Jan Milíč Zelenka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jan Radovan Milíč Zelenka
Jiná jménaMilíč (domácí jméno)[1]
Narození12. srpna 1923
Praha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí17. června 1942
Praha, Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Příčina úmrtísebevražda (otrava cyankáli)
Místo pohřbeníĎáblický hřbitov; hromadné pohřebiště obětí nacismu 1939–1945 (50°8′16,51″ s. š., 14°28′55,67″ v. d.)
BydlištěPraha – Žižkov, Biskupcova ulice číslo 4[p. 1]
Vzdělánínedokončené středoškolské
Povolánístudent reálného gymnázia v Praze–Libni
Domovské městoPraha
Rodiče
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Radovan Milíč Zelenka (12. srpna 1923 Praha17. června 1942 Praha) byl synem Jana Zelenky-Hajského a jeho manželky Františky Zelenkové. Celá rodina patřila k významným podporovatelům parašutistů výsadku Anthropoid. Student gymnázia Jan Milíč Zelenka nebyl přítomen razii gestapa, která se uskutečnila v poledne 17. června 1942 v bytě Zelenkových. Jeho otec se během přepadení bytu ještě stačil otrávit cyankáli, matka byla zatčena a Jan Milíč Zelenka (tou dobou ve škole) byl varován, domů se nevrátil a pozřel cyankáli večer 17. června 1942 v pražském Záběhlickém lesíku.

Život[editovat | editovat zdroj]

Rodinný původ a zázemí[editovat | editovat zdroj]

Jan Milíč Zelenka se narodil 12. srpna 1923 v Praze do rodiny Zelenkových. Jeho otcem byl učitel na obecné škole, obětavý vlastenec a neúnavný propagátora sokolských myšlenek Jan Zelenka-Hajský, jeho matkou byla vlastenecky smýšlející Františka Zelenková (také členka sokolské organizace). Rodiče Jana Milíče Zelenky se seznámili na plese v libockém Lidovém domě, svatbu měli 26. října 1922 v kostele svaté Markéty v Břevnově a zpočátku bydleli u rodičů Františky v Bělohorské ulici číslo popisné 240.[2]

Odchod z Prahy[editovat | editovat zdroj]

V prosinci 1925 odjel Jan Zelenka Hajský z Prahy učit do pohraničí (do školy v Brandově)[3] a ve svém volném čase organizoval na Mostecku stavbu české školy v Dolním Háji u Duchcova.[4] Jeho manželka se synkem zůstala v Praze, ale po dokončení stavby školy v Dolním Háji u Duchcova v ní začal Jan Zelenka vyučovat a rodina se tam za ním přestěhovala.[4]

Návrat ze Sudet[editovat | editovat zdroj]

JUDr. Josef Kalfus

Po podpisu Mnichovské dohody (30. září 1938) opustili Zelenkovi Sudety.[p. 2] Bydlení rodiny v Praze bylo po návratu ze Sudet provizorní, ale JUDr. Josef Kalfus nakonec zajistil Zelenkovým byt v Praze XI. na Žižkově v činžovním domě v Biskupcově ulici číslo 4 v prvním patře, kam se rodina přestěhovala 9. ledna 1939.[4][3][p. 1][p. 3][p. 4]

Ilegální činnost rodiny Zelenkových[editovat | editovat zdroj]

Jan Zelenka-Hajský úzce spolupracoval s parašutisty, kteří připravovali a provedli atentát na Reinharda Heydricha, a kromě jiného se podílel na vyhledávání úkrytů pro ně.[3] Navíc Zelenka-Hajský dodával atentátníkům i důležité informace o Heydrichově zvycích (kdy, kudy a kam jezdí),[3] které čerpal od svého někdejšího žáka Františka Šafaříka, jenž pracoval na Pražském hradě.[3]

