Jiří Straka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Další významy jsou uvedeny na stránce Jiří Straka (rozcestník).
Jiří Straka
Jiná jména Jiří Novák
Narození 14. dubna 1969
Praha, Československo
Národnost česká
Znám jako tzv. „Spartakiádní vrah“
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jiří Straka (* 14. dubna 1969 Praha) je český sériový vrah známý též jako spartakiádní vrah. V rozmezí 17. února16. května 1985 napadl na území Prahy celkem 11 žen, přičemž brutalita jeho útoků se postupně zvyšovala. Nakonec byl usvědčen ze tří vražd, dvou pokusů o vraždu, pěti znásilnění, tří loupeží a pěti krádeží. Po propuštění z výkonu trestu žije pod jinou identitou.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Jiří Straka pochází z běžné rodiny. Má bratra a sestru, kteří neměli žádné problémy se zákonem. Už v mládí se u něho začal projevovat neklid, kvůli kterému byl vyšetřován psychiatrem. Ačkoliv měl značně nadprůměrné inteligenční schopnosti (IQ 125), chyběla mu motivace k učení a nestanovil si žádné životní cíle. Vysoké inteligenci také neodpovídaly slabé školní výsledky. Během školní docházky měl také často problémy s chováním. Dopouštěl se drobných krádeží a nedodržoval školní řád. Po základní škole nastoupil v roce 1983 do hornického učiliště ve Stochově. V době páchání trestné činnosti bydlel o víkendech v Praze a v týdnu na internátě.

Zločiny[editovat | editovat zdroj]

V noci 17. února 1985 oslovil tehdy pouze 15letý Straka na Praze 4 dvacetiletou restaurátorku Milanu Ch. Po chvíli normálního rozhovoru, během kterého jí prozradil, že je mu 15 let a bydlí na internátě ve Lhotce u Prahy, ji požádal o pohlavní styk. Když odmítla, upozornil ji, že si dokáže soulož vynutit násilím a hned se to rozhodl dokázat. Ženu povalil na zem a začal s ní zápasit. Když dívka zjistila, že se neubrání, řekla mu, aby toho nechal, že s ním půjde dobrovolně na lepší místo, aby z toho také něco měla. Když se dostali na osvětlenou ulici blízko zástavby rodinných domů, začala křičet o pomoc. Straka se zalekl, poprosil dívku o nějaké peníze a když mu je dala, v klidu odešel. Incident se rozhodla nenahlásit, protože si myslela, že neznámý mladík jenom "blbnul" a svým udáním by mu mohla zkazit život. Přesto tento útok nahlásil její známý, kterému se svěřila. Na základě její výpovědi byl vytvořen identikit, který byl však značně nepřesný a k dopadení pachatele nevedl. Milana uvedla, že podle jejího mínění útočník ohledně svého věku nelhal (vousy mu teprve začínaly rašit). Podle psychologů však měl být pachatelem muž ve věku 25 – 35 let.

Během března napadl Straka minimálně další 2 mladé dívky (18 a 19). První z nich udeřil do hlavy dlažební kostkou, když odemykala branku u domu. Poté, co upadla na zem, jí sebral tašku. Když se vzpamatovala, rozeběhla se za ním, ale brzy od toho upustila, protože jí stékala krev do očí a ona neviděla. Druhé se pokusil vytrhnout kabelku, ale dívka ovládala judo a poměrně dlouhou dobu Strakovu útoku odolávala. V obou případech šlo výhradně o loupežný motiv.

