Henryk Roman Gulbinowicz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jeho Excelence
ThDr. Henryk Roman Gulbinowicz, dr. h. c.
kardinál-kněz
emeritní vratislavský arcibiskup
Gulbinowicz-AulaLeopoldina.23.3.07.jpg
Církev Římskokatolická církev
Arcidiecéze Vratislavská
Jmenování 12. ledna 1976
Uveden do úřadu 3. ledna 1976
Období služby 19762004
Emeritura 3. dubna 2004
Předchůdce Bolesław Kominek
Nástupce Marian Gołębiewski
Titulární kostel kostel Neposkvrněného početí Panny Marie v Grottarosse
Heslo Patientia et caritas[1]
Trpělivost a milosrdenství
Znak Znak
Svěcení
Kněžské svěcení 18. června 1950
světitel Romuald Jałbrzykowski
Biskupské svěcení 8. února 1970
světitel Stefan Wyszyński
1. spolusvětitel Józef Drzazga
2. spolusvětitel Kazimierz Majdański
Kardinálská kreace 25. května 1985
kreoval Jan Pavel II.
Titul Kardinál-kněz
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Zúčastnil se
Osobní údaje
Datum narození 17. října 1923 (96 let)
Místo narození Vilnius, PolskoPolsko Polsko
Vzdělání Doktor teologie
Alma mater Katolická univerzita v Lublinu
Řády a ocenění Řád bílého orla Řád Polonia Restituta, velkodůstojnický kříž s hvězdou Záslužná zlatá medaile kultury Gloria Artis Zlatý odznak zásluhy o požární ochraně Řád úsměvu
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zleva: Henryk Roman kardinál Gulbinowicz a Franciszek kardinál Macharski (2013)

Henryk Roman kardinál Gulbinowicz (* 17. října 1923, Vilnius) je polský římskokatolický kněz, kardinál, bývalý apoštolský administrátor bělostocký a emeritní arcibiskup vratislavský.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí a studia[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 17. října 1923 ve vilniuské nemocnici svatého Rafaela[2][3] a své mládí prožil na statku svého otce ve vesnici Šukiškės blízko Vilniusu. Střední vzdělání získal na jezuitském gymnáziu ve Vilniusu.[2]

Roku 1944 byl přijat na vilniuský Vyšší duchovní seminář a zároveň započal svá filosoficko-teologická studia na teologické fakultě Vilniuské univerzity.[2] Po zisku maturity[2] vstoupil roku 1945 do Sekulárního františkánského řádu a přijal jméno Alois.[4] Toho roku také musel odejít na studia do Bělostoku, kam byly násilně přestěhovány obě univerzity, na kterých studoval. Dne 18. června byl v katedrále Nanebevzetí Nejsvětější Panny Marie v Bělostoku vysvěcen na kněze.[2]

Mezi lety 1951 a 1955 studoval morální teologii na Katolické univerzitě v Lublinu. V roce 1953 získal titul bakaláře a studium zde zakončil disertací a ziskem doktorátu.[2]

Kněžství[editovat | editovat zdroj]

V letech 1950–1951 pracoval jako vikář na farnosti svatého Vincenta Ferrerského a apoštola Bartoloměje v Szudziałowě a zároveň byl prefektem tamějších základních škol. Po studiích působil v letech 1956–1959 jako vikář v Bělostoku. V roce 1960 se stal dočasným správcem farnosti svatého Vojtěcha v Nidzice a stejnou funkci vykonával v roce 1962 u farnosti svaté Máří Magdalény v Leginách.[2]

Od roku 1959 do roku 1970 přednášel na Vyšším duchovním semináři v Olštýně morální teologii a etiku. V roce 1960 se stal školním prefektem, v roce 1962 prorektorem a v letech 1963–1970 zastával funkci rektora.[2]

Mimo učitelství působil mezi lety 1961 a 1962 také jako soudce prosynodálního biskupského soudu v Olštýně. V roce 1966 se stal členem diecézní umělecké komise a roku 1968 členem diecézní vydavatelské rady. V roce 1963 získal hodnost čestného kanovníka varmijské kapituy.[2]

Biskup[editovat | editovat zdroj]