Františka Zelenková se synem Janem Milíčem poskytovali parašutistům ubytování. Mladý sokolský odbojář Jan Milíč vykonával obětavě funkci kurýrní spojky mezi vojáky jednotlivých paravýsadků, kteří byli ilegálně ubytováni v různých bytech po celé Praze.[5][1] Rovněž prováděl výměny německých říšských marek za protektorátní koruny. Dále obstarával a později také nosil jídlo do chrámu svatého Cyrila a Metoděje v Resslově ulici.[1] Jan Milíč Zelenka byl členem radikální (požadující odplatu) sokolské ilegální odbojové skupiny Říjen, v jejímž čele stál jeho otec.[6] Skupina Říjen byla odnoží sokolské organizace Jindra, která měla svůj název podle bývalého právníka a sokolského činovníka Jindřicha Vaníčka. Osmnáctiletý Milíč věděl dokonce o úkrytu parašutistů v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici a získal pro odbojovou činnost i některé své kamarády,[6] například Karla Bacílka či Jiřího Růtu.

Razie v bytě Zelenkových[editovat | editovat zdroj]

Oskar Fleischer – velitel zásahu v bytě Zelenkových

Po atentátu na Heydricha (27. května 1942), následné zradě Karla Čurdy (16. června 1942) a den před rozhodujícím bojem parašutistů v pravoslavném chrámu svatého Cyrila a Metoděje na Novém Městě pražském (18. června 1942) provedlo gestapo kolem poledne 17. června 1942 razii v bytě Zelenkových.[p. 1]

Přepadové komando gestapa přijelo směrem od Petschkova paláce do Biskupcovy ulice číslo popisné 1837/4 v několika autech a jeho příslušníci vběhli do prvního patra, kde bydlel řídící učitel V. obecné chlapecké školy v Praze–Vršovicích[1] Jan Zelenka.[2] Zatýkání řídil kriminální inspektor III. oddělení, referátu III A pražského gestapa Oskar Fleischer, který byl pro svoji krutost přezdíván „Řezník“[5]

Smrt Jana Zelenky-Hajského[editovat | editovat zdroj]

Poté, co přepadové komando gestapa vyrazilo dveře a vtrhlo do bytu Zelenkových,[3] zahájilo prohledávání pokojů s cílem najít Jana Zelenku-Hajského, který se ale před jejich příchodem zamkl v koupelně a spolkl kapsli s cyankáli aby jej nedostali živého.[4] Němci se pokusili dveře koupelny rozstřílet, ale Zelenka zavolal, že vyjde ven neozbrojen.[p. 5] Za okamžik sice vyšel, ale to už se sesunul k zemi a zemřel.[4] Přivolaný lékař MUDr. Ladislav Dopita, který bydlel nedaleko Zelenkových ve druhém patře činžovního domu v Biskupcově ulici 1713/25, konstatoval již pouze smrt.[3]

Zatčení, věznění a smrt Františky Zelenkové[editovat | editovat zdroj]

Celé zatýkací akci byla přítomna Františka Zelenková, ale připravený jed v tabletě nepozřela a v nestřežené chvíli pilulku podala v bytě přítomnému lékaři MUDr. Ladislavu Dopitovi s tím, aby ji schoval.[4] Františka byla zatčena, vyslýchána a vězněna. Psychický šok z prožité události u ní vyvolal záchvat, byla v traumatickém šoku a zmatená. Při výsleších neposkytla gestapu žádné užitečné informace.[3] V nepřítomnosti byla německým stanným soudem odsouzena 29. září 1942 k trestu smrti.[1] Františka Zelenková byla zavražděna střelou do týla v koncentračním táboře Mauthausen v 11.00 hodin v sobotu 24. října 1942 ve skupině 262 československých vlastenců, kteří byli ten den (v čase od 8.30 do 17.42 hodin) zbaveni života stejným způsobem.

Smrt Jana Milíče Zelenky[editovat | editovat zdroj]

Karel Bacílek (rok 1939)

V době protektorátní studoval jediný syn Zelenkových Jan Milíč v VII. C reálného gymnázia v Praze–Libni.[1][p. 6] Spolu s Jiřím Růtou a Karlem Bacílkem pomáhal Jan Milíč (stejně jako oba jeho rodiče) parašutistům ze skupin Anthopoid, Silver A, Out Distance, Intransitive a Tin.[7] Student Jan Milíč nebyl v době zásahu gestapa doma, ale na hodině angličtiny ve škole, kde se od spolužáka Jiřího Růty (21. března 1923 – 24. října 1942)[p. 7] dozvěděl o razii gestapa v Biskupcově ulici.[1] Takto varován se domů již nikdy nevrátil. Autobusem linky „A“ přijel do zastávky „Husův háj“ u Slatinského lesíku (Záběhlického lesíku), protože toto místo dobře znal ze svých dřívějších výletů.[1] Večer 17. června 1942 pak u cesty v „Husově háji“ (stejně jako jeho otec) rozkousl ampuli s kyanidem draselným.[1][7][1][p. 8]

