Ibišek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Ibišek

alternativní popis obrázku chybí
Kvetoucí kultivar ibišku čínského
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: slézotvaré (Malvales)
Čeleď: slézovité (Malvaceae)
Rod: ibišek (Hibiscus)
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Květ ibišku dřípeného

Ibišek (Hibiscus) je rod vyšších dvouděložných rostlin z čeledi slézovité (Malvaceae). Jsou to dřeviny i byliny s nápadnými květy, rozšířené v tropech a subtropech celého světa. Některé druhy jsou využívány jako okrasné rostliny, dále jako potravina (Hibiscus sabdariffa, Hibiscus esculentus), v textilním průmyslu (Hibiscus cannabinus) či truhlářství.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Ibišky jsou stálezelené nebo opadavé keře, polokeře, stromy i byliny se střídavými listy. Listy jsou celistvé nebo dlanitě laločnaté, s dlanitou žilnatinou sestávající ze tří nebo více hlavních žilek.

Květy jsou pravidelné, oboupohlavné, pětičetné, nejčastěji jednotlivé úžlabní, řidčeji v několikakvětém vrcholovém hroznu. Kalich je zvonkovitý nebo miskovitý, vytrvalý, s pěti cípy nebo zuby. Na bázi kalicha je většinou vyvinut kalíšek s pěti až mnoha cípy, jen zřídka chybí. Koruna je obvykle velká a nápadná, různě zbarvená (zpravdisla v odstínech od čistě bílé po temně růžovou, oranžovou a červenou), často s tmavším středem. Květy jsou krátkověké, většinou vydrží jediný den a posléze koruna opadává. Tyčinky jsou srostlé v trubičku a spojeny na bázi s korunními lístky. Semeník obsahuje 5 nebo 10 komůrek vlivem vzniku falešných přehrádek. V každém plodolistu jsou tři až mnoho vajíček. Plodem je mnohasemenná tobolka.[1][2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Rod ibišek zahrnuje více než 200 druhů a je rozšířen v tropech a subtropech, ale lze ho najít po celém světě.[2] V květeně ČR je zastoupen druhem ibišek trojdílný (Hibiscus trionum), který vzácně a přechodně zasahuje zejména jako polní plevel na jižní Moravu.[3] Mimo tento druh jsou v jižní Evropě původní ještě 2 druhy: ibišek bahenní (Hibiscus moscheutos, syn. H. palustris) a Hibiscus roseus.[4]

Ibišek lípovitý (Hibiscus tiliaceus) je rozměrný keř až strom z pobřeží Tichého a Indického oceánu, rostoucí dnes jako zdomácnělý na tropických pobřežích celého světa.[5]

Využití[editovat | editovat zdroj]

Okrasná rostlina[editovat | editovat zdroj]

Ibišek syrský je v našich podmínkách na příhodných teplých stanovištích mrazuvzdorný a je pěstován v množství barevných kultivarů. Jako letnička je občas pěstován jednoletý druh ibišek trojdílný (Hibiscus trionum).

Jako pokojová rostlina je nejčastěji pěstován ibišek čínský (Hibiscus rosa-sinensis). Barevných odrůd bylo vyšlechtěno velké množství a existují i plnokvěté kultivary. Méně často se pěstuje i ibišek dřípený (H. schizopetalus) s ozdobně rozdřípenými korunními lístky.[5] Pro moderní suché byty je vhodnější ibišek dřípený, který na rozdíl od běžného ibišku čínského dobře snáší suchý vzduch a nevyžaduje pro kvetení chladné období vegetačního klidu. V tropických zemích je pěstována celá řada dalších druhů, např. bělokvětý Hibiscus arnottianus, žlutokvěté druhy Hibiscus brackenridgei, Ibišek lípovitý (Hibiscus tiliaceus) a Hibiscus calyphyllus, červenokvětý Hibiscus coccineus, růžovokvětý Hibiscus indicus a různobarevné kultivary ibišku bahenního (Hibiscus moscheutos).[6]

Potravina a léčivka[editovat | editovat zdroj]

Dužnaté červené kalichy ibišku súdánského (Hibiscus sabdariffa) mají kyselou chuť a jsou používány jako pochutina, potravina i léčivo. Druh pochází z Afriky a je pěstován v tropech po celém světě.[5] Připravují se z něho studené nebo teplé nápoje nebo sirupy, které obsahují velké množství minerálů a vitamínů, včetně vitamínu C. Čaj z ibišku má antioxidační, dezinfekční a protizánětlivé účinky, snižuje pocení, zamezuje ukládání tuku v tepnách, pomáhá redukovat nadváhu či stimuluje paměť.[7]

Do rodu ibišek byl dříve řazen i ibiškovec jedlý (Abelmoschus esculentus), známý jako okra a pěstovaný pro jedlé plody.[8]

Vlákno a dřevo[editovat | editovat zdroj]

Ze stonků indického ibišku Hibiscus cannabinus jsou získávána vlákna podobná jutě. Obdobné vlákno poskytují i jiné druhy, zejména Hibiscus sabdariffa var. altissima. Některé druhy, zejména karibský Hibiscus elatus, poskytují kvalitní a žádané dřevo.[5]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Rod proskurník (Abelmoschus) se odlišuje zejména kalichem opadavým spolu s korunou a čnělkami v horní části k sobě přitisklými. Ibišek má kalich vytrvalý a čnělky v horní části rozestálé. Oproti rodu mračňák má ibišek v převážné většině případů vyvinut kališek.[6]

Stanoviště a péče[editovat | editovat zdroj]

Ibišek vyžaduje slunné stanoviště, mladé rostliny by se ale neměly vystavovat přímému slunci. Obvykle je pro něj také vhodná vyšší vlhkost vzduchu a pravidelná zálivka. U pokojových rostlin je lépe rostlinu v zimních měsících umístit na chladnější, ale přesto slunné místo, a omezit zálivku. Některé druhy ibišku jsou natolik odolné, že rostliny bez problémů přezimují venku, i když mladší keře vyžadují ochranu před mrazem.

Ibišky se množí ze semen (odolnější, ale méně kvete) a nebo zakořeněním seříznuté (dřevnaté) větvičky ve vodě. Jako zemina je vhodná hlinitá půda, pro mladší rostliny s trochou rašeliny. Nejčastějšími škůdci jsou svilušky a mšice.

Kultivary je nutno množit vegetativně.[6]

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Flora of China: Hibiscus [online]. . Dostupné online.  
  2. a b BERRY, P.E. et al.. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. VI). Missouri : Timber Press, 2001. ISBN 0-915279-81-9.  
  3. KUBÁT, K. et al.. Klíč ke květeně České republiky. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0836-5.  
  4. Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online.  
  5. a b c d VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.  
  6. a b c LLAMAS, Kirsten Albrecht. Tropical Flowering Plants. Cambridge : Timber Press, 2003. ISBN 0-88192-585-3.  
  7. http://www.epochtimes.cz/2010022112500/Ibisek-jako-lek.html
  8. VAUGHAN, J.G.; GEISSLER, C.A.. The New Oxford Book of Food Plants. [s.l.] : Oxford University Press, 2009. ISBN 978-0-19-954946-7.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]