8. dubna přepadl Straka kolem 21. hodiny nedaleko místa prvního útoku vdanou matku dvou dětí Alici P. (23). Byla na cestě za svým přítelem Ivanem Š., který žil na ubytovně nedalekého státního podniku Konstruktiva. V zalesněné rokli ji nejdříve zezadu tzv. kravatou uchopil pod krkem a strhl na zem. Potom ji odtáhl mezi stromy. Tam ji svlékl a znásilnil. Oběť během činu opakovaně upadala do bezvědomí a zase se probouzela. Straka jí nacpal do úst hlínu a kamínky, které při činu shrábl ze země. Do nosu jí strčil několik srolovaných listů a ústa ucpal spodními kalhotkami. Pitva později prokázala, že oběť hlínu vdechla a zadusila se. Straka ji nakonec zahrabal listím tak, že bylo téměř nemožné tělo pouhým okem odhalit. Ještě během noci se Alicin přítel zastavil u jejích rodičů a ohlásil jim, že se u něho neobjevila, jak měli dohodnuté. Po půlnoci ho vyzvedl přítel její matky na ubytovně a společně se ji vydali hledat. Tělo zajistil až druhý den policejní pes při pátrací akci. Přítel oběti byl jako hlavní podezřelý okamžitě zajištěn. Byl to soudně trestaný a navíc ženatý Rom, kterého sice osudný večer vrátný odcházet neviděl, ale mohl pohodlně vylézt ze svého okna v přízemí ubytovny. Propuštěn byl až po několika týdnech na základě rozboru biologických stop zajištěných na těle zavražděné. Zjištěná krevní skupina A neodpovídala profilu tohoto muže. Vyšetřována byla i jeho manželka, která shodou okolností Alici vyhrožovala smrtí. Alicin manžel byl v době vraždy ve výkonu trestu.

4. května zaútočil Straka v Hloubětíně na Vlastu Š. (54), které si všiml v tramvaji. Když hledala v kabelce klíče od domu, uchopil ji zezadu pod krkem a začal ji škrtit. Teprve teď si všiml, že je starší, než podle dobré postavy čekal. Proto si sexuální útok rozmyslel a pokusil se jí pouze zbavit jako svědka. Nejdříve jí palci tlačil na ohryzek, ale rychle se tím unavil. Potom jí na krk klekl a tak vydržel asi 3 minuty. Nakonec jí okolo krku pevně utáhl režnou nit a vytáhl ji na korbu vozu s plachtou. Žena upadla do bezvědomí a Straka jí ukradl několik cenností a finanční hotovost. Když se později probudila, podařilo se jí z auta vylézt a zazvonit u branky nejbližšího domu. Utrpěla však silný šok, kvůli kterému Straku nedokázala popsat. Z prožitého traumatu se nikdy nevzpamatovala a brzy také předčasně zemřela. O tom, že útok přežila, se Straka dozvěděl až u výslechu a velice ho to udivilo.

Straka se sexuálně neuspokojil, a proto ještě toho samého večera začal hledat další oběť. Druhý den ráno objevila náhodná svědkyně za panelovým domem na Zelenečské ulici tělo lékařky Věry F. (30). Ležela na zádech s roztaženýma nohama a okolo krku měla utažené ramínko vlastní podprsenky. Jak později Straka vypověděl, nejdříve uchopil mladou lékařku zezadu za krk. Ta se však usilovně bránila, a proto ji začal bít do hlavy podpatkem její vlastní boty, dokud neupadla do bezvědomí. Poté jí vyhrnul šaty a znásilnil ji. Když se začala probírat, utáhl jí ramínko podprsenky kolem krku a zavázal ho na 2 uzly, čímž došlo k jejímu uškrcení. Z kabelky Straka ukradl peníze a vlakem odjel do učiliště ve Stochově.

Touto dobou už byla prostřednictvím televizní relace veřejnost obeznámena se sérií zločinů páchaných na mladých ženách v Praze. Kvůli chystané VI. československé spartakiádě byl na vyšetřovací orgány v čele s Jiřím Markovičem vyvíjen enormní tlak. Na území hlavního města se očekával zvýšený výskyt mladých cvičenek, které se mohly stát snadnou kořistí vraha. Bohužel, všechna doposud zajištěná svědectví byla příliš nekonkrétní. Na vyšetřování se podílel tým složený z téměř 200 kriminalistů.

