Přeskočit na obsah

Jaromír Malý

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
PhDr. Jaromír Malý
Narození14. března 1885
Písek
Úmrtí28. října 1955 (ve věku 70 let)
Praha
Místo pohřbeníLesní hřbitov Písek
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povoláníknihovník, ředitel Knihovny Národního shromáždění, regionalista, sběratel, kulturní historik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jaromír Malý (14. března 1885 Písek – 28. října 1955 Praha) byl český regionalista, knihovník, redaktor, kulturní historik, pedagog, sběratel.[1]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Josef Malý se narodil 14. března 1885 v Písku. Pokřtěn byl 18. března jako Jaromír Eduard Malý.[2] Otec byl pokladníkem písecké spořitelny. Matka zemřela v jeho devíti letech. Obecnou školu vychodil v Písku a v letech 1895–1903 vystudoval Císařské královské gymnázium v Písku. Po maturitě se zapsal na filosofickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, obor česká a německá filologie a pedagogika.

V rámci studijních pobytů strávil dva semestry na univerzitě v Tübingenu (1904) a v Mnichově (1905).

Od roku 1905 byl redaktorem různých studentských časopisů, podílel se na založení krajanského spolku Prácheň, kde působil jako starosta.[3] V letech 1909–1912 byl redaktorem časopisu Samostatnost, 1913–1914 redaktorem Pokrokové revue a v letech 1906–1912 přispíval do Časopisu pokrokového studenstva. V tomto časopise mohly své příspěvky také zveřejňovat ženy. Během první světové války nebyl odveden a pracoval jako účetní.

V roce 1916 se znovu obnovil významný krajanský časopis Otavan, který Jaromír Malý vedl v úzké spolupráci s píseckým tiskařem Theodorem Kopeckým do roku 1936.[4] V časopise Jaromír Malý otiskoval své články s regionální historickou, literární i kulturní tematikou. V roce 1918 byl členem Národního výboru československého. Jako člen Maffie se zúčastnil státního převratu 1918.[5] Téhož roku absolvoval knihovnický kurz. Byl členem politického Klubu Omladinářů- Devadesátníků, který měl též nakladatelské aktivity.[6]

Jaromír Malý zůstal po studiích bydlet v Praze, ale pravidelně navštěvoval Písek. V roce 1919 se stal knihovníkem Knihovny Národního shromáždění Československé republiky. V letech 1920/1921 absolvoval Státní knihovnickou školu. V roce 1925 získal titul doktor filosofie a byl jmenován ředitelem Knihovny Národního shromáždění II. třídy. Tématem jeho disertační práce byla „Účast Písku a Prácheňska v české literatuře obrozenecké“. V knihovnictví se angažoval při projednávání zákona o povinných výtiscích v knihovnách.[7] Jeho práce ho nakonec přivedla do čela Knihovny Národního shromáždění v roce 1939, kdy funkci ředitele ukončil Zdeněk Václav Tobolka.

Ex libris, sběratelství, kulturní a spolková činnost

[editovat | editovat zdroj]

Poznatky z oboru knihovědy zveřejňoval v periodiku Sborník pro exlibris a jinou užitou grafiku, který také do roku 1932 redigoval. Aktivně působil ve Spolku sběratelů a přátel exlibris a grafiky. Byl vášnivým sběratelem knižních značek, iniciátorem a spolupořadatelem výstav o ex libris.[8] Zvláště se zasloužil o schválení Vládního nařízení ze dne 8. června 1935, kde sice nebylo uvedeno exlibris jako tiskovina na kterou se plně vztahoval povinný výtisk, ale podle § 3, odst.1 téhož nařízení si mohly knihovny tento povinný výtisk od tiskařů vyžádat. V roce 1924 obnovil Spolek českých bibliofilů a stal se členem Spolku sběratelů exlibris a Kroužku českých exlibristů. Zpracovával a vydával soupisy exlibris.[9] Přesvědčoval a získával tvůrce, sběratele a milovníky exlibris a bibliofilií za členy odborných spolků. Každoročně překvapil své kolegy a přátele novoročenkou stejného tvaru, ale každý rok byla zobrazena jiná kulturní památka města Písku či okolí.[10] Díky své velké aktivitě v knihovnictví a v oboru knihovědy, byl jmenován generálním sekretářem Mezinárodního sjezdu knihovníků a přátel knihy, který se uskutečnil v Praze v roce 1926.[11] Svolavatelem sjezdu byl nejen Spolek československých knihovníků, ale i Svaz knihkupců a nakladatelů československé republiky, Vědecký ústav vojenský v Praze, Spolek českých bibliofilů, Kroužek českých exlibristů, Společenstvo knihařů a Muzeum československé knihy v Praze. Vláda Československé republiky přiznala v lednu 1926 sjezdu ráz mezinárodního kongresu. V rámci akce připravil dvoudenní zájezd účastníků do Vyššího Brodu, Rožmberka, Českého Krumlova a do veřejné knihovny v Berouně. Celý život byl velkým propagátorem Písku a prácheňského regionu, v tomto směru byl neúnavně kulturně a literárně činný.