12. ledna 1970 jej papež Pavel VI. jmenoval apoštolským administrátorem vilniuské arcidiecéze v Polsku se sídlem v Bělostoku a titulárním biskupem diecéze Acci.[5] Do úřadu nastoupil 17. ledna[2] a 8. února obdržel biskupské svěcení od kardinála a primase polského Stefana Wyszyńského.[2][1] Krátce po převzetí úřadu apoštolského administrátora založil diecézní středisko pro výchovu kněží a pastorační katechetické centrum. Také dokončil reorganizaci správního rozdělení diecéze.[2]

15. prosince 1975 byl jmenován a 3. ledna následujícího roku nastoupil do úřadu vratislavského arcibiskupa. Slavnostní uvedení do vratislavské katedrály se konalo 2. února 1976. Roku 1981 založil arcibiskupskou charitativní komisi a v roce 1989 arcidiecézní pobočku Caritas Internationalis. Na přelomu let 1989 a 1990 se stal patronem Evropského setkání mladých ve Vratislavi.[2]

25. května 1985 kreoval papež Jan Pavel II. Henryka Gulbinowicze kardinálem.[2] Jako titulární mu byl určen kostel Neposkvrněného početí Panny Marie v Grottarosse (italsky Santa Maria Immacolata a Grottarossa)[2][1]. Slavnostní kardinálské uvedení do katedrály ve Vratislavi se konalo 1. června 1985.[2]

V čele vratislavského arcibiskupství stál Henryk Gulbinowicz do 3. května 2004, kdy papež přijal jeho rezignaci a zároveň jmenoval jeho nástupce – Mariana Gołębiewského.[6]

V den svých osmdesátých narozenin 17. října 2003 ztratil právo účastnit se konkláve[7] a nebyl proto přítomen volbě v roce 2005 ani 2013.[8]

Řády a ocenění[editovat | editovat zdroj]

Henryk Roman Gulbinowicz při předávání Řádu bílé orlice (2009)

Řády[editovat | editovat zdroj]

Čestná občanství[editovat | editovat zdroj]

Čestné doktoráty[editovat | editovat zdroj]

  • Papežská teologická fakulta, Vratislav – 1996
  • Zemědělská univerzita, Vratislav – 2000
  • Polytechnická univerzita, Vratislav – 2003
  • Lékařská univerzita, Vratislav – 2009[29]
  • Katolická univerzita, Lublin – 2007, zároveň mu byl obnoven jeho stávající doktorát[30][31]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Henryk Gulbinowicz na polské Wikipedii.

