Hřebečsko
Hřebečsko (z německého Schönhengstgau, Schönhengster land) je název zaniklého jazykového ostrova rozkládajícího se po obou stranách historické zemské hranice Čech a Moravy mezi městy Ústí nad Orlicí, Litomyšl, Polička a Jevíčko, které již nebyly jeho součástí, a Mohelnicí (Müglitz), Zábřeh (Hohenstadt) a Lanškroun (Landskron), které součástí byly. Jeho centrem byla města Moravská Třebová (Mährisch Trübau) a Svitavy (Zwittau). Toto území bylo od 13. století až do roku 1945 obýváno převážně Němci (rozkládal se tu největší německý jazykový ostrov v českých zemích). Název pochází od Hřebečského hřbetu, který prochází přibližně středem regionu.
V české odborné literatuře se název Hřebečsko příliš nepoužívá, častější je označení Svitavsko, resp. svitavský jazykový ostrov.
Geografie
Dle Marie Mackové[1] byl region poprvé definován pravděpodobně roku 1813. Autor tehdejšího vymezení regionu, Josef Jurende, jej definoval jako „území, větším dílem obývané Němci“. Centrem regionu dle něj byla města Svitavy a Moravská Třebová, hraničními body Lanškroun, Litomyšl a Zábřeh. Z uvedeného je patrné, že toto území nebylo nijak geograficky ani hospodářsky jednotné a dokonce i překračovalo platnou zemskou hranici. Gustav Korkisch ve svých Dějinách Hřebečska (1975)[2] uvádí, že k roku 1850 k Hřebečsku patřily na Moravě soudní okresy Jevíčko, Moravská Třebová, Svitavy, Zábřeh a Mohelnice, v Čechách pak soudní okresy Lanškroun, Ústí nad Orlicí, Litomyšl a Polička. Z české části ovšem do Hřebečska jen soudní okres Lanškroun patřil celý, ostatní soudní okresy tam patřily jen částí. Hřebečsko tak bylo jednoznačně definováno jen svou „kulturní a národní přináležitostí“[3], nikoli politicky nebo geograficky. (Přestože v 90. letech 19. století vznikla politická iniciativa tzv. schönereriánů, kteří se dané oblasti snažili administrativně sjednotit pod okres Lanškroun, který se tak měl stát důležitým centrem Sudet, jež by pak svým významem přesahovalo hranice Hřebečska, obdobně jako Liberec. Iniciativa nenašla v říšském sněmu žádné ohlasy, nicméně sehrála roli ve vytváření regionální sounáležitosti.)
Osídlení
Po vpádu Tatarů roku 1241 byly Morava a část severovýchodních Čech (Kladsko a přilehlá území) velmi zpustošeny a vypleněny. Obnova země byla už spojena s novým jevem, tzv. emfyteutickou kolonizací, která dosáhla i do té doby pustých podhorských oblastí. Nové osídlování, součást širšího proudu středověké kolonizace, se dělo na českém území hlavně přičiněním krále Přemysla Otakara II., v moravské části také zásluhou olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku a v některých případech i šlechty. Většina nových kolonistů byla z jazykového/etnického hlediska Němci. Rolníci a řemeslníci byli povoláni do země především z Horních Frank, Porýní a Horní Falce, také ze Slezska.
Pro každé nově založené sídliště určil zeměpán vhodného a zkušeného „lokátora“ (plánovače osídlení), který byl odpovědný za osídlení a další rozvoj obce. Jako odměnu za obtížný úřad obdržel jistá práva, např. fojtství a dědičný úřad rychtáře. K tomu se řadilo právo provozovat hostinec, zřídit mlýn a udržovat řemeslníky (pekaře, kováře). Němečtí osadníci zakládali pro ně charakteristické řadové (tzv. lesní záhumenicové) vsi. Každý selský čtverhranný dvůr stál o samotě, oddělený od sousedních usedlostí; za každým statkem se táhl pruh polí, luk a lesů. Kolonizační aktivity naverbovaných osadníků byly směřovány do jednotně plánovaných vesnic a velkoryse plánovaných měst s německým právem (magdeburské městské právo). Kolonistům se dostalo za tyto mimořádné útrapy a strádání v době výstavby výhodného sociálního postavení (např. osvobození od daní a poplatků po prvních 12 až 20 let).
