měl pracoviště v Kutné Hoře. V truhlárně Františka Šrola (*1906) se Schejbal upravoval po nočních cestách za spolupracovníky. Dne 18. června 1942 se obrátil na horníka Antonína Němečka (*1905), aby z Rosic přepravil na kole vysílačku "Libuši" a zároveň jako spolujezdce Jiřího Potůčka na Bohdašín a taktéž 28. června horník Němeček převážel v králikárně vysílačku Libuši z Bohdašína na Končiny.

Dne 30. června 1942 došlo k prozrazení skupiny, většina členů byla pozatýkaná včetně Josefa Schejbala a převezena na četnickou stanici v Červeném Kostelci a následně do věznice gestapa v Hradci králové. Po brutálních výsleších Josef Schejbal neprozradil jména svých spolupracovníků, kteří tak byli zachráněni před popravou. Dne 9. července bylo všech patnáct uvězněných členů skupiny popraveno na Zámečku u Pardubic a jako poslední Josef Schejbal. Počet obětí této skupiny bylo dvacet pět a přeživších spolupracovníků alespoň dvacet.

Pomníky obětí jsou dnes v Bohdašíně, na koupališti v Malých Svatoňovicích a na Končinách.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KRKONOŠE - měsíčník o přírodě a lidech. Krkonoše - Jizerské hory 2001/7 [online]. www.freiheit.cz, 2009-05-26 [cit. 2018-11-16]. Dostupné online. 
  2. a b BAROŠ, Bronislav. Mise Velichovky patřila učiteli, zabitému nacisty. Deník.cz [online]. 2015-05-11 [cit. 2018-11-16]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • METELKA, Jaroslav. Krvavý protektor. Hronov: Svaz protifašistických bojovníků v Náchodě, 1967
  • EDICE RODNÝM KRAJEM. Bohdašín-Končiny 1942. Červený Kostelec: ŠKK MěstNV, 1983
  • NÝVLTOVÁ Pavlína. Příběh odvahy a zrady. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2007. ISBN 978-80-86818-40-5
  • ŠMEJKAL Pavel. Silver A. Praha: Academia,2018. ISBN 978-80-200-2808-2
  • REZKOVÁ Helena, ŠPATENKOVÁ Pavlína. Nebylo jim souzeno žít. Vlkov: Helena Rezková, 2018. ISBN 978-80-88182-09-2