Jiří Pernes

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Šablona:Infobox Politik Jiří Pernes (* 4. července 1948 Svitavy) je český historik a politik moravské národnosti[1], v roce 2010 (od dubna do května) působil jako ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů.

Studium a vědecká kariéra

Vystudoval v letech 1966 až 1972 český jazyk a dějepis na Filosofické fakultě University Jana Evangelisty Purkyně (dnešní Masarykova univerzita) v Brně a v letech 1978 až 1980 na téže škole postgraduální studium muzeologie. V roce 2008 se habilitoval na Filozoficko-přírodovědecké fakultě Slezské univerzity v Opavě a stal se docentem pro obor Historie se zaměřením na české a československé dějiny.[2]

Od roku 1977 pracoval v několika muzeích (mj. v muzeu v Slavkově u Brna, kde byl i ředitelem), v letech 1990–1992 byl ředitelem Moravského zemského muzea v Brně. Od roku 1994 je zaměstnán v Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR. Je též externím vyučujícím na Masarykově univerzitě, působí mimo jiné i na Universitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.

Jako historik se zaměřuje zejména na moravské, české a československé dějiny 19. a 20. století.

V únoru 2010 byl Jiří Pernes zvolen na místo ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů, kde od 1. dubna téhož roku nahradil Pavla Žáčka.[3] Dne 12. května 2010 byl pro podezření z plagiátorství radou ústavu z pozice ředitele ke dni 13. května 2010 odvolán.[4]

Politická kariéra

V roce 1996 neúspěšně kandidoval jako člen ODA do senátu v obvodu č. 58 - Brno-město.[5] Dnes je členem politické strany Moravané a v krajských volbách v roce 2008 byl jejím lídrem pro Jihomoravský kraj.[6] Za tuto stranu též kandidoval ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2009.[7] Měl také působit v odborné historické komisi ČSSD.[8] Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 kandidoval na 3. místě kandidátky strany Moravané, ale neuspěl.[9]

Ve volbách do Senátu PČR v roce 2016 kandiduje jako člen strany Moravané za koalici stran ODS a Moravané v obvodu č. 58 – Brno-město.[10]

Kontroverze

Po zvolení ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů byla zveřejněna informace, že Pernes byl rok studentem Večerní univerzity marxismu-leninismu. Tuto informace neuvedl do svého životopisu pro výběrové řízení a sám tvrdí, že ji nepovažuje za důležitou.[11]

Před svým nástupem na VUML připravil knihu o dějinách Slavkova, která vyšla v roce 1987 a obsahuje část velebící úlohu komunistů v únoru 1948 a po něm. Pernes přiznává, že je autorem knihy, ale tvrdí, že kapitolu o událostech roku 1948 napsal někdo jiný, pravděpodobně regionální výbor KSČ.[12]

Z plagiátorství byl obviněn u své knihy Svět Lidových novin 1893-1993, kde využil diplomovou práci Blanky Maškové Arnošt Heinrich a Lidové noviny z roku 1958. Opsal celé odstavce i kapitoly, aniž v citacích přiznal autorství Blance Maškové.[13] Upozornila na to v roce 2009 ve své diplomové práci na Masarykově univerzitě v Brně studentka Libuše Janáčková.[14] Z plagiátorství byl obviněn i u své knihy Emanuel Moravec: až na dno zrady, kde využil diplomovou práci Josefa Vytlačila.[15] V tomto případě však Komise pro etiku vědecké práce Akademie věd ČR pod předsednictvím Heleny Illnerové 12. července 2010 konstatovala, že „posuzovanou práci Jiřího Pernese Až na dno zrady: Emanuel Moravec není možné jako celek považovat za plagiát ve smyslu definice obsažené v normě ISO 5127-2003“, neboť „Jiří Pernes nezastírá a naopak opakovaně uvádí, že znal a použil ve své práci i diplomovou práci Josefa Vytlačila. Přestože jeho kniha jako dílo popularizační nepoužívá klasický poznámkový aparát, na několika místech na práci Josefa Vytlačila přímo odkazuje“.[16]

Po zvolení do čela Ústavu pro studium totalitních režimů bylo zveřejněno, že Pernes byl veden jako kandidát tajné spolupráce Státní bezpečnosti; lustrační zákony se však na tuto kategorii osob nevztahují, neboť o záměrech StB nemusely vůbec vědět.[17]

