Gabriele Reuter

Gabriele Reuter
Gabriele Reuter
	1907
Rodné jméno	Gabriele Elise Karoline Alexandrine Reuter
Narození	8. února 1859; Alexandrie
Úmrtí	16. listopadu 1941 (ve věku 82 let); Výmar
Povolání	spisovatelka, novinářka a dramatička
Národnost	německá
Významná díla	Aus Guter Familie, Ellen von der Weiden, Frauenseelen, Der Amerikaner
Partner(ka)	Benno Rüttenauer
Příbuzní	Magdalene Philippine Engelhard – prababička, Hermann Karl Engelhardt Behmer – strýc
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gabriele Elise Karoline Alexandrine Reuter (8. února 1859 Alexandrie – 16. listopadu 1941 Výmar) byla německá novinářka, spisovatelka a dramatička.

Život

Gabriele byla dcerou velkoobchodníka s textilem Karla Reutera (1822–1872), který pocházel z Treptow an der Tollense (nyní Altentreptow v Pomořansku), a jeho manželky Johanny, rozené Behmer (1830–1903). Byla pravnučkou básnířky Magdalene Philippine Engelhard (1756–1831), rozené Gatterer. Její strýc Hermann Carl Engelhard Behmer (1831–1915) byl malíř.

Dětství prožila částečně u příbuzných své matky v Dessau (1864–1869) a částečně v Alexandrii (1869–1872). Když otec v roce 1872 zemřel, rodina se vrátila do Německa.^[1] Pak ale rodina přišla o celý majetek a přestěhovala se do malého bytu v Neuhaldensleben (nyní Haldensleben v Sasku-Anhaltsku).

Odpovědnost za mladší bratry a stále více depresivní matka způsobily, že se Gabriele brzy osamostatnila. Finanční obavy ji také vedly k tomu, že svůj spisovatelský talent využívala jako zdroj příjmu již od mládí. V letech 1875–1876 se v místních novinách objevily její první literární publikace o Egyptě. Následovaly konvenčně psané romány s exotickým zabarvením. Z takto vydělaných peněz financovala Gabriele r. 1879 stěhování rodiny do Výmaru, kde se pokusila prosadit jako spisovatelka. Kolem roku 1890 podnikla první samostatné cesty do Berlína, Vídně a Mnichova na různé spisovatelské konference a seznámila se s umělci své doby, včetně anarchistů, např. s básníkem Johnem Henry Mackayem, s nímž sdílela dlouholeté přátelství, a s Henrikem Ibsenem.^[2]

V roce 1890 se Gabriele se svou matkou přestěhovala do Mnichova, kde se chtěla připojit k tamní bohémské komunitě. Zúčastnila se slavnostního založení Gesellschaft für modernes Leben Michaela Georga Conrada. Podle její autobiografie Vom Kinde zum Menschen (1921) právě zde dostala nápad na svůj nejprodávanější román Aus guter Familie. V následujících letech si tam Gabriele vytvořila nový okruh přátel, včetně Hanse Oldena a jeho ženy Grete, Rudolfa Steinera a Eduarda von der Hellen. Četla díla Friedricha Nietzscheho, Arthura Schopenhauera a Ernsta Haeckela. Navázala kontakt s berlínským spolkem Freie Bühne a básnickým kruhem Friedrichshagener a setkala se mimo jiné s Gerhartem Hauptmannem, Otto Erichem Hartlebenem, Ernstem von Wolzogenem a díky Mackayovi s nakladatelem Samuelem Fischerem, který vydal její román Aus Guter Familie na konci roku 1895.^[2] Román vypráví „příběh o útrapách dívky“ (podtitul), typické „starší dcery“ vilémovské éry. Kniha se do roku 1931 prodala ve 28 vydáních a byla prvním bestsellerem, který mělo nakladatelství Samuel Fischer Verlag ve své historii.^[3]

Román měl obrovský úspěch, vyvolal vášnivou debatu v literárních a feministických časopisech a přes noc Gabriele proslavil. 28. října 1897 porodila v Erbachu svou nemanželskou dceru Elisabeth Reuter (1897–1977), zvanou Lili, která se r. 1918 provdala za malíře Johannese Maximiliana Avenariuse (a r. 1922 se rozvedla). Otec Lili byl Benno Rüttenauer (1855–1940).