Statistické údaje
V Hřebečsku bylo celkem šest měst (Svitavy, Březová nad Svitavou, Moravská Třebová, Lanškroun, Zábřeh, Mohelnice) a dalších 142 obcí[4], z nichž jen ve 13[4] žilo více Čechů než Němců. V roce 1939 zde žilo 126 000 obyvatel[4], z nichž bylo 84 % německé národnosti[5]. Je uváděno, že rozloha území byla 1230 km2.[4]
| soudní okres (Gerichtsbezirk) | počet obyvatel - Němci |
počet obyvatel - Češi |
počet obyvatel - ostatní |
rozloha |
|---|---|---|---|---|
| Jevíčko (Gewitsch) | 3 024 | 18 849 | 25 | 230,89 km2 |
| Lanškroun (Landskron) | 21 429 | 9 995 | ? | 230,89 km2 |
| Litomyšl (Leitomischl) | 14 699 | 36 076 | ? | 230,89 km2 |
| Mohelnice (Müglitz) | 13 993 | 9 209 | 158 | 212,68 km2 |
| Moravská Třebová (Mährisch Trübau) | 27 509 | 2 146 | 120 | 256,33 km2 |
| Polička (Politschka) | 9904 | 24823 | ? | ? |
| Svitavy (Zwittau) | 27 339 | 767 | 91 | 154,53 km2 |
| Štíty (Schildberg) | 505 | ? | ? | ? |
| Ústí nad Orlicí (Wildenschwert) | 5041 | 32244 | ? | 230,89 km2 |
| Zábřeh (Hohenstadt) | 8660 | ? | ? | ? |
Odsun Němců
Po odsunu německých obyvatel skončení 2. sv. války byl kraj znovu osídlen českým obyvatelstvem z vnitrozemí (především z Hané, Boskovicka, Vyškovska aj.) Ze správního hlediska dnes toto území spadá pod okresy Svitavy, Ústí nad Orlicí a Šumperk.
Reference
- ↑ Macková, Marie:Hřebečsko - Region, který zmizel. In:Sborník vědeckých prací Univerzity Pardubice, Serie C, Faculta humanitních studií, Supplement 3 (2000) 2001. Státní okresní archiv Ústí nad Orlicí
- ↑ Korkisch. Gustav: Geschichte des Schönhengstgaues. Teil 2, München 1975, S. 420 - 421. Citováno dle Marie Mackové, viz výše
- ↑ Macková
- ↑ a b c d http://www.schoenhengstgau.de/
- ↑ http://www.schoenhengstgau.eu/verein/schoenhengstgau/start
- ↑ http://zwittau.de/verweise/schoenhengstgau/5.b-volkszaehlung.htm
- ↑ http://zwittau.de/verweise/schoenhengstgau/4.m-volkszaehlung.htm
Související články
- Místopisný seznam měst, vesnic a samot Hřebečska
- Mikroregion Svitavsko
- Brněnský jazykový ostrov
- Českobudějovický jazykový ostrov
- Jihlavský jazykový ostrov
- Olomoucký jazykový ostrov
- Vyškovský jazykový ostrov
Externí odkazy
- Der Schönhengstgau zwischen 14. und 20. Jahrhundert – mapa oblasti (německy)
- Hřebečsko – Schönhengst – článek o původu jména od A. Profouse a J. V. Šimáka v časopise Naše řeč 2/1928
- Hřebečsko – turisticko-publicistické stránky; včetně historických informací
- Schönhengstgau – sudetoněmecké stránky o Hřebečsku; dějiny 6 největších měst oblasti (německy)
- Geschichte der Stadt Zwittau und ihrer Umgebung – sudetoněmecké stránky o dějinách města Svitav a širokého okolí (německy)
- Mährisch-Trübau – Stadt und Kreis im Schönhengstgau – sudetoněmecké stránky o městě Moravská Třebová (německy)
- Schönhengstgau/Hřebečsko: několik poznámek k národnostně-historickému vývoji – článek F. Choholatého-Grögera z listopadu 2006 na stránkách Bruntál.net
- Rok 1945 na Hřebečsku – článek F. Choholatého-Grögera z listopadu 2006 na stránkách Bruntál.net; dokumentuje vyhnání zdejších Němců
- Hřebečsko na Facebooku
