Přeskočit na obsah

Ibišek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Hibiscus)
Jak číst taxoboxIbišek
alternativní popis obrázku chybí
Kvetoucí kultivar ibišku čínského
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádslézotvaré (Malvales)
Čeleďslézovité (Malvaceae)
Rodibišek (Hibiscus)
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Květ ibišku dřípeného

Ibišek (Hibiscus) je rod vyšších dvouděložných rostlin z čeledi slézovité (Malvaceae). Jsou to dřeviny i byliny s nápadnými květy, rozšířené v tropech a subtropech celého světa. Některé druhy jsou využívány jako okrasné rostliny, dále jako potravina – ibišek syrský, ibišek súdánský (karkade), ibiškovec jedlý (okra), v textilním průmyslu (ibišek konopný) či truhlářství.

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Ibišky jsou stálezelené nebo opadavé keře, polokeře, stromy i byliny se střídavými jednoduchými listy. Listy jsou celistvé nebo dlanitě laločnaté, s dlanitou žilnatinou sestávající ze tří nebo více hlavních žilek. Květy jsou pravidelné, oboupohlavné, pětičetné, nejčastěji jednotlivé úžlabní, řidčeji v několikakvětém vrcholovém hroznu. Kalich je zvonkovitý nebo miskovitý, vytrvalý, s pěti cípy nebo zuby. Na bázi kalicha je většinou vyvinut kalíšek s pěti až mnoha cípy, jen zřídka chybí. Koruna je obvykle velká a nápadná, různě zbarvená (zpravidla v odstínech od čistě bílé po temně růžovou, oranžovou a červenou), často s tmavším středem. Květy jsou krátkověké, většinou vydrží jediný den a posléze koruna opadává. Tyčinky jsou srostlé v trubičku a spojeny na bázi s korunními lístky. Semeník obsahuje 5 nebo 10 komůrek vlivem vzniku falešných přehrádek. V každém plodolistu jsou tři až mnoho vajíček. Plodem je mnohasemenná tobolka.[1][2]

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Rod ibišek zahrnuje více než 200 druhů a je rozšířen v tropech a subtropech, ale lze ho najít po celém světě.[2] V květeně ČR je zastoupen druhem ibišek trojdílný (Hibiscus trionum), který vzácně a přechodně zasahuje zejména jako polní plevel na jižní Moravu.[3] Mimo tento druh jsou v jižní Evropě původní ještě 2 druhy: ibišek bahenní (Hibiscus moscheutos, syn. H. palustris) a Hibiscus roseus.[4] Ibišek lípovitý (Hibiscus tiliaceus) je rozměrný keř až strom z pobřeží Tichého a Indického oceánu, rostoucí dnes jako zdomácnělý na tropických pobřežích celého světa.[5]

Taxonomie

[editovat | editovat zdroj]

Rod proskurník (Abelmoschus) se odlišuje zejména kalichem opadavým spolu s korunou a čnělkami v horní části k sobě přitisklými. Ibišek má kalich vytrvalý a čnělky v horní části rozestálé. Oproti rodu mračňák má ibišek v převážné většině případů vyvinut kalíšek.[6]

Zástupci

[editovat | editovat zdroj]

Význam

[editovat | editovat zdroj]

Okrasná rostlina

[editovat | editovat zdroj]

Ibišek syrský je v našich podmínkách na příhodných teplých stanovištích mrazuvzdorný a je pěstován v množství barevných kultivarů. Jako letnička je občas pěstován jednoletý druh ibišek trojdílný (Hibiscus trionum).

Jako pokojová rostlina je nejčastěji pěstován ibišek čínský (Hibiscus rosa-sinensis). Barevných odrůd bylo vyšlechtěno velké množství a existují i plnokvěté kultivary. Méně často se pěstuje i ibišek dřípený (H. schizopetalus) s ozdobně rozdřípenými korunními lístky.[5] Pro moderní suché byty je vhodnější ibišek dřípený, který na rozdíl od běžného ibišku čínského dobře snáší suchý vzduch a nevyžaduje pro kvetení chladné období vegetačního klidu. V tropických zemích je pěstována celá řada dalších druhů, např. bělokvětý Hibiscus arnottianus, žlutokvěté druhy Hibiscus brackenridgei, Ibišek lípovitý (Hibiscus tiliaceus) a Hibiscus calyphyllus, červenokvětý Hibiscus coccineus, růžovokvětý Hibiscus indicus a různobarevné kultivary ibišku bahenního (Hibiscus moscheutos).[6]

Potravina a léčivka

[editovat | editovat zdroj]

Dužnaté červené kalichy ibišku súdánského (Hibiscus sabdariffa) mají kyselou chuť a jsou používány jako pochutina, potravina i léčivo. Druh pochází z Afriky a je pěstován v tropech po celém světě.[5] Připravují se z něho studené nebo teplé nápoje (karkade, Agua de Jamaica) nebo sirupy, které obsahují velké množství minerálů a vitamínů, včetně vitamínu C. Čaj z ibišku má antioxidační, dezinfekční a protizánětlivé účinky, snižuje pocení, zamezuje ukládání tuku v tepnách, pomáhá redukovat nadváhu či stimuluje paměť.[7]

Do rodu ibišek byl dříve řazen i ibiškovec jedlý (Abelmoschus esculentus), známý jako okra a pěstovaný pro jedlé plody.[8]

Vlákno a dřevo

[editovat | editovat zdroj]

Ze stonků indického ibišku konopného (Hibiscus cannabinus) jsou získávána vlákna podobná jutě. Obdobné vlákno poskytují i jiné druhy, zejména Hibiscus sabdariffa var. altissima. Některé druhy, zejména karibský Hibiscus elatus, poskytují kvalitní a žádané dřevo.[5]

Pěstování

[editovat | editovat zdroj]

Ibišek vyžaduje slunné stanoviště, mladé rostliny by se ale neměly vystavovat přímému slunci. Obvykle je pro něj také vhodná vyšší vlhkost vzduchu a pravidelná zálivka. U pokojových rostlin je lépe rostlinu v zimních měsících umístit na chladnější, ale přesto slunné místo, a omezit zálivku. Některé druhy ibišku jsou natolik odolné, že rostliny bez problémů přezimují venku, i když mladší keře vyžadují ochranu před mrazem. Ibišky se množí ze semen (odolnější, ale méně kvete) a nebo zakořeněním seříznuté (dřevnaté) větvičky ve vodě. Jako zemina je vhodná hlinitá půda, pro mladší rostliny s trochou rašeliny. Nejčastějšími škůdci jsou svilušky a mšice. Kultivary je nutno množit vegetativně.[6]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Flora of China: Hibiscus [online]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b BERRY, P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. VI). Missouri: Timber Press, 2001. ISBN 0-915279-81-9. 
  3. ↑ KUBÁT, K. et al. Klíč ke květeně České republiky. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0836-5. 
  4. ↑ Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6. 
  6. ↑ a b c LLAMAS, Kirsten Albrecht. Tropical Flowering Plants. Cambridge: Timber Press, 2003. Dostupné online. ISBN 0-88192-585-3. 
  7. ↑ http://www.epochtimes.cz/2010022112500/Ibisek-jako-lek.html
  8. ↑ VAUGHAN, J.G.; GEISSLER, C.A. The New Oxford Book of Food Plants. [s.l.]: Oxford University Press, 2009. ISBN 978-0-19-954946-7. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ibišek&oldid=23978600“