Přeskočit na obsah

Josef František z Wallisu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Josef František Wallis z Karighmainu
Rodový erb
Rodový erb
Prezident nejvyššího soudního místa
Ve funkci:
23. prosinec 1817 – 18. listopad 1818
PanovníkFrantišek I.
Státní a konferenční ministr
Ve funkci:
16. duben 1813 – 1817 ?
PanovníkFrantišek I.
Prezident dvorské komory
Ve funkci:
15. červenec 1809 – 16. duben 1813
PanovníkFrantišek I.
Nejvyšší purkrabí Českého království
Ve funkci:
17. červen 1805 – 1810
PanovníkFrantišek II./I.
PředchůdceJan Rudolf Chotek z Chotkova a Vojnína
NástupceFrantišek Antonín Libštejnský z Kolowrat
Moravský zemský hejtman
Ve funkci:
1. leden 1805 – 17. červen 1805
PanovníkFrantišek II./I.
PředchůdceJosef Karel z Ditrichštejna
NástupceProkop Lažanský z Bukové
Prezident rady nad apelacemi v Praze
Ve funkci:
5. květen 1804 – 1805
PanovníkFrantišek II./I.
PředchůdceJan Václav Špork
NástupceFrantišek Karg z Bebenburka
Nejvyšší zemský sudí Českého království
Ve funkci:
31. srpen 1802 – 1804 ?
PanovníkFrantišek II./I.
PředchůdceFrantišek z Běšin
NástupceFrantišek Karg z Bebenburka
Císařský tajný rada
PanovníkFrantišek II.
Dvorní rada u spojené českorakouské kanceláře
Ve funkci:
1798 – 1802 ?
PanovníkFrantišek II.
Rada nad apelacemi
Ve funkci:
1795 – 1798 ?
PanovníkFrantišek II.

Narození31. srpna 1767
Praha
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí18. listopadu 1818 (ve věku 51 let)
Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
ChoťMarie Luisa z Valdštejna-Wartenbergu (od 1788)
RodičeFrantišek Arnošt z Wallisu a Marie Anna ze Schaffgotsche
DětiMaxmilián z Wallisu
Ludvík z Wallisu
PříbuzníTereza z Ditrichštejna (vnučka)
Zaměstnáníúředník, politik
Profesešlechtic
Náboženstvířímskokatolické
OceněníKrálovský uherský řád sv. Štěpána
1817 rakouský Řád zlatého rouna (č. 884)
1789 císařský komoří
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef František hrabě Wallis z Carighmainu (německy Joseph Franz von Wallis, 31. srpna 1767 Praha18. listopadu 1818 Vídeň) byl rakouský šlechtic státník a úředník, působil krátce také jako moravský zemský hejtman.

Pocházel z původně irského rodu Wallisů, jehož někteří členové se usadili v 17. století v habsburské monarchii. Byl synem viceprezidenta pražského apelačního soudu hraběte Františka Arnošta z Wallisu a jeho manželky hraběnky Anny Marie Maxmiliány ze Schaffgotsche. Byl synovcem polního maršála a prezidenta dvorské válečné rady Michaela Jana z Wallisu a polního zbrojmistra Oliviera Remigia z Wallisu. Jeho strýcem z matčiny strany byl českobudějovický biskup Jan Prokop ze Schaffgotsche.

Rodina a potomstvo

[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1788 byl ženatý s Marií Luisou z Valdštejna, neteří Wallisova předchůdce ve funkci moravského gubernátora Josefa Karla z Ditrichštejna a sekavského biskupa Jana Bedřicha z Valdštejna-Wartenbergu. Měli spolu dva syny Maxmiliána, poslance českého zemského sněmu, Ludvíka a dceru Rosu Barboru Ludoviku.

Jeho vychovatel byl teolog Augustin Zippe. Státní službu zahájil roku 1788 u dolnorakouského zemského práva, o rok později se stal císařským komořím, v roce 1795 potom apelačním radou. Roku 1798 byl jmenován dvorním radou u spojené českorakouské kanceláře. V roce 1802 se stal českým nejvyšším sudím a tajným radou, o rok později prezidentem pražského apelačního soudu. Od 1. ledna 1805 do 17. června téhož roku stanul krátce v čele moravskoslezského gubernia, poté byl jmenován českým nejvyšším purkrabím. 15. července 1809 byl jmenován prezidentem dvorské komory, kterým zůstal do 16. dubna 1813, kdy byl jmenován státním a konferenčním ministrem. Během jeho vedení úřadu došlo k v roce 1811 ke státnímu bankrotu a znehodnocení měny. 23. prosince 1817 byl jmenován prezidentem nejvyššího soudního místa, za necelý rok však podlehl mozkové mrtvici.

Na svých moravských panstvích Budíškovice, Moravské Budějovice a Budeč u Dačic se zasloužil o rozvoj ovocnářství, jeho vyšlechtěné odrůdy patřily mezi nejlepší v tehdejší době. Na Moravě dále vlastnil statky Jackov, Krnčice, Knínice, Červený Hrádek a Horní Slatina a v Čechách potom panství Plánice, Němčice a Lovčice.

Pro své zásluhy během francouzské okupace v roce 1805 byl jmenován nejdříve komandérem (1806) a později vyznamenán velkokřížem řádu svatého Štěpána. Byl také vyznamenán řádem Zlatého rouna.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]