Dílo – výběr

[editovat | editovat zdroj]

Byl autorem 70 samostatných titulů (např. Albrechtický hřbitůvek, K jihočeské otázce, Z počátků jihočeské žurnalistiky aj.), nespočtu článků, statí a úvah. Jeho první samostatnou prací bylo dílo Ke korespondenci Karla Hynka Máchy. Sbíral a vlastnil největší máchovskou sbírku. Ta byla, zároveň s jeho literární pozůstalostí (celkem 5250 svazků), uložena v Prácheňském muzeu v Písku.

  • Ke korespondenci Karla Hynka Máchy : Nové dopisy pěvce "Máje" V Praze: Pokroková Revue ,1910 16 s.
  • Antonín Žalud Vysokomýtský: český spisovatel a redaktor 1815-1873. V Písku: Nakladatelství a knihtiskárna Theodora Kopeckého, 1924. 40 s.
  • Exlibris českého humanisty Jana Hodějovského z Hodějova ze XVI. století. V Praze: Kroužek českých exlibristů, 1928. 15 s., 7 obr. příl. Knihovna pro exlibris, sv. 3.
  • Král. město Písek ve svém veřejném životě: přehled vývoje v 19. století a dnešní obraz politického života Písku a jeho žurnalistiky. V Písku: Jaromír Malý, 1912. 16 s.
  • Třicet let pokrokářské práce. Praha: Nakladatelství revue Nové Čechy, 1931. 43 s.
  • Kulturní činnost Karla Stan. Sokola: k dějinám pokrokového hnutí a našich osvobozeneckých bojů. Praha: Pokroková revue "Nové Čechy", 1933. 23 s.
  • Mánesovo exlibris pro rytíře Lannu. Praha: s.n., 1937. 4 s.
  • Náš Fráňa Šrámek: doprovod k Šrámkově výstavě v Písku a příspěvek k poznání života a díla národního umělce. Písek: Městské muzeum, 1953. 14, [1] s.
  • První časopis na venkově v Čechách: (úřední list Prácheňského kraje z l. 1835-37). V Písku: s.n., 1947. 11 s.
  • Státoprávní prohlášení poslance Antonína Kaliny z 30. května 1917: (příspěvek k historii domácího odboje za světové války.). V Praze: nákladem Pokrokové revue Nové Čechy, 1927. 38 stran. Rozpravy, sv. 19.
  • Třicet let pokrokářské práce. Praha: Nové Čechy, 1931.41 s. Knihy Nových Čech, sv. 8.
  • Poznámky k dějinám českého exlibris. Praha: Práce 1949. 7 s.

Zatčení a život po druhé světové válce

[editovat | editovat zdroj]

Dne 1. září 1939 byl při zatýkání rukojmí zatčen gestapem a vězněn až do konce války v koncentračních táborech Dachau, Buchenwald a Sachsenhausen. Jako tzv. protektorátní vězeň (Schuzthäftling)[12] měl menší úlevy, ale také mohl být kdykoliv bez soudu zastřelen. I v nacistických žalářích myslel na domov a skládal vlastenecké básně a texty, které vkládal do dopisů příbuzným do vlasti. V KT Buchenwald organizoval odborné přednášky o české historii, o rožmberské knihovně a kronikáři Václavu Březanovi. Velmi fundovaně přednášel o své velké zálibě, o ex libris.[13] Na jeho přednášky navázali i další vězni a přednášky se těšily vcelku velké oblibě. Bohužel časem bylo vše zakázáno. Nebyl jediným sběratelem, který byl vězněn v nacistických koncentračních táborech, tak i zde navázal kontakty s jinými sběrateli. S některými se stýkal i po válce a vzájemně si pak vyměňovali knižní značky a drobnou grafiku.

