Přeskočit na obsah

Josef Mikoláš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Josef Mikoláš
Narození23. ledna 1938
Skalice ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí20. března 2015 (ve věku 77 let)
Ostrava
ČeskoČesko Česko
Povoláníhokejista a novinář
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Přehled medailí
Mistrovství světa v ledním hokeji
stříbro MS 1961 ČSSR
bronz MS 1963 ČSSR
Mistrovství Evropy v ledním hokeji
zlato ME 1961 ČSSR
bronz ME 1963 ČSSR

Josef Mikoláš (* 23. ledna 1938, Skalice20. března 2015[1]) byl československý hokejový brankář. Jeho největším sportovním úspěchem bylo stříbro z mistrovství světa v roce 1961 a bronz z roku 1963. Celkem odehrál v československém reprezentačním týmu 29 zápasů.[2]

Dětství a rané mládí

[editovat | editovat zdroj]

Josef Mikoláš se narodil svobodné matce a měl tři sourozence. Již ve velmi raném věku prodělal zápal plic, trpěl křivicí a v pěti letech stále ještě nechodil. Přesto se později v Ostravě vyučil havířem a následně pracoval v černouhelných dolech. Žil v Ostravě a zde také započal svou hokejovou kariéru.[3]

Hokejová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Josef Mikoláš začal hrát hokej roku 1956, kdy ještě jako učeň nastupoval za družstvo Pracovní zálohy Ostrava, ovšem velmi brzo přestoupil do VŽKG Vítkovice, které hrály v 1. československé hokejové lize, nejvyšší československé soutěži.[3][4] Zde si rychle získal uznání jak pro své brankářské schopnosti, tak i pro odvahu, s níž čelil střelám, ačkoliv v té době brankáři nenosili žádnou masku.[2][3]

Roku 1959 byl zvolen nejlepším brankářem ligového ročníku,[3] a přestože Vítkovice v následující sezóně 1959/1960 sestoupily do druhé ligy,[5] zažil hned následujícího roku vrchol své kariéry, když byl pozván do reprezentačního mužstva pro Mistrovství světa v ledním hokejiŽenevě. Reprezentační tým překvapivě vyhrál většinu zápasů, včetně vítězství 6:4 nad Sovětským svazem. Pouze s kanadským mužstvem tým remizoval 1:1 a kvůli horšímu skóre nakonec skončil na druhém místě, získal však titul Mistři Evropy (počítaný ze zápasů evropských týmů na mistrovství světa). Za svůj výkon v zápasech tohoto mistrovství byl Mikoláš v novinářské anketě zvolen Sportovcem roku 1961.[2][3] Následujícího roku se mistrovství světa konalo v Colorado Springs ve Spojených státech, ovšem tentokrát Československo spolu se Sovětským svazem turnaj bojkotovalo.[6] Poslední příležitost v reprezentaci dostal roku 1963, kdy pomohl československému mužstvu získat bronzové medaile na mistrovství světa ve Stockholmu, stejné místo tým obsadil i v rámci mistrovství Evropy.[4]

Josef Mikoláš byl po celou svou kariéru uznávaný pro odvahu, s jakou čelil pukům bez brankářské masky. V jeho době teprve někteří brankáři experimentovali s různými podomácku vyrobenými pomůckami na ochranu obličeje, ovšem Mikoláš je odmítal používat.[2] Během své kariéry ztratil osm zubů a utrpěl zlomeninu lícní kosti, dvojitou zlomeninu dolní čelisti a 35 různých sešívaných tržných ran.[3][4] Podle svých slov měl na hlavě kolem 80 stehů. Jako nejbolestivější popsal jednu ze střel Karla Guta, která ho stála čtyři zuby v jednom okamžiku. Brankářskou masku začal nosit až krátce před koncem kariéry.[2]

Závěr kariéry a život mimo led

[editovat | editovat zdroj]

Po mistrovství světa ve Švédsku nabrala Mikolášova kariéra sestupnou tendenci. Roku 1965 se rozvedl a přestěhoval se do Chomutova, kde se znovu oženil. Zde hrál až do roku 1968 za VTŽ Chomutov.[2] Poté se opět vrátil do Ostravy, ovšem již roku 1970 svou hokejovou kariéru definitivně ukončil a začal pracovat jako sportovní novinář.[2] Po invazi sovětských vojsk roznášel na ostravských šachtách protisovětské tiskoviny, za což mu později bylo znemožněno cestování na Západ. Jeho jméno se však také objevilo nejprve v neoficiálních seznamech spolupracovníků StB zveřejněných na počátku 90. let,[3] a později též v evidenčních záznamech spolupracovníků StB zveřejněných podle § 7 zákona č. 107/2002 Sb., kde byl veden jako agent.[7]

Josef Mikoláš měl tři dcery.[2]

  1. http://hokej.idnes.cz/zemrel-hokejovy-brankar-mikolas-da9-/reprezentace.aspx?c=A150320_144832_reprezentace_par
  2. a b c d e f g h JÁCHIM, Václav. Josef Mikoláš poznal slávu i zatracení. Ženeva byla jen jedna, vzpomíná na životní turnaj. Hokej.cz [online]. 2008-02-08 [cit. 2009-12-27]. Dostupné online. ISSN 1214-5718. 
  3. a b c d e f g KIRCHNER, Jaroslav; SLEPIČKA, Jan. Hvězdy českého sportu I. Havlíčkův Brod: Fragment, 2000. ISBN 80-7200-471-9. Kapitola Josef Mikoláš, s. 27. 
  4. a b c UHER, Aleš. Vítkovice v rámci oslav uctí legendy. Moravskoslezský deník. Dostupné online. 
  5. Historie v číslech: Milníky Vítkovické historie [online]. HC Vítkovice Steel, 2007-9-15 [cit. 2009-12-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-10-08. 
  6. Historie českého hokeje: 1961–1971. Hokej.cz [online]. [cit. 2009-12-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-05-07. ISSN 1214-5718. 
  7. Evidenční záznamy podle § 7 zákona č. 107/2002 Sb. [online]. Archiv bezpečnostních složek, 2008 [cit. 2010-09-01]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]