Hrubé národní štěstí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Hrubé národní štěstí (HNŠ, anglicky gross national happiness, GNH) je koncept, který se snaží vyjádřit míru kvality lidského života a rozvoje společnosti pomocí obecnějšího ukazatele, než jakým je hrubý domácí produkt.

Pojem hrubé národní štěstí byl poprvé použit roku 1972 v rozhovoru pro deník Financial Times, ve kterém tehdejší bhútánský král Džigme Singjä Wangčhug (Jigme Singye Wangchuck) řekl: „Hrubé národní štěstí je důležitější než hrubý domácí produkt.“[1][2] Tímto konceptem se řídí vláda v Bhútánu. Má pomoci k vytváření takové ekonomiky země, která by byla v souladu s místní kulturou založenou na buddhismu.

Od roku 2004 pořádá Centrum bhútánských studií každoroční mezinárodní konferenci zabývající se hrubým národním štěstím.[3]

Dne 18. června 2008 bylo HNŠ zavedeno jako oficiální cíl vlády v bhútánské ústavě.[4]

V roce 2011 Valné shromáždění OSN schválilo nezávaznou rezoluci, ve které naléhalo na jednotlivé členské státy, aby následovaly příklad Bhútánu a začaly s měřením míry štěstí a kvality lidského života. Štěstí bylo označeno za „základní lidský cíl“.[5]

V roce 2012 předseda vlády Bhútánu Jigme Thinley a tehdejší generální tajemník OSN Pan Ki-Mun (Ban Ki Moon) svolali tzv. High level meeting (schůzi na vysoké úrovni; pozn. autora), na které byla vydaná první zpráva o úrovní štěstí ve světě (World happiness report). Krátce na to byl 20. březen vyhlášen Mezinárodním dnem štěstí.[6]

Poté, co se předsedou bhútánské vlády stal Tsherig Tobgay, vyhlásil, že je potřeba zaměřit se na konkrétnější cíle, než je samotná propagace HNŠ, následně však změnil názor a prohlásil, že je třeba koncept HNŠ chránit a začal ho spolu s ostatními bhútánskymi úředníky celosvětově propagovat.

Definice[editovat | editovat zdroj]

HNŠ se od hrubého domácího produktu odlišuje hodnocením kolektivního štěstí jako vládního cíle. Zaměřuje se na tradiční hodnoty a harmonii s přírodou, tak jak je to popsáno v 9 oblastech štěstí a 4 pilířích HNŠ.[7]


Tyto 4 pilíře jsou:

1. udržitelný a spravedlivý sociálně-ekonomický rozvoj

2. ochrana životního prostředí

3. zachování a šíření tradiční kultury

4. dobrá vláda

Mezi 9 oblastí HNŠ patří duševní pohoda, dobré zdraví, správné využití času, vzdělání, kulturní různorodost, dobrá vláda, vitalita komunity, ekologická diverzita a životní standard. Každá oblast se skládá ze subjektivních a objektivních indikátorů. Všechny oblasti mají stejnou váhu, ale jednotlivé indikátory v rámci konkrétních oblastí mají váhu různou.[8]

Realizace HNŠ v Bhútánu[editovat | editovat zdroj]

Komise pro hrubé národní štěstí (dále jen Komise HNŠ) je pravidelně pověřena realizací konceptu HNŠ v Bhútánu. Skládá se z tajemníků každého ministerstva, předsedy vlády a tajemníka Komise HNŠ. Úkoly této komise zahrnují vypracování a realizování pětiletého národního plánu a vyhlašování nové politiky. Index HNŠ se používá k měření štěstí a blahobytu obyvatel Bhútánu. „GNH Policy Screening Tool” a „GNH Project Screening Tool” jsou ukazatele, kterých využívá Komise HNŠ k rozhodnutí, zda je třeba nějaká změna v oblasti politiky nebo zda realizovat různé projekty. „GNH Screening Tools” (monitorovací nástroje HNŠ; pozn. autora) jsou používány bhútánskou komisí pro předvídání dopadu politických iniciativ na úroveň hrubého národního štěstí v Bhútánu.[9]