V květnu 1945 se vrátil do Prahy s podlomeným zdravím, ale hned se věnoval knihovnické, pedagogické a redaktorské práci. V roce 1946 byl jmenován ředitelem Knihovny Národního shromáždění a zároveň prvním lektorem žurnalistiky na Univerzitě Karlově v Praze. V roce 1948 ukončil ve funkci ministerského rady práci v Knihovně Národního shromáždění a odešel do důchodu. Zemřel v Praze 28. října 1955.

Od roku 1919 byl až do své smrti ženatý s Melanií Špieglovou. Manželství zůstalo bezdětné. Pohřben je na Lesním hřbitově v Písku.

Galerie

[editovat | editovat zdroj]
  • Autor: Pavel František Malý (1882–1952)
    Autor: Pavel František Malý (1882–1952)
  • Autor: František Pavelka (1894–1948)
    Autor: František Pavelka (1894–1948)
  • Autor: Leo Brož (1891–1935)
    Autor: Leo Brož (1891–1935)
  • Autor: Antonín Burka (1896–1947)
    Autor: Antonín Burka (1896–1947)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ STANĚK, Libor. Jaromír Malý (regionalista a novinář). České Budějovice, 2013 [cit. 2023-12-10]. 120 s. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Bohumil Jiroušek. Dostupné online.
  2. ↑ DigiArchiv SOA v Třeboni - ver. 23.11.29. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2023-11-30]. Dostupné online. 
  3. ↑ ŠAFRÁNEK, Vojtěch. Zprávy. Jihočeský kraj : měsíčník věnovaný studiu jihočeské otázky. 1916, roč. 6, čís. 2. 
  4. ↑ DOLENSKÝ, Antonín. Kulturní adresář ČSR: biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic. Praha: Josef Zeibrdlich, 1934–1936. 
  5. ↑ BENEŠ, Eduard. Světová válka a naše revoluce: vzpomínky a úvahy z bojů za svobodu národa.. 3. vyd. Svazek 3. Praha: Orbis, 1931. 685 s. S. 15. 
  6. ↑ PŘECH, Václav. Před sto lety se narodil PhDr. Jaromír Malý. Výběr z prací členů Historického klubu při Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích. 1985, roč. 22, čís. 3, s. 227. ISSN 0862-5417. 
  7. ↑ CEJPEK, Jiří. Dějiny knihoven a knihovnictví v českých zemích a vybrané kapitoly z obecných dějin. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1998. ISBN 80-7184-163-3. S. 188. 
  8. ↑ MALÝ, Jaromír. Výstava českého exlibris a supralibros v Praze 1926. Praha: Kroužek českých exlibristů, 1933. 70 s. (Knihovna pro exlibris – Bibliothéque de L´ex-Libris; sv. 5). 
  9. ↑ MALÝ, Jaromír. Exlibris českého humanisty Jana Hodějovského z Hodějova ze XVI. století. 1. vyd. Svazek 3. Praha: Kroužek českých exlibristů v Praze, 1928. 16 s. (Knihovna pro exlibris). 
  10. ↑ VOTLUČKA, Karel. Grégrovo náměstí v Písku: novoročenka. Zlatá stezka krajem Husovým a Chelčického : vlastivědný sborník. 1938-1939, roč. 12, čís. 6. 
  11. ↑ MALÝ, Jaromír. Před Mezinárodním sjezdem knihovníků a přátel knihy v Praze 1926. Časopis československých knihovníků: zvláštní otisk. 1926, roč. V, čís. 11–6, s. 1–6. 
  12. ↑ Památník Terezín. www.pamatnik-terezin.cz [online]. [cit. 2023-11-29]. Dostupné online. 
  13. ↑ MALÝ, Jaromír. Exlibris za ostnatými dráty: Trochu vzpomínek z koncentračních táborů. Knižní značka. Časopis Spolku sběratelů a přátel exlibris v Praze. 1946-12-01, roč. VI, čís. 4–6, s. 46–61. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • JAHNOVÁ, Ebba: Symbolická a válečná exlibris. Pardubice: Napsala a vydala jako soukromý tisk k 1. lednu 1946 PhDr. Ebba Jahnová.17 s.
  • CEMPÍRKOVÁ, Květa: Jaromír Malý, knihovník, exlibrista a religionalista. In: Knižní značka: Časopis Spolku sběratelů a přátel exlibris. Číslo 1/2024. Praha: Spolek sběratelů a přátel exlibris 2024. s. 6 –9. ISSN 1211-3840

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jaromír_Malý&oldid=23838203“