R. 1899 se Gabriele přestěhovala do Berlína. Za třicet let, co tam žila, vyšly četné romány, povídky, knihy pro mládež a eseje, které se opakovaně zabývaly tématem genderových a generačních konfliktů. Gabriele byla chválena za svůj jemný psychologický vývoj a byla považována za básnířku ženské duše.

V letech 1904 až 1908 žila dočasně na Monte Verità v Asconě. O tomto období napsala román Benedikta, který vyšel v roce 1923. Je to druhý román o slavné Hoře pravdy z Ascony, po románu Hermanna Hesseho Demian, který vyšel v roce 1919. Na rozdíl od toho je její vyprávění realističtější v popisu lidí a prostředí a nesrovnatelně rozhodnější ve svém politickém postavení.

Skandál vyvolal její román Das Tränenhaus (1908), ve kterém poměrně drasticky popsala poměry v porodnici. Po skončení 1. světové války pracovala také jako fejetonistka pro Wiener Neue Freie Presse a v posledních letech svého života jako recenzentka pro New York Times. V roce 1929 se sedmdesátiletá vrátila do Výmaru, kde 16. listopadu 1941 zemřela.

Pozůstalost Gabriele se nachází v archivu Goetha a Schillera ve Výmaru.

Tvorba

Její úspěšný román Aus Guter Familie je ovlivněn inovativními literárními směry konce 19. století, jako je realismus a naturalismus. Spolu s románem Helene Böhlau The Yard (1896) vytvořila vzor pro mnoho dalších ženských konfesních či sebeurčovacích románů té doby. Debata o románu se zpočátku soustředila na otázku, zda je dílo Tendenzroman, tedy román s určitým účelem nebo poselstvím. Její postoj k tehdejšímu ženskému hnutí byl nejednoznačný, ne-li rezervovaný. Aktivistka za práva žen Helene Stöcker ocenila práci Gabriele, zatímco Hedwig Dohm byla k vydání Das Tränenhaus spíš skeptická. Antifeministky obvinily Gabriele z příliš jednostranného ženského pohledu. Ta se nenechala ukolébat ani jednou, ani druhou stranou. Román Aus Guter Familie byl často srovnáván s Goethovým Die Leiden des Jungen Werthers kvůli způsobu, jakým hlavní hrdina reprezentoval společenský trend. Thomas Mann interpretoval její román jako román současného umělce.

Dnes je Gabriele Reuter téměř zapomenuta.

Dílo

Romány

Glück und Geld. Roman aus dem heutigen Egypten. Friedrich, Leipzig 1888
Kolonistenvolk. Roman aus Argentinien. Friedrich, Leipzig 1891. (Enßlin & Laiblin, Reutlingen 1926)
Aus guter Familie. Leidensgeschichte eines Mädchens. Fischer, Berlin 1895. Neuausgabe: Aus guter Familie. Leidensgeschichte eines Mädchens. Studienausgabe mit Dokumenten. 2 Bände. TransMIT, Marburg 2006

Frau Bürgelin und ihre Söhne. Fischer, Berlin 1899. (Vorabdruck in Fortsetzung 1898/99 in der illustrierten Zeitschrift Vom Fels zum Meer.)
Ellen von der Weiden. Ein Tagebuch. Geyer, Wien 1900. (Fischer, Berlin 1901) Neuausgabe: Ellen von der Weiden. Ein Tagebuch. Ullstein, Berlin 1997