V roce 2008 byl proveden první průzkum HNŠ. V roce 2010 následoval druhý. Třetí celostátní průzkum byl proveden v roce 2015.[10] Průzkum HNŠ zahrnuje všech dvacet okresů (Dzonkhag) a jeho výsledky se liší demografickými faktory, jako je pohlaví, věk, bydliště a povolání. První průzkumy se skládaly z dlouhých dotazníků, které se ptaly občanů na otázky ohledně životních podmínek (živobytí) a náboženského chování, včetně otázek kolikrát a kdy se přes den modlí a také na záležitosti týkající se karmy. Vyplnění jednoho dotazníku mohlo trvat i několik hodin. Pozdější průzkumy HNŠ byly zkráceny, ale otázky o náboženském chování byly zachovány.[11]

Bhútánský index HNŠ byl vytvořen Centrem pro studium Bhútánu za pomoci výzkumníků z Oxfordské univerzity, aby pomohl měřit pokrok bhútánské společnosti. Existují však i jiné nástroje schopné měřit společenský pokrok. Například „Gross National Well-being” (hrubé národní blaho; pozn. autora) z roku 2005, „OECD Better Life Index” (index lepšího života; pozn. autora) z roku 2011 a „SPI Social Progress Index” (index sociálního pokroku; pozn. autora) z roku 2013. Jeden odlišující rys bhútánského indexu HNŠ však je, že ostatní modely jsou určeny pro světské vlády a nezahrnují do sebe náboženské chování.

Výsledná data se používají ke srovnání štěstí mezi různými skupinami občanů a ke zjištění změn v průběhu času.[12]

Rozšíření HNŠ mimo Bhútán[editovat | editovat zdroj]

Ve kanadské Victorii ležíčí v provincii Britská Kolumbie byla využita kratší verze bhútánského průzkumu HNŠ. Místní vlády, nadace a vládní agentury pod vedením Marthy a Michaela Pennocka ho použily ke zhodnocení populace ve Victorii.[13]

Ve městě São Paulo v Brazílii použila Susan Andrews prostřednictvím její organizace Future Vision Ecological Park v některých oblastech koncept bhútánského HNŠ na úrovni menších občanských komunit.[14]

V Seattlu ve Spojených státech byla také využita verze indexu HNŠ. Rada města a nezisková organizace Sustainable Seattle s její pomocí zhodnotily štěstí a blaho obyvatelstva v oblasti Seattlu. Další města a oblasti v Severní Americe, včetně Eau Claire ve Wisconsinu, Crestonu v Britské Kolumbii a amerického státu Vermont, také využily nějakou verzi indexu HNŠ.[15]

Na univerzitě v Oregonu ve Spojených státech vypracoval Adam Kramer model chování HNŠ, založený na používání pozitivních a negativních slov na sociálních sítích.[16]

V roce 2016 bylo v Thajsku založeno Centrum hrubého národního štěstí. Bývalý král Thajska Bhumibol Adulyadej byl totiž blízkým přítelem jeho bhútánského protějšku Jigmeho Singyeho Wangchucka a pojal obdobnou filozofii týkající se „Sufficiency Economy” - udržitelného hospodářství.

Na Filipínách byl koncept HNŠ podporován různými osobnostmi, zejména filipínským senátorem Lorenem Legardem a bývalou ministryní životního prostředí Ginou Lopezovou. Návrh zákona na podporu hrubého národního štěstí byl dokonce podán ve filipínském senátu a sněmovně reprezentantů.[17]

Mnoho dalších měst, vlád a organizací se po setkání na High Level Meeting v roce 2012 pokouší změřit úroveň štěstí a blahobytu jejich občanů ukazatelem zvaným „Beyond GDP”, který je v mnoha ohledech podobný bhútánskému HNŠ. Patří k nim např. Úřad národních statistik Spojeného království, vláda ve Spojených arabských emirátech a města Somerville ve státě Massachusetts, Bristol a také celá řada společností, které se zabývají metodami udržitelného rozvoje a využívají k tomu některé postupy HNŠ.[18]

