Josef Antonín Mitrovský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Josef Antonín
hrabě Mitrovský z Nemyšle
C. k. polní zbrojmistr Josef Antonín hrabě Mitrovský z Nemyšle (portrét ze sbírek hradu Pernštejn)
C. k. polní zbrojmistr Josef Antonín hrabě Mitrovský z Nemyšle (portrét ze sbírek hradu Pernštejn)
(Titulární) velitel ve Valašsku
Ve funkci:
1791 – 1806
PanovníkLeopold II., František II./I.
Vrchní velitel v Sedmihradsku
Ve funkci:
1790 – 1791
PanovníkLeopold II.
Vrchní velitel ve Slavonsku
Ve funkci:
1786 – 1790
PanovníkJosef II.
Vojenská služba
Hodnostgenerálmajor (1773)
polní podmaršálek (1784)
polní zbrojmistr (1789)

Narození28. prosince 1733
Košice
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí2. března 1808 (ve věku 74 let)
Paskov
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
ChoťKarolína Koháryová de Csábrág et Szitnya († 1801)
RodičeJan Nepomuk Mitrovský (1704–1760) a
Marie Kazimira Blankovská z Dorušic († 1781)
Příbuzníbratr: Antonín Arnošt Mitrovský (1735–1813)
strýc: Arnošt Benjamin Mitrovský (1706–1774)
bratranec: Antonín Bedřich I. Mitrovský (1770–1842)
Profesevoják
Náboženstvířímskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Antonín František hrabě Mitrovský z Nemyšle (německy Joseph Anton Franz Graf Mittrowsky von Mittrowitz und Nemyschl, 28. prosince 1733, Košice2. března 1808, Paskov) byl moravský šlechtic a generál císařské armády, v roce 1767 byl povýšen do hraběcího stavu. Od mládí sloužil v armádě a nakonec dosáhl hodnosti polního zbrojmistra. Po ukončení aktivní kariéry se usadil na Moravě, kde patřil k osobnostem osvícenství.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Zámek Paskov, sídlo Josefa Antonína Mitrovského

Pocházel ze starého šlechtického rodu Mitrovských z Nemyšle, patřil k tzv. uherské větvi. Narodil se jako nejstarší ze čtyř synů Jana Nepomuka Mitrovského (1704–1760), který působil jako státní úředník v Uhrách, proto se Josef narodil v Košicích.

Od mládí sloužil v armádě a vyznamenal se za sedmileté války pod velením generála Ernsta Gideona von Laudona. Spolu s bratry byl v roce 1767 povýšen do hraběcího stavu. Později postupoval v armádních hodnostech, byl jmenován generálmajorem (1773) a polním podmaršálkem (1784). V letech 1786–1790 byl vrchním velitelem ve Slavonsku a mezitím dosáhl hodnosti polního zbrojmistra (1789). V letech 1790–1791 byl vrchním velitelem v Sedmihradsku, formálně pak až do roku 1806 zastával funkci velitele ve Valašsku, v té době ale již žil v soukromí na Moravě. Ve Valašsku zajal valašského a moldavského knížete Alexandra Ypsilantiho a jako státního vězně jej převezl do Brna. Na brněnském Špilberku se s Ypsilantim často setkával a nakonec se z nich stali přátelé díky názorové shodě v řadě témat.

Kromě vojenské kariéry se věnoval také svým soukromým zájmům a patřil k osobnostem osvícenství na Moravě. V roce 1779 koupil panství Paskov,[1] po bezdětném strýci Arnoštu Josefu Benjaminovi (1706–1774) zdědil ještě panství Hrabyně s nově postaveným barokním zámkem. Trvale sídlil na zámku Paskov, kde podnikl stavební úpravy a soustředil zde také hodnotnou knihovnu ilustrující jeho zájmy a názory (Voltaire, Rousseau, Schiller ad.)

Manželství a rodina[editovat | editovat zdroj]

Josef Antonín Mitrovský byl ženatý s hraběnkou Karolínou Koháryovou († 1801) z uherské šlechtické rodiny, z jejich manželství se však nenarodily žádné děti. Jejich panství Hrabyně a Paskov proto zdědil bratranec Antonín Bedřich (1770–1842), rakouský státník, moravský zemský hejtman a nejvyšší kancléř.

Josefův mladší bratr Antonín Arnošt (1735–1813) sloužil v armádě, dosáhl hodnosti generálmajora, později se usadil v Brně, kde nechal postavit letohrádek Mitrovských.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku II – Severní Morava. Praha: Svoboda, 1983. 360 s. S. 178. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný : illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Díl 17, Median - Navarrete.. Praha: Paseka, 1999. 1082 s. ISBN 80-7185-249-X. S. 444–445. 
  • KROUPA, Jiří. Alchymie štěstí: pozdní osvícenství a moravská společnost 1770–1810. Brno: ERA, 2006. 328 s. ISBN 80-7366-063-6. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]