Großharras

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Großharras
fara v Großharrasu
fara v Großharrasu
Großharras – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 206 m n. m.
Časové pásmo SEČ/SELČ
Stát RakouskoRakousko Rakousko
spolková země Dolní Rakousy Dolní Rakousy
okres Mistelbach
Großharras
Großharras
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 42,7 km²
Počet obyvatel 1 116 (2018)[1]
Hustota zalidnění 26,2 obyv./km²
Správa
Starosta Franz Breindl (ÖVP)
Oficiální web www.grossharras.gv.at
Adresa obecního úřadu Großharras 145
2034 Großharras
Telefonní předvolba 02526
PSČ 2034
Označení vozidel MI
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Großharras je městys v okrese Mistelbach ve spolkové zemi Dolní Rakousko. Žije zde přibližně 1 100[1] obyvatel.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Großharras leží v severní části Weinviertelu (vinné čtvrti) v pahorkovité krajině v nivě řeky Pulkau asi v polovině cesty mezi Laa an der Thaya a Haugsdorfem. K městysi náleží osada Zwingendorf ležící na řece Pulkau na silnici B45.

Plocha městyse je 42,65 kilometrů čtverečních a 2,63 % plochy je zalesněno.

Členění obce[editovat | editovat zdroj]

Městys sestává z katastrálních území:

Historie[editovat | editovat zdroj]

Dějiny místa ležícího v Dolních Rakousích jsou stejně proměnlivé jako dějiny celého Rakouska.

Ves Großharras byla již v roce 1156 podle údajů v dokumentech osídlena – na okraji obce se silnice rozdvojovala ve směru na Kammersdorf, kde byl v roce 1876 odkrytý hrob Langobardů z 1. poloviny 6. století. Nalezené pozůstatky jsou uloženy k nahlédnutí v dolnorakouském zemském muzeu. V průběhu druhé německé kolonizace asi v 11. století byla obec založena franckými osadníky. Místní název Harras je odvozen od staroněmeckého „Flachsrotte“, „Flachsröste“ („len-rota“ či „len-rosení“).

V roce 1255 byl v Großharrasu postaven farní kostel zasvěcený svatému Pankráci. Kostel založili johanité, řád maltézských rytířů. Ti byli v Rakousku jen na pěti místech.

Geografická poloha místa v hraničním prostoru u Moravě byla místem sporů a konfliktů v prostoru Dyje. Např. bitva u Mailbergu – uherské vpády, husitské války, třicetiletá válka.

V poslední třetině 16. století, stejně jako v jiných obcích, se v okolí usazovali protestanti, takže v roce 1574 byl ve škole protestantský magistr Leopold Zerer – „školomet“ (učitel). V průběhu 17. a počátkem 18. století nastoupila protireformace a nástup katolicismu a kulturnější život.

V roce 1763 dochází ke sporu mezi vládcem panství Kadolzem a 34 malými domkáři, protože vyžadoval stále vyšší výpalné, naturální robotu. Spor se stupňoval, výpalné se zvyšovalo a robota být musela. Spor vystupňoval tak, že malý domkař Thomas Walter byl z obce vykázán do temešvárského banátu.

V 19. století přišla epidemie cholery v roce 1836 a 1866, v roce 1858 přišli Prusové po bitvě u Hradce Králové, zavlékli nemoci a způsobovali požáry – celý Neustift vypálili: 13 domů a 6 stodol shořelo, 1871: 9 domů vyhořelo. Nebezpečí požárů se obec chránila založením sboru dobrovolných hasičů v roce 1884.

Zhroucením Rakousko-Uherska v roce 1918 se vesnice dostala do velkých problémů mezi stísněnými obcemi. V důsledku hospodářské přestavby utrpělo významnou ztrátu zemědělství, ubývalo pracovních míst a zápasilo s bídou. Tyto změny se projevili ve změně počtu obyvatel

V důsledku obecních reforem v pozdních šedesátých letech se na začátku sedmdesátých let se v roce 1969 připojila 1 kilometr vzdálená osada Diepolz a k 1. lednu 1971 se připojila 5 kilometrů severně ležící obec Zwingendorf.

V roce 2006 oslavila obec 850 let svého trvání.

Vývoj počtu obyvatel[editovat | editovat zdroj]

V roce 1971 zde žilo 1602 obyvatel, 1981 1391, 1991 měl městys 1319 obyvatel, při sčítání lidu v roce 2001 1202 obyvatel a ke dni 1. dubna 2009 zde žilo 1157 obyvatel.

Politika[editovat | editovat zdroj]

Starostou městyse byl Franz Breindl, vedoucím kanceláře Josef Windpassinger. Po volbách v roce 2015 je starosta Josef Windpassinger.

Podle výsledků obecních voleb konaných 6. března 2005 je 19 křesel rozděleno takto: (ÖVP) 13 a (SPÖ) 6.

Podle výsledků obecních voleb konaných 25. ledna 2015 je 19 křesel rozděleno takto: (ÖVP) 15 a (SPÖ) 4.

Hospodářství a infrastruktura[editovat | editovat zdroj]

Nezemědělských pracovišť bylo v roce 2001 42, zemědělských lesnických pracovišť bylo v roce 1999 107. Počet výdělečně činných obyvatel v obci v roce 2001 bylo 505, tj. 42,67 %.

Turismus a pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Po zřízení termálních lázní v Laa v roce 2004 dostaly okolní obce impulsy k rozvoji turistiky.
  • V posledních letech se cílevědomě zřídila značená turistická stezka pro cyklisty, která navazuje na evropskou stezku 630 a už docházeli turisté a první hosté zde setrvávají.
  • Pro region Weinviertel jsou typické sklepní ulice, které je možno pod odborníkem – sklepmistrem prohlédnout.
  • V letních měsících je možnost navštěvovat pěstitele vína v otevřených sklepech a Veltlin zelený, Portugal modrý a Zweigelt ochutnávat v atmosféře romantického sklepa.
  • Farní kostel, jeden z 9 kostelů maltézských rytířů v Rakousku navštívit a prohlédnout kostelní varhany ve stříbrné barvě. Vnitřní vybavení kostela je pod památkovou ochranou.

Informace o možnostech prohlídky sklepů a ubytování poskytuje obecní úřad Großharras.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Großharras na německé Wikipedii.

  1. a b Einwohnerzahl 1.1.2018 nach Gemeinden mit Status, Gebietsstand 1.1.2018. Dostupné online. [cit. 2019-03-09]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Heimatbuch des Verwaltungsbezirkes Mistelbach.Wien 1959
  • Marktgemeinde Großharras (Hrsg.): Festschrift anlässlich der Markterhebungs- und 800-Jahr-Feier der Marktgemeinde Großharras am 30. September 1956. Großharras 1956
  • Marktgemeinde Großharras (Hrsg.): Jubiläumsbroschüre 850 Jahre Großharras: 1156-2006. 50 Jahre Marktgemeinde Großharras: 1956-2006. Großharras 2006