Po smrti Jana Milíče Zelenky[editovat | editovat zdroj]

Jan Milíč Zelenka po otravě cyankáli

Nález těla[editovat | editovat zdroj]

Mrtvé tělo Jana Milíče Zelenky bylo nalezeno ještě téhož dne (17. června 1942) večer kolem 22.00 hodiny[6] dvěma náhodnými chodci Václavem Literou a Václavem Březinou[9] v Husově háji poblíž domu číslo popisné 1730.[4][2][p. 9] Místo nálezu zemřelého prohledali přivolení policisté a lékař. Byla vyrozuměna německá kriminální služba.[2] Milíčovo mrtvé tělo bylo převezeno do německého Ústavu soudního lékařství a kriminalistiky, kde bylo podrobeno pitvě, při níž byla konstatována sebevražda neznámým jedem.[2] Student Jan Milíč Zelenka byl ztotožněn na základě u něj nalezeného osobního průkazu číslo 69448, vydaného 29. ledna 1940.[2]

Identifikace[editovat | editovat zdroj]

Identifikace mrtvých parašutistů (po skončení boje v kostele svatého Cyrila a Metoděje v Resslově ulici) probíhala před kostelem na rohu ulic Václavská a Resslova.[6] Před polednem 18. června 1942 byla z lazaretu SS přivezena zpět mrtvá těla parašutistů Jana Kubiše a Josefa Bublíka.[11] Gestapo ani německé kriminální orgány si ale nebyly jisty identitou mladého muže nalezeného předchozí večer v Záběhlickém lesíku. Domnívali, že se může jednat též o parašutistu, a proto bylo Milíčovo tělo převezeno Němci z Ústavu soudního lékařství a kriminalistiky za účelem potvrzení totožnosti na místo identifikace a položeno na chodník vedle sedmi mrtvých bojovníků (ležících na kobercích) z krypty kostela.[6][9]

K vlastní identifikaci mrtvých před kostelem byli přivezeni mnozí zatčení odbojáři – spolupracovníci parašutistů. Mezi nimi byla například Hana Krupková.[9] Identifikaci prováděli i s Němci spolupracující parašutisté Karel Čurda a Viliam Gerik.[9][p. 10][p. 11]

Místo uložení[editovat | editovat zdroj]

Ostatky Jana Milíče Zelenky pak byly (po pitvě a identifikaci) vhozeny do neoznačeného společného hrobu na hřbitově v Ďáblicích.[1][2][p. 12]

Klasifikace nebyla dokončena. V druhém pololetí zameškal 176 hodin. V poznámce: Dotaz o příčině nepřítomnosti vrácen poštou jako nedoručitelný. Proto byl žák dnem 30. června 1942 dle odst. 6. paragrafu 2 školního řádu vyškrtnut ze seznamu žáků.

 , Uzavření studia Jana Milíče Zelenky na libeňském reálném gymnáziu, [12][2]

Připomínky[editovat | editovat zdroj]

