Jazykový ostrov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Rozšíření řečí a národů ve střední Evropě před rokem 1910 – na mapě je vidět českobudějovický, jihlavský, svitavský, brněnský a olomoucký německý jazykový ostrov uvnitř české jazykové oblasti

Jazykový ostrov je označení oblasti, ve které se převážně používá jeden jazyk a která se celá nachází uvnitř oblasti, ve které se převážně používá jiný jazyk. Jazykové ostrovy vznikají migrací nebo asimilací.

Německé ostrovy na českém území[editovat | editovat zdroj]

Na území dnešního Česka existovaly před odsunem sudetských Němců uvnitř české jazykové oblasti německé jazykové ostrovy, někdy se zkráceně mluví jenom o jazykových ostrovech, v okolí těchto měst:

Historický vývoj[editovat | editovat zdroj]

Německé osídlení území dnešního Česka lze vystopovat v souvislosti s takzvanou vnitřní kolonizací řídce osídlených oblastí přibližně v období od konce 12. století a průběžně i ve 13. století. V této době přemyslovští panovníci výrazně podporovali příchod německých horníků a následně se usazovali osídlenci i jako zemědělci a zalidňovali v té době relativně málo osídlenou krajinu. Tito osídlenci měli tzv. zákupní právo, kterým byli na pět let osvobozeni od poddanských povinností a stávali se královskými poddanými.

Další, tzv. „druhá“ kolonizační vlna z německých zemí přišla po třicetileté válce, aby nahradila úbytek obyvatelstva, jenž byl způsoben nucenou emigrací z regionu následkem rekatolizace po porážce stavovského povstání na Bílé hoře. I v této  kolonizační vlně dominovala německá šlechta, takže se v původně slovanském prostředí postupně vytvořily silně germanizační komunity, které díky své soudržnosti získaly postupem času dokonce majoritní postavení. Němci brzo vytvořili bohatou vrstvu patriciátu, pronikli do městské správy a dosahovali rozhodujícího postavení.

Německý vliv byl zvýrazňován jednak následkem dominance němčiny po začlenění Českého království do habsburské monarchie a jednak následkem rekatolizace. Podstatnou změnu naopak přinesl rozpad Rakouska-Uherska v roce 1918, kdy vzniklo samostatné Československo. Objevily se i první výraznější rozpory mezi Čechy a Němci, a to už za první světové války, přičemž tento projev prohlubujících se rozporů mezi česky a německy mluvícím obyvatelstvem se později naplno projevil ve 30. letech 20. století v souvislosti s nástupem nacistického hnutí v Německu a nástupu Hitlera k moci. V této době došlo ke sjednocování německých nacionalistických proudů v tehdejším Československu a novým, silně útočným snahám o připojení smíšených jazykových oblastí, včetně jazykových ostrovů k „říši“. 

Po druhé světové válce došlo v reakci na protektorátní útlak ze strany Němců k „vyřešení německé otázky“. O vysídlení Němců z Československa se rozhodlo prakticky již na postupimské konferenci v červnu 1945, a i když se odsun nevztahoval na všechny německy mluvící skupiny obyvatelstva, z praktického hlediska došlo k jejich téměř úplnému odsunutí.

Další příklady jazykových ostrovů[editovat | editovat zdroj]

Do dnešní doby existuje český jazykový ostrov v Banátu (v srbské i rumunské části) a asimilací vznikl lužickosrbský jazykový ostrov v Lužici.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Budinský, J., Morava za války. Moravský legionář v Brně, 1936
  • Bulín, H., Jiskry a plameny. Brno, náklad vlastní, 1930
  • Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945–1951 : dokumenty z českých archivů. Díl I, Češi a Němci do roku 1945. Středokluky: Zdeněk Susa, 2010
  • Nikdy zcela neodešli. Statutární město Jihlava a Moravský zemský archiv v Brně, 2013
  • Němci v Jihlavě. Informační leták TIC-Jihlava, Jihlava: Antonín Prchal-Protisk, 2010
  • Češi a Němci na Vysočině : soužití, rozdělení, dialog, spolupráce : [sborník příspěvků z česko-rakouské odborné konference] = Tschechen und Deutsche in der Vysočina : Zusammenleben, Trennung, Dialog, Zusammenarbeit : [Sammelband mit Beiträgen aus der tschechisch-österreichischen Fachkonferenz. 24.-26. dubna 2013, Havlíčkův Brod: Muzeum Vysočiny, 2014