Giulio Broggio

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Giulio Broggio
Narození 25. února 1628
Itálie
Úmrtí 1718 (ve věku 89–90 let)
Litoměřice
Děti Octavio Broggio
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Morový sloup na Mírovém náměstí v Litoměřicích od Giulio Broggia

Giulio (Julius) Broggio byl stavitel italského původu. Nejvíce staveb postavil na Litoměřicku.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Rodina Broggiů pochází ze severoitalského městečka Albiolo ležící u jezera Como, v Lombardii v severní Itálii. Odtud měla štukatérská rodina Broggi přijít do švýcarského Rovereda v kantonu Graubünden. Z této rodiny pocházel také „Vlach“ Giulio Broggio (Broggi). Nebyl jediným členem tohoto rodu, který se přesídlil na Litoměřicko. V Čížkovicích bydlel také jistý Johann Broži (Brozi) s manželkou Magdalénou, kterým se narodili v roce 1666 a 1667 dva synové. Oba se jmenovali Melchior, ovšem první zemřel v kojeneckém věku. Magdaléna Broži je také zaznamenána jako kmotra v lovosické matrice ještě v roce 1670. Jako kmotra je zde také zapsána roku 1668 blíže neznámá Eva „Brože“. Roku 1681 zemřel v Litoměřicích Gullio Broggiovi strýc. Z těchto záznamů lze říci, že se jednalo o celý přesídlený rod.

V roce 1658 byl Giulio Broggi přijat jako učeň litoměřického cechu zedníků a kameníků pod jménem Julio Brosch, v počeštělé formě Broži (což ovšem nemá spojitost se starým domácím rodem Brožů, jehož člen Matěj je zmiňovaný k roku 1579 jako majitel statku aj.). Broggio se poprvé oženil 26. února 1658 v Lovosicích s Ludmilou Mílovou-Šilbochovou (psáno též Mejlová) z Čížkovic, narozenou roku 1631, když pracoval na čížkovickém panství. Za družbu na svatbě byl Václav Hylle z Lovosic a přítomen byl i Jan Maria Spineta z Litoměřic. Společně měli pět dětí. Broggiova manželka snad pocházela z kamenické rodiny, protože svědkyní křtu Broggiova syna byla roku 1673 v Litoměřicích Anna Milová, žena kameníka, zřejmě příbuzná Ludmily. Příjmení Milová se totiž jinak v litoměřických matrikách nevyskytuje. Zprvu žil Broggio s rodinou v Čížkovicích, ale pobýval v místech větších staveb (Mimoň či Třebenice ?). V Čížkovicích, respektive Lovosicích také nalézáme křty jeho dětí až od roku 1666. Byl zde pokřtěn Hans Jakob (kmotři pocházeli z Třebenic), dále roku 1668 Elias a v roce 1670 také Octavian Broggio.[1] Giulio se stal příslušníkem litoměřického cechu jako tovaryš a přesídlil do Litoměřic, kde se stal roku 1671 majitelem domu U pěti panen na náměstí. Od roku 1673 byl litoměřickým měšťanem.

Díla a stavby Giulia Broggia[editovat | editovat zdroj]

Čížkovický zámek se pravděpodobně stal prvním samostatným dílem Giulia Broggia v našem kraji. Mezi jeho díla můžeme počítat také kostel svatého Jakuba v Čížkovicích (16751677), který ale nedokončil. V téže době stavěl i kostel svatého Václava a zámek v Dlažkovicích (syn Octavian zámek později dokončil a rozšířil). V letech 16631670 se zúčastnil stavby chrámu svatého Štěpána a roku 1683–1701 biskupské rezidence v Litoměřicích. V roce 1664 přestavěl se svým zednickým mistrem Kašparem Piatem zámek v Mimoni[2], dále roku 1688-1692 hřbitovní kapli svatého Františka Xaverského v Liběšicích a v Litoměřicích pohřební kapli svatého Jana Křtitele (1677) a most přes Labe se čtrnácti barokními sochami (1711).

Na žádost zákupského vévody Julia Františka začal stavět roku 1689 kostel v Horní Polici. Tamní poutní areál dostavěl z popudu a peněz zákupské vévodkyně Anny Marie Františky Toskánské roce 1725 jeho syn Octavio Broggio.[3]

Kostel Všech svatých v Litoměřicích na jehož přestavbě se Giulio Broggio podílel. On i jeho syn Octavio Broggio jsou zde pohřbeni.

Mezi jeho významná díla patří též stavba konventu premonstrátek v Doksanech probíhající od roku 1681 a stavba poutního kostela Bolestné Matky Boží v Bohosudově z let 1701-1708. Vedl i dostavbu zámku v Ostrově a přestavbu zámku v Zákupech. Významné jsou práce celé rodiny Broggiů v Děkanském kostele Všech svatých v Litoměřicích. Giulio Broggio obnovil koncem 17. století kapli svaté Barbory a postavil kapli svatého Rocha. Jeho syn Octavio provedl barokizaci této gotické stavby v letech 17181719. Hlavní oltář postavil syn O. Broggia – Antonio (* 1718), zřejmě podle návrhů svého otce. Přímo v kostele jsou oba stavitelé, otec Giulio a syn Octavio Broggiovi, pohřbeni.

Děti Giulia Broggia[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HORÁK, Tomáš. Výtvarní umělci, umělečtí řemeslníci a výrobci hudebních nástrojů v Litoměřicích 16. – 19. století. [s.l.]: Nakladatelství OSWALD, 2007. 192 s. ISBN 978-80-85433-99-9. S. 27. 
  2. VLČEK, Pavel. Encyklopedie českých zámků. Praha 5: Libri, 1998, 3.vydání. ISBN 80-85983-32-X. Kapitola Mimoň, s. 194. 
  3. SMEJKAL, Ladislav. Máchův kraj – Českolipsko. Praha 6: REGIA, 2008. ISBN 978-80-86367-65-1. Kapitola Mariánské poutní místo Horní Police, s. 127. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]