  • K připomenutí mladého sokolského odbojáře byla v Husově háji ve Slatinském lesíku (v místě, kde si vzal život) v Praze 10–Záběhlicích umístěna (a slavnostně odhalena v roce 2020)[6] pamětní deska věnovaná Janu Milíči Zelenkovi.[1][13][14] Za zbudováním pomníku stáli: Sbor pro obnovu pomníku Hrdinům od Zborova; 54. ZO Spořilov - Českého svazu bojovníků za svobodu a Obec baráčníků Roztyly. Lem kamenné desky byl ozdoben vzorem výšivky ve stylu národního dekorativismu. Výšivka byla převzata ze sletové sokolské haleny Milíčovo matky Františky Zelenkové.[1] Na pamětní desce je nápis: JAN MILÍČ ZELENKA / *12.8.1923 +17.6.1942 / Zde zemřel dobrovolně rozkousnutím ampule s kyanidem draselným před / zatčením gestapem. / Plnil obětavě spojku pro paravýsadek / Antropoid, odbojové skupiny / Jindra a Říjen // Čest jeho památce.[15][p. 13]
  • K 75. výročí Operace Anthropoid bylo u kostela svatého Cyrila a Metoděje odhaleno sedm kamenů se jmény mrtvých parašutistů.[6] K nim dne 18. června 2018 (v místě uložení Milíčova těla)[16] přibyl i kámen osmý se jménem Jana Milíče Zelenky.[6] Jedná se o kovovou desku s textem: „Jan Milíč Zelenka / Říjen / *12. 8. 1923 †17. 6. 1942“, která se nachází na rohu Resslovy a Václavské ulice na adrese Václavská 308/22 120 00 Praha 2 (GPS souřadnice 50° 4' 31.8936" N, 14° 25' 2.262" E).[16]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Současná adresa bydliště rodiny Zelenkovy: Biskupcova 1837/4, 130 00 Praha 3 - Žižkov; poblíž dnešní žižkovské Ohrady.[2][3]
  2. Pramen[2] uvádí, že stěhování do vnitrozemí absolvovala Františka Zelenková spolu se synkem Janem Mílíčem z důvodů bezpečnosti ukrytá ve stěhovacím voze. Vůz poskytl i s řidičem JUDr. Josef Kalfus.[2]
  3. Na stejné adrese (Praha – Žižkov, Biskupcova ulice číslo 4) ve stejném činžovním domě bydlel také poštovní úředník Václav Růta s manželkou Marií Růtovou a synem Jiřím Růtou. Za podporu parašutistů a protiněmecký odboj byli všichni tři popraveni v KT Mauthausen dne 24. října 1942.
  4. Šikmo přes ulici v protějším domě, na adrese Biskupcova 1745/7, Praha 3 bydleli Marie a Alois Moravcovi, kteří spolu se svými syny Vlastimilem a Miroslavem patřili rovněž do okruhu významných podporovatelů parašutistů při přípravě atentátu na Reinharda Heydricha.[4]
  5. Údajně poslední slovy Jana Zelenku-Hajského byla: „Pánové, nestřílejte! Vycházím ven. Jsem neozbrojen.“[3]
  6. Pamětníci popisovali Jana Milíče Zelenku jako vysokého, sportovně založeného mladíka, vždy veselého se smyslem pro humor.[2]
  7. Jiří Růta studoval ve třídě VIII B. (třídní profesorka Jarmila Sperglová).[8][2]
  8. Prameny[3][6] tvrdí, že se Jan Milíč Zelenka otrávil v Kunratickém (Krčském) lese.[3][6]
  9. Nedaleko pražské ulice „Nad elektrárnou“,[10] která získala svoje jméno až po druhé světové válce v roce 1947, se rozkládal lesík označovaný jako „Hus Hain“ (Husův háj). Dnes je místo zcela změněno v důsledku výstavby Jižní spojky a kolejiště seřaďovacího nádraží.[9]
  10. Nad mrtvými před kostelem se nechal vyfotografovat Karl Hermann Frank. Pro německé důstojníky byl k občerstvení připraven koňak a obložené chlebíčky.[9]
  11. Dr. Hans-Ulrich Geschke (šéf řídící úřadovny gestapa v Praze) uvedl ve zprávě 29. června 1942: „Ohledáním čtyř mrtvol, vytažených ze sklepa, bylo prokázáno, že žádný z těchto mužů nebyl zabit působením palby Waffen-SS, nýbrž že se všichni zabili tím, že si sami vpálili ránu do hlavy; dva z agentů použili navíc ještě jedu.“[11]
