Jaroslav Kratochvíl (politik)
| JUDr. Jaroslav Kratochvíl | |
|---|---|
.jpg) | |
| protektorátní ministr průmyslu, obchodu a živností | |
| Ve funkci: únor 1940 – leden 1942 | |
| Předchůdce | Vlastimil Šádek |
| Nástupce | rezort zrušen |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Národní souručenství |
| Narození | 1. května 1901 Přemyšl  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 5. dubna 1984 (ve věku 82 let) Železný Brod  Československo |
| Příbuzní | Bohuslav Kratochvíl (bratranec) Petra Křížková (vnučka) |
| Alma mater | Univerzita Karlova |
| Profese | politik, právník a publicista |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jaroslav Kratochvíl (1. května 1901 Přemyšl – 5. dubna 1984 Železný Brod[1]) byl český politik, ministr průmyslu, obchodu a živností Protektorátu Čechy a Morava.
Biografie[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v Haliči jako syn rakouského důstojníka Antonína Kratochvíla, který pocházel ze Světlé nad Sázavou. Rod Kratochvílů se zabýval broušením granátů. Jeho matka Karla byla sestrou politika Eduarda Brzoráda (starosty Německého Brodu).[2] Školní docházku zahájil ve Vídni, od roku 1908 žil v Praze. Zde absolvoval reálné gymnázium v Truhlářské ulici a v roce 1923 Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Původně chtěl být advokátem, ale pak absolvoval praxi u berního úřadu a roku 1924 se stal tajemníkem Svazu majitelů dolů, v němž od roku 1939 působil jako náměstek ředitele. Angažoval se v uhelném průmyslu a v celostátním uhelném kartelu Uhlopol.[3]
Léta 1940–1948[editovat | editovat zdroj]
Od 3. února 1940 zastával funkci ministra průmyslu, obchodu a živností Protektorátu Čechy a Morava ve vládě Aloise Eliáše. Vládní portfolio si udržel do ledna 1942.[3][4][5] Jeho novým působištěm se poté stala Živnobanka, v níž pracoval jako poradce pro oblast těžby uhlí. Zároveň zasedal ve správní radě společnosti Carbonia.[2] Roku 1943 navázal styky s odbojovým hnutím. Zůstal mezi protektorátní úřednickou elitou, proto po něm vládnoucí místa chtěla vyjádření loajality. Konkrétně v roce 1944 byl vyzván, aby vstoupil do České ligy proti bolševismu, což Kratochvíl odmítl a ještě téhož roku byl zatčen gestapem a obviněn z velezrady.[2] Věznění přežil díky záškrtu a hospitalizaci, která ho uchránila před transportem.[6]
Ze svých zdravotních problémů se léčil až do srpna 1945, kdy se vrátil zpět do správní rady společnosti Carbonia. Tu společně se svými kolegy restrukturalizoval tak, aby se, byť zůstala v soukromém vlastnictví, dokázala zapojit do poválečného znárodněného průmyslu. Po znárodněni Carbonie se stal poradcem Svazu sklářů v Železném Brodě a s manželkou se odstěhoval do obce Vrát.[2]
Léta 1952–1984[editovat | editovat zdroj]
V roce 1952 byl zatčen Státní bezpečností kvůli stykům s básníkem Václavem Renčem a spisovatelem Václavem Prokůpkem a byl obviněn z účasti na vytváření křesťansko-demokratické strany, údajně připravující státní převrat. Roku 1953 mu komunistický soud v Liberci za údajný trestný čin velezrady vyměřil sedm let vězení. Propuštěn byl až po odpykání trestu v roce 1959.[7]
Kratochvíl byl komunisty šikanován i po roce 1959, směl pracovat pouze jako skladník a současně musel splácet desetitisícový dluh na náklady, které státu údajně vznikly kvůli jeho věznění.[2] Po splacení závazků odešel do penze. Ani v ní mu úřady nepovolily, aby jakkoli uplatil své dříve nabyté dovednosti – tedy například znalost několika světových jazyků nebo zkušenosti s mezinárodním obchodem. Nesměl se stýkat ani se svými bývalými kolegy a známými. Žil proto v absolutním ústraní v Železném Brodě, kde také zcela zapomenut v roce 1984 zemřel.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Kratochvíl Jaroslav [online]. abart-full.artarchiv.cz [cit. 2012-10-03]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e SVATOŠ, Jiří. Obětoval se a vstoupil do protektorátní vlády. Jaroslava Kratochvíla pak uvěznili nacisté i komunisté [online]. 2021-03-15 [cit. 2024-03-19]. Dostupné online.
- ↑ a b Kdo jsou noví ministři. Národní listy. Únor 1940, roč. 80., čís. 33, s. 1. Dostupné online.
- ↑ Vláda Aloise Eliáše (27.04.1939 - 19.01.1942) [online]. vlada.cz [cit. 2012-10-03]. Dostupné online.
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 606–607.
- ↑ Křížková Petra: JUDr. Jaroslav Kratochvíl, ministr průmyslu, obchodu a živností v letech 1939 – 1942 a jeho pohled na protektorátní vládu, absolventská práce, dostupné online, přečteno 21.01.2024
- ↑ Letní fota Lídy Baarové – Archiv bezpečnostních složek. www.abscr.cz [online]. [cit. 2023-12-15]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
Křížková Petra: JUDr. Jaroslav Kratochvíl, ministr průmyslu, obchodu a živností v letech 1939 – 1942 a jeho pohled na protektorátní vládu. v: Historický životopis. web.archive.org [online]. 2022-04-03 [cit. 2023-04-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-04-03.