Vybraná díla

  • Spiklenci proti Jeho Veličenstvu aneb Historie tzv. spiknutí Omladiny v Čechách, Praha 1988
  • Život plný nepřátel aneb Život a smrt Františka Ferdinanda d'Este, Praha 1995
  • Habsburkové bez trůnu, Praha 1995
  • Pod moravskou orlicí aneb Dějiny moravanství, Brno 1996
  • Maxmilián I. Mexický císař z rodu Habsburků, Praha 1997
  • Až na dno zrady. Emanuel Moravec, Praha 1997
  • Pod Habsburským orlem. České země a Rakousko-Uhersko na přelomu 19. a 20. století, Praha 2001, 2006
  • Takoví nám vládli. Komunističtí prezidenti Československa a doba, v níž žili, Praha 2003
  • František Josef I. Nikdy nekorunovaný český král, Praha 2005
  • Komunistky. S fanatismem v srdci, Praha 2006
  • Krize komunistického režimu v Československu v 50. letech 20. století, Brno 2008
  • Alexej Čepička: šedá eminence rudého režimu (2008, s Jaroslavem Pospíšilem a Antonínem Lukášem)

Reference

  1. ↑ WOFF, Petr. Morava chudne a vylidňuje se. Proč už není politickým tématem?. Deník Referendum [online]. 2010-04-29 [cit. 2013-01-02]. Dostupné online. 
  2. ↑ http://www.slu.cz/fpf/cz/veda-a-vyzkum/habilitace-a-profesorske-rizeni/ukoncena-habilitacni-rizeni
  3. ↑ ŠŤASTNÝ, Jiří; ŘÍHOVÁ, Barbora. Žáček končí, novým šéfem ústavu pro totalitu se stal Jiří Pernes [online]. Idnes.cz, 2010-02-17 [cit. 2010-02-17]. Dostupné online. 
  4. ↑ Rada ústavu pro totalitu odvolala ředitele Pernese [online]. Idnes.cz, 2010-05-12 [cit. 2010-05-12]. Dostupné online. 
  5. ↑ http://volby.cz/pls/senat/se2111?xjazyk=CZ&xdatum=19961116&xobvod=58 Senátní volby 1996
  6. ↑ Oficiální stránka politické strany Moravané, aktuality
  7. ↑ Lídrem evropské kandidátky Moravanů se stal Novotný (článek na iDnes)
  8. ↑ Žáčkův nástupce Pernes pracoval v komisi ČSSD [online]. Lidovky.cz, 2010-02-26 [cit. 2010-02-26]. Dostupné online. 
  9. ↑ Volby do Evropského parlamentu konané na území České republiky ve dnech 23.05. – 24.05.2014, Jmenné seznamy, Strana: Moravané [online]. Český statistický úřad, 2014 [cit. 2014-05-26]. Dostupné online. 
  10. ↑ Kandidáti do Senátu [online]. ODS.cz [cit. 2016-05-30]. Dostupné online. 
  11. ↑ Žáčkův nástupce Pernes má problém, zamlčel studium VUML [online]. ČTK, 24.02.2010, rev. 25.02.2010 [cit. 2010-02-27]. Dostupné online. 
  12. ↑ Pernes má další problém, podepsal oslavný text o 'Vítězném únoru [online]. lidovky.cz, 26. února 2010 [cit. 2010-02-27]. Dostupné online. 
  13. ↑ IVANA, Svobodová. Další Pernesův plagiát, objevila ho studentka [online]. Mediacop, s.r.o, 6. května 2010 [cit. 2010-05-11]. Dostupné online. 
  14. ↑ Podívejte se na další plagiát historika Pernese! [online]. Idnes.cz, 3. května 2010 [cit. 2010-05-12]. Dostupné online. 
  15. ↑ Iniciativa neustrčených: Takhle historik Jiří Pernes opisoval diplomku a stvořil plagiát [online]. Idnes.cz, 26. března 2010 [cit. 2010-05-12]. Dostupné online. 
  16. ↑ http://www.novinky.cz/domaci/209577-pernes-neni-plagiator-shodla-se-komise.html
  17. ↑ StB vedla Pernese jako kandidáta tajné spolupráce [online]. Rozhlas.cz, 24. února 2010 [cit. 2010-05-12]. Dostupné online. 

Literatura

  • PÁNEK, Jaroslav; VOREL, Petr, a kol. Lexikon současných českých historiků. Praha ; Pardubice: Historický ústav Akademie věd České republiky ; Sdružení historiků České republiky (Historický klub) ; Východočeské muzeum, 1999. 373 s. ISBN 80-85268-84-1. 

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jiří_Pernes&oldid=13756833“