  12. Naprosto identicky bylo zacházeno i s tělem a tělesnými ostatky Jana Zelenky–Hajského a Marie Moravcové.[2][9]
  13. Název výsadku Anthropoid je na pamětní desce uveden chybně.[15]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j k l m VLASÁK, Jan. Pamětní deska Janu Milíčovi Zelenkovi (Akce Sokol 1941) [online]. web: Spořilov info, 2020-10-23 [cit. 2022-12-26]. Dostupné online. 
  2. a b c d e f g h i j k l m n ČVANČARA, Jaroslav. „Ni zisk, ni slávu“ (Příběh Jana Zelenky-Hajského a jeho sokolské ilegální skupiny Říjen) [online]. web: ÚSTR; Paměť a dějiny; ročník 2012, číslo 2, 32 stran textu + fotografie; rubrika: studie a články, 2012 [cit. 2022-12-24]. Ke stažení ve formátu *.pdf; citace ze stran: 16 až 20, 30 až 32. Dostupné online. 
  3. a b c d e f g h i j k l „Pánové, nestřílejte!” zvolal odbojář [online]. web: Místa paměti národa cz [cit. 2022-12-23]. Současná adresa bydliště rodiny Zelenkovy: Biskupcova 1837/4, 130 00 Praha 3 - Žižkov. Dostupné online. 
  4. a b c d e f g h VLČKOVÁ, Daniela. Pomáhal Gabčíkovi i Kubišovi. Jan Zelenka Hajský, sokol, který se raději otrávil [online]. web: Lidovky cz, 2017-05-15 [cit. 2022-12-23]. Dostupné online. 
  5. a b PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy (Jmenný rejstřík: Františka Zelenková), 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 422. 
  6. a b c d e f g h i j Jan Milíč Zelenka (Nové Město) [online]. web: Encyklopedie Prahy 2 (osobnosti) [cit. 2022-12-26]. Dostupné online. 
  7. a b ČVANČARA, Jaroslav; JANÍK, Vlastislav, Ing. Heydrichiáda v ulicích Prahy 3. Příprava vydání Pavla Víšková; redakce Jindra Svitáková. Praha 3: Městská část Praha 3, 2017. 52 s. S. 18, 36, 41, 42. 
  8. Archiv školy U Libeňského zámku 3/1, Praha 8 – Libeň. Školní katalog pro školní rok 1941–1942.
  9. a b c d e f g h PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy (Jmenný rejstřík: Jan Milíč Zelenka), 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 387, 422, 654, 709. 
  10. Nad elektrárnou (ulice v Praze) [online]. web: Mapy cz [cit. 2022-12-27]. Dostupné online. 
  11. a b ČADILOVÁ, Michaela. 80 let operace Anthropoid [online]. web:, 2022 [cit. 2022-12-26]. Legionářský směr speciál Anthropoid; rok 2022; str 51. Dostupné online. 
  12. Zápis ve školním katalogu VII. C (třídní profesorka Eliška Blažková) libeňského gymnázia z 9. července 1942.
  13. Pomník Jan Milíč Zelenka [online]. web: Mapy cz [cit. 2022-12-26]. GPS souřadnice: 50.0578022N, 14.4790608E. Dostupné online. 
  14. Pomník Jana Milíče Zelenky v Záběhlicích [online]. web: Drobné památky, 2021-01-17 [cit. 2022-12-26]. Přibližná poloha: 50.057802, 14.479062. Dostupné online. 
  15. a b PADEVĚT, Jiří. Pomník Jan Milíč Zelenka [online]. web: Spolek pro vojenská pietní místa (VETS), 2021-12-27 [cit. 2022-12-26]. GPS souřadnice: N50°3'28.2 E14°28'44.75; Umístění: Praha 10, Nad Elektrárnou, asi 100 m na jih od čp. 1734/13, přístupno i z ulice Na Botiči 200 m po pěšině do svahu. Dostupné online. 
  16. a b Jan Milíč Zelenka, nárožní dům Resslova, Václavská 308/22 (Nové Město) [online]. web: Encyklopedie Prahy 2 (místa; pamětní desky) [cit. 2022-12-31]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Milíč Zelenka na Wikimedia Commons
  • Jan Zelenka Hajský (3. 3. 1895 - 17. 6. 1942) [online]. web: Háj u Duchcova, 2019-10-19 [cit. 2022-12-26]. Fotografie Jana Milíče Zelenky, jeho otce, matky a jeho příbuzných. Dostupné online.