Hrubé národní štěstí je také propagováno ve Spojených státech organizací GNHUSA - „Gross National Happiness USA”. Společnost GNHUSA se sídlem ve Vermontu je neziskovou organizací, která si klade za cíl zvýšit úroveň osobního štěstí a kolektivního blahobytu tím, že změní způsob, jak Spojené státy měří svůj pokrok a úspěch. Společnost vznikla poté, co se Linda Wheatleyová z Montpelier ve Vermontu zúčastnila „Annual Gross National Happiness Research Conference” - výroční konference o ročním národním štěstí v roce 2008 v Thimphu v Bhútánu. Wheatley se vrátila do Vermontu odhodlaná představit podrobnosti o HNŠ pro širokou veřejnost v USA. Po založení neziskové organizace na jaře 2009 se její představitelé zúčastnili páté mezinárodní výzkumné konference o HNŠ v Brazílii v listopadu 2009 a v červnu 2010 uspořádali první konferenci o hrubém národním štěstí a dalších alternativních ukazatelích v Champlain, na univerzitě v Burlingtonu ve Vermontu. V květnu roku 2012 zorganizovala GNHUSA společně se sponzory konferenci Measure What Matters (Měřit to, co má smysl; pozn. autora), budující spolupráci s datovými experty ve Vermontu. Guvernér Vermontu prohlásil den 13. dubna (na narozeniny prezidenta Jeffersona) za „Pursuit of Happiness Day” (Den honby za štěstím; pozn. autora) a stal se prvním státem v USA, který přijal legislativu umožňující vývoj alternativních ukazatelů a nabídl pomoc při vytváření této nové politiky. GNHUSA spolupracuje s Vermont Data Center a provádí pravidelné výzkumy o blahu ve státě, jako vzor pro jiné státy a obce. Organizace také úzce spolupracuje se společností Happiness Alliance na shromažďování online dat HNŠ, sbíraných podle bhútánského HNŠ. V roce 2017 společně začaly vytvářet pobočky ve všech 50 státech, aby spolupracovaly s místními samosprávami a institucemi v oblasti zkvalitnění životních podmínek, počínaje Wisconsinem a Severní Karolínou. Organizace také pravidelně oslavuje Mezinárodní den štěstí, který byl Spojeným královstvím vyhlášen na 20. března, jako příležitost k diskusi o koncepcích blahobytu s ostatními na „Happiness Dinners” (večeřích štěstí; pozn. autora) po celé zemi.

Od 25. srpna 2012 společnost Gross National Happiness USA nárazově provádí celostátní výzkumný projekt The Happiness Walk (pochod štěstí; pozn. autora), kterého se účastní členové správní rady GNHUSA a její stoupenci. Na první etapě dva členové rady GNHUSA ušli 594 mil, od Vermontu až do Washingtonu D.C. Pochod byl obnoven 1. března 2018 a vedl pěšky z Petaluma v Kalifornii do Seattlu ve státě Washington. Zúčastnění lidé po cestě dělali rozhovory, shromažďovali odpovědi do průzkumů a představovali koncept HNŠ. GNHUSA rovněž vyhlašuje a prosazuje „Charter for Happiness” (charta štěstí; pozn. autora), která k 7. květnu 2018 měla 469 signatářů.

Kritika[editovat | editovat zdroj]

Hrubé národní štěstí bylo kritiky několikrát označeno za nástroj propagandy, který využívá bhútánská vláda, aby odvedla pozornost od porušování lidských práv a snahy o vyhnání etnických Nepálců ze země.[19]

První bhútánská vláda byla demokraticky zvolena v roce 2008. Předtím probíhalo „očištění” Bhútánu od hinduistických Nepálců a všeobecně od nebudhistického obyvatelstva z důvodu kulturního zachování HNŠ. Podle nevládní organizace Human Rights Watch, která zdokumentovala situaci v Bhútánu, bylo ze země vyhnáno více než 100 000 osob nepálského původu a hinduistického vyznání, což představuje 1/6 populace tohoto státu, z důvodu neschopnosti integrace do bhútánské buddhistické kultury. Organizace Refugee Council of Australia uvedla, že: „Je zvláštní a šokující, že jeden stát může vyhnat šestinu své populace a jeho reputace zůstane nedotčená. Bhútánská vláda by neměla být známá pro hrubé národní štěstí, ale pro hrubé národní pokrytectví”.[20]