Další napadenou se stala Ludmila Š. (18). Tu si Straka vyhlédl kolem druhé hodiny ranní v tramvaji. Sama se ho po vystoupení z tramvaje zeptala na další spoj. Straka ji odvedl na jinou zastávku, kde však také neuspěli. Nakonec jí nabídl doprovod domů. Dali se do hovoru, přičemž jí prozradil, že se jmenuje Jirka, je mu 16 a navštěvuje učiliště nedaleko Kladna, odkud ho podmínečně vyloučili z internátu za přivazování spolubydlících k posteli. Také se jí chlubil, že už fáral do dolu. Straka jí byl ze začátku velmi sympatický, ale jeho chování se postupně měnilo. Začal vést nepříjemné řeči o tom, že kdyby ho sama neoslovila, sledoval by ji, napadl a znásilnil. Před vchodem do jejího domu jí zastoupil cestu a pokoušel se ji políbit a osahávat. Když se vzpírala, začal ji škrtit a ona poznala, že nad ní má jasnou převahu. Neztratila však duchapřítomnost a Strakovi navrhla, že s ním půjde na matraci do sklepa. Jakmile vstoupili do hlavních dveří, vyběhla do mezipatra, kde zazvonila na zvonek prvního bytu. Straka se polekal a i s její kabelkou utekl z domu pryč.

Poslední vraždu spáchal Straka 16. května. V Dejvicích zatáhl do přízemí prodejny ovoce a zeleniny 28letou ženu, které okolo krku uvázal provaz opatřený uzly, který si za účelem vraždy donesl. Poté jí vyhrnul spodní část oděvu a znásilnil ji. Když stále chroptěla, utáhl jí okolo krku pásek od svetru a ramínko od podprsenky. Mrtvou okradl a jako vždy se vrátil do učiliště. Tělo objevil náhodný svědek druhý den. Žena po sobě zanechala 2 děti a není bez zajímavosti, že před svou smrtí mluvila o svém strachu z tohoto vraha. Vyšetřovatelům se z těla zavražděné podařilo opět získat biologické stopy krevní skupiny A. Stejně jako ve všech předchozích případech se našly také kovové částečky, které odpovídaly člověku, který se pohybuje ve strojírenském průmyslu. Útočil hlavně v neděli, takže se předpokládalo, že v týdnu má stálé zaměstnání. Straka tvrdil matce, že už v neděli odjíždí na internát, místo toho se však v noci pohyboval po Praze a hledal možné oběti.

Dopadení, odsouzení a propuštění[editovat | editovat zdroj]

Po poslední vraždě se vyšetřovací skupina rozhodla prověřit starší výpovědi. Jako nejslibnější se zdál případ napadené Ludmily Š. Její svědectví bylo natolik přesné, že se Straku podařilo už 22. května 1985 vypátrat a zajistit. Vyšetřovatelé považovali za velmi nepravděpodobné, že by mladý učeň mohl být zodpovědný za sérii sexuálních útoků posledních měsíců, a proto ho s nimi zpočátku nespojovali. V jeho skříňce byly objeveny některé osobní věci napadených žen. Straka byl bezprostředně po zatčení předveden před Jiřího Markoviče, kterému se během několika hodin spontánně doznal i k ostatním zločinům. Přiznal, že jeho sexuální pud byl natolik silný, že při hledání vhodné oběti prakticky nepotřeboval spát a byl schopný za noc pěšky urazit několik desítek kilometrů.

Soud Straku vzhledem k jeho věku nemohl odsoudit na více než 10 let vězení. Trest mu byl v roce 1994 zkrácen prezidentskou amnestií. Následovala ústavní sexuální léčba v Opavě. Podstoupil kastraci, ale operaci mozku odmítl. Jeho spoluvězni mu údajně rozkopali genitálie. Podle jiných zdrojů to však byli bachaři 3. oddělení ve Valdicích, kde byl uvězněn. Během pobytu v léčebně zkoušel brát pervitin. Strakovi rodiče se přestěhovali na Moravu a k synovi se přestali hlásit. Straka byl na doporučení lékařů za velkého zájmu médií z Opavy propuštěn 24. prosince 2004. Změnil si jméno a odstěhoval se do moravskoslezského kraje. Strakovo propuštění a jeho vystupování v médiích vyvolalo mnoho negativních ohlasů. Odborníci ujišťovali veřejnost o tom, že je po kastraci neškodný. Sám Jiří Markovič však v této souvislosti připomenul případ Antonína Vorla, který ač vykastrovaný, sexuálně napadl a zabil starší ženu. Straka k tomu sám řekl: „Když jste mě tenkrát neoběsili, tak mě teď nechte žít.“ Několikrát připustil, že pokud by nebyl v roce 1985 zadržen, vraždil by dál.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]