Interlingua

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Interlingua (Interlingua)
Rozšíření: Neznámé

Počet mluvčích:

Neznámé

Klasifikace:

Umělý jazyk

Písmo: Latinka
Postavení
Regulátor: neexistuje
Úřední jazyk: některé mezinárodní organizace
Kódy
ISO 639-1: ia
---
ina (B) ina (T)
SIL: INR
Wikipedie
ia.wikipedia.org

Interlingua, též interlingva,[1] je umělý mezinárodní jazyk, založený volně na románských jazycích, zejména latině (do jisté míry jde o zjednodušenou latinu), publikovaný (ve své definitivní verzi) v roce 1951 Mezinárodní asociací pro pomocný jazyk.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Za původce jazyka je možno považovat Mezinárodní asociaci pro pomocný jazyk, která na podobném projektu pracovala od svého založení v roce 1923.

V průběhu vývinu jazyka bylo navrženo mnoho variant, většinou to měly být revize dosavadních umělých jazyků, například esperanta, ida či occidentalu, dělila se také různá pojetí. Nakonec byl navržen zcela nový umělý jazyk, byť esperantu velmi podobný.

Interlingua je v dnešní době málo používaná, existuje Union mundial pro interlingua (Světová unie pro interlinguu) a také Societate American pro interlingua (Americká společnost pro interlinguu), vychází také časopis Panorama In Interlingua a existuje také verze Wikipedie v tomto jazyce.

Povaha jazyka[editovat | editovat zdroj]

Slovní zásoba[editovat | editovat zdroj]

Slovní zásoba interlinguy je odvozena převážně z románských jazyků, konkrétně z latiny, francouzštiny, italštiny a španělštiny, velká část slovní zásoby je také převzata z angličtiny, němčiny a ruštiny.

Gramatika[editovat | editovat zdroj]

Gramatika interlinguy je odvozena z románských jazyků.

Interlingua má určitý (le) i neurčitý (un) člen. Jejich použití je stejné jako v angličtině.

Podstatná jména se neskloňují a neliší se rodem, mají pouze plurál, který se tvoří koncovkou -s (respektive -es, pokud slovo končí souhláskou).

Přídavná jména i příslovce se stupňují stejně jako ve francouzštině, komparativ se tvoří pomocí předložky plus (bez členu), superlativ pomocí le plus.

Osobní zájmena mají čtyři pády, nominativ, objektiv, reflexiv a genitiv.

Existují tři třídy sloves, které se liší podobně jako ve španělštině koncovkou infinitivu -ar, -er a -ir. Každá má jiné časování.

Slovosled interlinguy je podmět - přísudek - předmět.

Příklad[editovat | editovat zdroj]

Otčenáš v interlingue:

Nostre Patre, qui es in le celos,
que tu nomine sia sanctificate;
que tu regno veni;
que tu voluntate voluntat sia facite
super le terra como etiam in le celo.
Da nos hodie nostre pan quotidian,
e pardona a nos nostre debitas
como nos pardona a nostre debitores,
e non duce nos in tentation,
sed libera nos del mal.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Z dopisů jazykové poradně. Naše řeč. červenec 2001, roč. 84, čís. 3, s. 167–168. ISSN 0027-8203.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]