Někteří výzkumníci uvedli, že bhútánská filozofie HNŠ se stala za poslední dekádu přispěním západních a demokratických vlivů víc demokratická a otevřenější. Proto by bylo mnohem více historicky přesné, kdyby se právě tato změna označila za klíčovou událost v chápání HNŠ, protože současné chápání HNŠ se liší od filozofie, kterou prosazoval tehdejší bhútánský král. Další pohledy na HNŠ tvrdí, že je to postup rozvoje a vzdělávání a ne cíl nebo konečné stádium společnosti, a že Bhútán sa snaží zvednout úroveň štěstí jeho obyvatel a HNŠ slouží jako nástroj měření této snahy.[21]

Další kritika sa zaměřuje na životní standard v Bhútánu. Článek uveřejněný v roce 2004 v magazínu The Economist tvrdí, že: „Bhútánské království není místo jako z pohádek. Je to místo ve kterém žije přibližně 900 000 obyvatel, z nichž většina v chudobě.” Jiná kritika se zmiňuje o zvýšení míry korupce, šíření chorob jako je AIDS nebo tuberkulóza, gangových násilností, násilností vůči ženám a menšinám, nedostatku jídla a léků a dalších ekonomických problémů.[22]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The story of a king, a poor country and a rich idea. Earth Journalism Network [online]. [cit. 2018-12-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-12-03. (anglicky) 
  2. FAQ on GNH. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  3. HASAL, Petr. Hrubé národní štěstí [online]. České Budějovice: Diplomová práce, Manažerská fakulta, Czech Management Institute Praha, 2009 [cit. 2011-08-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-17. 
  4. The Constitution of the Kingdom of Bhutan [online]. National Council. Royal Government of Bhutan. Dostupné online. 
  5. Happiness : towards a holistic approach to development : resolution / adopted by the General Assembly. repository.un.org [online]. 2017-10-17 [cit. 2018-12-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  6. Resolution adopted by the General Assembly on 28 June 2012 66/281. International Day of Happiness. www.un.org [online]. Dostupné online. 
  7. An Extensive Analysis of GNH Index [online]. Dostupné online. 
  8. Centre for Bhutan Studies & Gross National Happiness [online]. Dostupné online. 
  9. PENNOCK, URA, M.; K. Gross national happiness as a framework for health impact assessment. Environmental Impact Assessment Review. Čís. 3, s. 61-65. Dostupné online. 
  10. http://ljournal.ru/wp-content/uploads/2017/03/a-2017-023.pdf. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  11. Short Guide to GNH Index [online]. Dostupné online. 
  12. Bhutan’s Gross National Happiness Index | OPHI. ophi.org.uk [online]. [cit. 2018-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. The Happiness Index Partnership - Victoria Foundation. Victoria Foundation. Dostupné online [cit. 2018-12-03]. (anglicky) 
  14. Gross National Happiness in Brazil: An analysis of its determinants. EconomiA. 2017-05-01, roč. 18, čís. 2, s. 156–167. Dostupné online [cit. 2018-12-03]. ISSN 1517-7580. DOI:10.1016/j.econ.2016.07.002. (anglicky) 
  15. Happiness Alliance - Projects - Wikiprogress. wikiprogress.org [online]. [cit. 2018-12-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-03-14. (anglicky) 
  16. KRAMER, Adam. An unobtrusive behavioral model of "gross national happiness. Proceedings of the SIGCHI Conference on Human Factors in Computing Systems. S. 287–290. 
  17. CAÑARES-YAMSUAN, Cathy. How PH can have Gross National Happiness, too. lifestyle.inquirer.net. Dostupné online [cit. 2018-12-03]. (anglicky) 
  18. SANDER, G. Tideman. Gross National Happiness: Lessons for sustainability Leadership. South Asian Journal of Global Business Research. Roč. 5, s. 190-213. 
  19. Bhutan’s hoax | Feature | wavemag.com.np. wavemag.com.np [online]. 2011-07-13 [cit. 2018-12-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  20. Time to challenge Bhutan's gross national hypocrisy - Refugee Council of Australia. Refugee Council of Australia. 2014-10-28. Dostupné online [cit. 2018-12-03]. (anglicky) 
  21. SANDER, G. Tideman. Gross National Happiness: Lessons for Sustainability Leadership. South Asian Journal of Global Business Research. Čís. 5, s. 190 – 213. 
  22. Gross National Happiness of Bhutan and its False Promises - GSDM. GSDM. 2013-07-21. Dostupné online [cit. 2018-12-03]. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gross national happiness na anglické Wikipedii.