Havran polní
 Havran polní | |
|---|---|
 | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | pěvci (Passeriformes) |
| Čeleď | krkavcovití (Corvidae) |
| Rod | havran (Corvus) |
| Binomické jméno | |
| Corvus frugilegus Linnaeus, 1758 | |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Havran polní (Corvus frugilegus) je velký krkavcovitý pták.
Popis
Je velký přibližně jako vrána, dorůstá 45–47 cm, váží 200–625 g a v rozpětí křídel měří 81 - 94 cm.[1] Tělo má celé porostlé tmavým peřím, které má v jasném slunečním světle charakteristický kovově modrý nádech, nápadné jsou na jeho těle také tzv. kalhotky (odstávající opeření na končetinách) a silný, šedohnědě zbarvený zobák, jehož kořen je u dospělých ptáků světlý a neopeřený, čímž jej lze dobře odlišit od jiných středoevropských krkavcovitých pěvců. Mladí ptáci však mají až zhruba do šestého měsíce života kořen zobáku opeřený.
Rozšíření a početnost
Havran polní má velmi rozsáhlý areál rozšíření a náleží k nejrozšířenějším a nejpočetněji zastoupeným evropským krkavcovitým ptákům (pouze evropská populace čítá asi 20–35 000 000 jedinců[2]). Vyskytuje se prakticky v celé Evropě s výjimkou severní části Skandinávie a Islandu a v širokém pásu od západní Asie až po východní pobřeží Japonska. V letech 1862-1874 byl introdukován také na Nový Zéland, kde se však v současné době vyskytuje již vzácně.[3] Je převážně tažný, v zimě se však obvykle stěhuje pouze na kratší vzdálenosti.
Pravidelně a místy i v poměrně hojném počtu se po celý rok vyskytuje také v České republice, nejpočetněji je našem území zastoupen v zimě, kdy se do střední Evropy hromadně stahují ptáci z východní a severovýchodní Evropy. Každým rokem tak v České republice zimuje přibližně dva až čtyři milióny jedinců. Počet hnízdících ptáků je pak odhadována na 2 600 – 3 600 párů.[4] Všechna hnízdiště havranů v České republice se nacházejí převážně v Polabské nížině v rozmezí od dolního Ohře až po Pardubice. Jako nejstarší známá hnízdící kolonie je obvykle považována kolonie z Pátku nad Ohří, kde jsou první záznamy o hnízdících havranech doloženy již z počátku 19. století.[5] Během následujícího století však prodělala populace havrana polního v celé Evropě výrazné výkyvy početnosti způsobené zejména používáním pesticidů, preparátů na bázi rtuti a pronásledováním ze strany člověka,[6] které nakonec v Červeném seznamu České republiky vedly až k jeho zařazení mezi zranitelné druhy.[7][1]
Ekologie
Náleží mezi silně společenské ptáky. V mimohnízdním období se vyskytuje v početných hejnech, na společných nocovištích se mnohdy shromažďují i celé desetitisíce ptáků.[4] Je typickým všežravcem, vyhledává převážně žížaly, hmyz i jeho larvy a odpadky, v menší míře požírá i ovoce a ptačí vejce, dokáže ulovit i menší savce.[8][9] Několikrát byl již zaznamenán i u mořského pobřeží, kde loví převážně vodní hmyz a korýše. Přes zimu s oblibou navštěvuje skládky a centra měst.
Havran polní je poměrně hlučný druh. Často se ozývá hlubokým „kráá-kráá“, „kro“ nebo krátkým „gag“.[4][1]
Hnízdí v koloniích.[9] Objemné, neupravené hnízdo z větví staví zpravidla na vrcholech stromů a během dubna až května do něj klade 3-5 světle hnědých, 39,1 × 27,9 mm[7] velkých vajec s tmavými skvrnami. Na jejich inkubaci, která trvá přibližně 16-18 dnů, se podílí pouze samice; samec na vejcích nesedí, ale po celé inkubační období shání pro samici potravu. Mláďata jsou opeřena po 32-33 dnech a pohlavně dospívají již kolem 1. roku života. Průměrná délka života havrana polního ve volné přírodě činí více jak 15 let, zatím nejstarší volně žijící jedinec se dožil celých 22 let.[10]
Havran polní a člověk
Podobně jako např. krkavec, kavka nebo vrána má i havran polní významné zastoupení v lidovém folklóru. Již od dávných dob často vystupuje v dobové literatuře a malířství a v minulosti byl obecně považován za symbol smůly, zkázy, blížícího se zimního období a chudoby. Podle jiných pověr havrani dokáží svým výrazným krákáním předpovědět déšť[11] nebo dokonce blížící se smrt.[12] V současné době je pro svou oblibu navštěvovat obilná pole a v početných hejnech požírat právě dozrálou úrodu považován spíše za škodný druh a v mnoha oblastech je proto pronásledován.
Poddruhy
Havran polní se vyskytuje celkem ve 2 poddruzích:[1]
- C. f. frugilegus - Evropa a západní Asie.
- C. f. pastinator - zbývající část Asie.
Související články
Zdroje a reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rook (bird) na anglické Wikipedii. Šablona:Sisterlinks
- ↑ a b c d http://www.biolib.cz/cz/taxon/id8984/
- ↑ http://www.iucnredlist.org/details/146656
- ↑ Heather, B. a Robertson, H. (2005): The Field Guide to the Birds of New Zealand, Viking.
- ↑ a b c Dungel J., Hudec, K. (2001): Atlas ptáků České a Slovenské republiky; str. 218. Academia, Praha. ISBN 978-80-200-0927-2
- ↑ http://www.ifauna.cz/rubriky/clan_show.php?id=3827&r=4
- ↑ http://www.env.cz/ris/ais-ris-info-copy.nsf/6d13b004071d0140c12569e700154acb/9fc6203eac60e42bc1256994006f6443?OpenDocument
- ↑ a b http://www.prirodainfo.cz/karta.php?cislo=394.00
- ↑ Mullarney, K., Svensson, L., Zetterstrom, D., & Grant, P.J. (1999): Collins Bird Guide. HarperCollins Publishers Ltd, Londýn.
- ↑ a b Lack, P. (1986): The Atlas of Wintering Birds in Britain and Ireland. T. & A. D. Poyser Ltd, Calton.
- ↑ http://www.priroda.cz/lexikon.php?detail=853/
- ↑ Greenoak, F. (1979): All the birds of the air; the names, lore and literature of British birds. Book Club Associates, Londýn.
- ↑ Bruce Wilmore, S. (1977): Crows, jays, ravens and their relatives. David a Charles (publikovatelé) Ltd, Londýn.