Josef Antonín Mitrovský

Josef Antonín
hrabě Mitrovský z Nemyšle
Josef Antonín; hrabě Mitrovský z Nemyšle
	C. k. polní zbrojmistr Josef Antonín hrabě Mitrovský z Nemyšle (portrét ze sbírek hradu Pernštejn)
(Titulární) velitel ve Valašsku
	Ve funkci:; 1791 – 1806
Panovník	Leopold II., František II./I.
Vrchní velitel v Sedmihradsku
	Ve funkci:; 1790 – 1791
Panovník	Leopold II.
Vrchní velitel ve Slavonsku
	Ve funkci:; 1786 – 1790
Panovník	Josef II.
Vojenská služba
Hodnost	generálmajor (1773) ; polní podmaršálek (1784) ; polní zbrojmistr (1789)
Narození	28. prosince 1733; Košice ; Habsburská monarchie
Úmrtí	2. března 1808 (ve věku 74 let); Paskov ; Rakouské císařství
Choť	Karolína Koháryová de Csábrág et Szitnya († 1801)
Rodiče	Jan Nepomuk Mitrovský (1704–1760) a ; Marie Kazimira Blankovská z Dorušic († 1781)
Příbuzní	bratr: Antonín Arnošt Mitrovský (1735–1813) ; strýc: Arnošt Benjamin Mitrovský (1706–1774) ; bratranec: Antonín Bedřich I. Mitrovský (1770–1842)
Profese	voják
Náboženství	římskokatolické
	1767 hraběcí stav
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Antonín František hrabě Mitrovský z Nemyšle (německy Joseph Anton Franz Graf Mittrowsky von Mittrowitz und Nemyschl, 28. prosince 1733, Košice – 2. března 1808, Paskov) byl moravský šlechtic a generál císařské armády, v roce 1767 byl povýšen do hraběcího stavu. Od mládí sloužil v armádě a nakonec dosáhl hodnosti polního zbrojmistra. Po ukončení aktivní kariéry se usadil na Moravě, kde patřil k osobnostem osvícenství.

Životopis

Pocházel ze starého šlechtického rodu Mitrovských z Nemyšle, patřil k tzv. uherské větvi. Narodil se jako nejstarší ze čtyř synů Jana Nepomuka Mitrovského (1704–1760), který působil jako státní úředník v Uhrách, proto se Josef narodil v Košicích.

Od mládí sloužil v armádě a vyznamenal se za sedmileté války pod velením generála Ernsta Gideona von Laudona. Spolu s bratry byl v roce 1767 povýšen do hraběcího stavu. Později postupoval v armádních hodnostech, byl jmenován generálmajorem (1773) a polním podmaršálkem (1784). V letech 1786–1790 byl vrchním velitelem ve Slavonsku a mezitím dosáhl hodnosti polního zbrojmistra (1789). V letech 1790–1791 byl vrchním velitelem v Sedmihradsku, formálně pak až do roku 1806 zastával funkci velitele ve Valašsku, v té době ale již žil v soukromí na Moravě. Ve Valašsku zajal valašského a moldavského knížete Alexandra Ypsilantiho a jako státního vězně jej převezl do Brna. Na brněnském Špilberku se s Ypsilantim často setkával a nakonec se z nich stali přátelé díky názorové shodě v řadě témat.

Kromě vojenské kariéry se věnoval také svým soukromým zájmům a patřil k osobnostem osvícenství na Moravě. V roce 1779 koupil panství Paskov,^[1] po bezdětném strýci Arnoštu Josefu Benjaminovi (1706–1774) zdědil ještě panství Hrabyně s nově postaveným barokním zámkem. Trvale sídlil na zámku Paskov, kde podnikl stavební úpravy a soustředil zde také hodnotnou knihovnu ilustrující jeho zájmy a názory (Voltaire, Rousseau, Schiller ad.)

Manželství a rodina

Josef Antonín Mitrovský byl ženatý s hraběnkou Karolínou Koháryovou († 1801) z uherské šlechtické rodiny, z jejich manželství se však nenarodily žádné děti. Jejich panství Hrabyně a Paskov proto zdědil bratranec Antonín Bedřich (1770–1842), rakouský státník, moravský zemský hejtman a nejvyšší kancléř.

Josefův mladší bratr Antonín Arnošt (1735–1813) sloužil v armádě, dosáhl hodnosti generálmajora, později se usadil v Brně, kde nechal postavit letohrádek Mitrovských.

Odkazy

Reference

↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku II – Severní Morava. Praha: Svoboda, 1983. 360 s. S. 178.

Literatura

Ottův slovník naučný : illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Díl 17, Median - Navarrete.. Praha: Paseka, 1999. 1082 s. ISBN 80-7185-249-X. S. 444–445.
KROUPA, Jiří. Alchymie štěstí: pozdní osvícenství a moravská společnost 1770–1810. Brno: ERA, 2006. 328 s. ISBN 80-7366-063-6.

Externí odkazy

Rodokmen Mitrovských dostupné online
Vojenská kariéra Josefa Antonína Mitrovského dostupné online

[1] Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku II – Severní Morava. Praha: Svoboda, 1983. 360 s. S. 178.

[1]