  1. a b c d e POLAK, Grzegorz. Kto jest kim w Kosciele. Varšava: Katolicka Agencja Informacyjna, 1999. 479 s. ISBN 83-911554-0-4. S. 117. (polsky) 
  2. a b c d e f g h i j k l m n o p q PROKOP, Krzysztof Rafał. Biskupi Koscioła Katolickiego w III Rzeczpospolitej: Leksykon biograficzny. Krakov: Universitas, 1998. 189 s. ISBN 83-7052-900-3. S. 51-52. (polsky) 
  3. GOŁĘBIEWSKI, Marian. Niech Cię Bóg strzeże i zachowuje [online]. Vratislav: Nowe życie, 2005-06-11 [cit. 2014-10-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-06-03. (polsky) 
  4. Wiadomości Prowincji św. Jadwigi Zakonu Braci Mniejszych. Roč. 2005, čís. 8, s. 4. (polsky) 
  5. NITECKI, Piotr. Biskupi Kościoła w Polsce w latach 965–1999. Słownik biograficzny.. Varšava: Instytut Wydawniczy Pax, 2000. ISBN 83-211-1311-7. S. 135-136. (polsky) 
  6. Rinunce e nomine, 03.04.2004. Vatican Press [online]. 2004-04-03 [cit. 2014-10-08]. Dostupné online. (italsky) 
  7. MIRANDA, Salvador. The Cardinals of the Holy Roman Church [online]. Florida International University [cit. 2014-10-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  8. CHENEY, David M. Henryk Roman Cardinal Gulbinowicz [online]. Catholic Hierarchy.org [cit. 2014-10-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Laureaci Statuetki Dziecięcej Nagrody SERCA [online]. Stowarzyszenie Przyjaciół Dzieci Chorych [cit. 2014-10-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-09. (polsky) 
  10. Kard. Gulbinowicz kawalerem Orderu Uśmiechu [online]. eKAI.pl, 2001-06-05 [cit. 2014-10-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-15. (polsky) 
  11. M.P. 2009 nr 25 poz. 346 [online]. Internetowy System Aktów Prawnych - ISAP [cit. 2014-10-08]. Dostupné online. (polsky) 
  12. M.P. 1995 nr 19 poz. 227 [online]. Internetowy System Aktów Prawnych - ISAP [cit. 2014-10-08]. Dostupné online. (polsky) 
  13. PERZYŃSKI, Marek. Zabytki i minister mówią „dziękuję”. Niedziela [online]. [cit. 2014-10-08]. Roč. 2006, čís. 19. Dostupné online. ISSN 0208-872X. (polsky) 
  14. POSTANOWIENIE Nr 4/OP/2009 MINISTRA SPRAW WEWNĘTRZNYCH I ADMINISTRACJI. Dziennik Urzędowy Ministra Spraw Wewnętrznych i Administracji [online]. [cit. 2014-10-08]. Roč. 2009, čís. 7, s. 207. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-15. ISSN 1644-7573. (polsky) 
  15. Kard. Gulbinowicz świętuje 90. urodziny [online]. eKAI.pl, 2013-09-23 [cit. 2014-10-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-17. (polsky) 
  16. Rejestr odznaka [online]. Urząd Marszałkowski Województwa Warmińsko-Mazurskiego [cit. 2014-10-08]. Dostupné online. (polsky) 
  17. Tytuły honorowe [online]. Urząd Miejski w Oławie [cit. 2014-10-08]. Dostupné online. (polsky) 
  18. Honorowi obywatele Barda [online]. Gmina Bardo, 2007-07-14 [cit. 2014-10-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-14. (polsky) 
  19. Honorowi Obywatele Miasta [online]. Urząd Miejski w Białymstoku [cit. 2014-10-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-05-06. (polsky) 
  20. Henryk Gulbinowicz [online]. Urząd Miasta Dzierżoniów [cit. 2014-10-08]. Dostupné online. (polsky) 
  21. UCHWAŁA NR XLII/355/97 [online]. Urząd Miejski w Ziębicach, 1997-10-17 [cit. 2014-10-08]. Dostupné online. (polsky) 
  22. Uchwała Nr IX/81/2003 Rady Miejskiej w Sobótce [online]. Publicznej Urząd Miasta i Gminy Sobótka, 2003-06-24 [cit. 2014-10-08]. Dostupné online. (polsky) 
  23. Uchwała Nr XXXIII/217/2006 Rady Miejskiej w Pieszycach [online]. Urząd Miejski Pieszyce, 2006-07-11 [cit. 2014-10-08]. Dostupné online. (polsky) 
  24. UCHWAŁA Nr XLVII/364/10 [online]. Rada Miejska w Ornecie, 2010-10-26 [cit. 2014-10-08]. Dostupné online. (polsky) 
  25. Uchwała Nr II/5/2010 [online]. Rada Miejska w Ząbkowicach Śląskich, 2010-02-26 [cit. 2014-10-08]. Dostupné online. (polsky) 
  26. Uchwała Rady Miejskej w Ścinawie [online]. Urząd miasta i gminy Ścinawa, 2011-09-16 [cit. 2014-10-08]. Dostupné online. (polsky) 
  27. Gala Wręczenia Tytułów Honorowego Obywatela Trzebnicy oraz Zasłużonego dla Gminy Trzebnica [online]. Urząd Miejski w Trzebnicy [cit. 2014-10-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-16. (polsky) 
  28. Wyróżnieni nagrodą Civi Honorario [online]. Urząd Marszałkowski Województwa Dolnośląskiego [cit. 2014-10-08]. Dostupné online. (polsky) 
  29. Kard. Gulbinowicz doktorem honoris causa Akademii Medycznej. Katolicka Agencja Informacyjna [online]. 2009-11-17 [cit. 2014-10-08]. Roč. 2009. Dostupné online. ISSN 1426-1413. (polsky) 
  30. AKF: Inauguracja 90. Roku Akademickiego [online]. Katolicki Uniwersytet Lubelski Jana Pawła II [cit. 2014-10-09]. Dostupné online. (polsky) 
  31. Odnowienie doktoratu kard. Gulbinowicza [online]. WIara.pl, 2007/10-23 [cit. 2014-10-09]. Dostupné online. (polsky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
---
Titulární biskup diecéze Acci
19701976
Nástupce:
Joseph Phan Văn Hoa
Předchůdce:
Wincenty Urban
kapitulní vikář
Znak z doby nástupu Vratislavský arcibiskup
19762004
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Marian Gołębiewski