Margaretes Mission. 2 Bände. DVA, Stuttgart 1904
Liselotte von Reckling. Fischer, Berlin 1903
Der Amerikaner. Fischer, Berlin 1907
Das Tränenhaus. Fischer, Berlin 1908. (Neubearbeitung 1926)
Frühlingstaumel. Fischer, Berlin 1911
Ins neue Land. Ullstein, Berlin 1916
Die Jugend eines Idealisten. Fischer, Berlin 1917
Die Herrin. Ullstein, Berlin 1918
Benedikta. Seyfert, Dresden 1923
Töchter. Der Roman zweier Generationen. Ullstein, Berlin 1927
Irmgard und ihr Bruder. Deutsche Buch-Gemeinschaft, Berlin 1930
Vom Mädchen, das nicht lieben konnte. Ullstein, Berlin 1933

Novely a povídky

Episode Hopkins. Zu spät. Zwei Studien. Pierson, Dresden 1889. Neuausgabe als: Episode Hopkins. Zwei Novellen. Fischer, Berlin 1897

Der Lebenskünstler. Novellen. Fischer, Berlin 1897
Frauenseelen. Novellen. Fischer, Berlin 1901
Gunhild Kersten. Novelle. DVA, Stuttgart 1904
Wunderliche Liebe. Novellen. Fischer, Berlin 1905
Eines Toten Wiederkehr und andere Novellen. Reclam, Leipzig 1908
Im Sonnenland. Erzählung aus Alexandrien. Hillger, Berlin 1914
Vom weiblichen Herzen. Novellen. Hillger, Berlin 1917

Eseje a autobiografické spisy

John Henry Mackay. Eine litterarische Studie. In: Die Gesellschaft. 7, 1891, S. 1304–1314
Marie von Ebner-Eschenbach. Schuster & Loeffler, Berlin 1904
Annette von Droste-Hülshoff. Marquardt, Berlin 1906
Das Problem der Ehe. 1907
Liebe und Stimmrecht. Fischer, Berlin 1914. (In: Auszügen wiederabgedruckt in: Emanzipation und Literatur. Fischer Taschenbuch, Frankfurt am Main 1984, S. 204–210)
Der Krieg und die Mädchen. In: Scherls Jungmädchenbuch. Scherl, Berlin o. J. [1914], S. XI–XX
Vom Kinde zum Menschen. Die Geschichte meiner Jugend. Fischer, Berlin 1921
Grüne Ranken um alte Bilder. Ein deutscher Familienroman. Grote, Berlin 1937

Drama

Ikas Bild. Lustspiel. 1894
Das böse Prinzeßchen. Ein Märchenspiel für Kinder in drei Aufzügen. Fischer, Berlin 1905

Příběhy pro děti a mládež

Sanfte Herzen. Ein Buch für junge Mädchen. Fischer, Berlin 1909
Was Helmut in Deutschland erlebte. Eine Jugendgeschichte. Perthes, Gotha 1917
Großstadtmädel. Jugendgeschichten. Ullstein, Berlin 1920
Das Haus in der Antoniuskirchstraße. Abel & Müller, Leipzig 1927
Grete fährt ins Glück. Weise, Berlin 1935

V češtině

Novelly [Kukátko; Děti; Shledání; Jediný dvorní ples; Mustafův běh života; Malý chórista; Evisina poskvrna; Bílý kabátek] – přeložila Zdenka Hostinská. Praha: Jan Otto, 1910
Děti – in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 13; novelu ze sbírky Frauenseelen přeložil Alfons Breska. Praha: J. R. Vilímek, 1911
Z dobré rodiny: román [Aus Guter Familie] – překlad R. P. Praha: Antonín Svěcený, 1913

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gabriele Reuter na německé Wikipedii.

↑ Klaus-Werner Haupt: Gabriele Reuter. Eine zu Unrecht vergessene Schriftstellerin. weimar-lese.de. Abgerufen am 19. April 2016.
↑ ^a ^b Gisela Brinker-Gabler, Karola Ludwig, Angela Wöffen: Lexikon deutschsprachiger Schriftstellerinnen 1800–1945. dtv München, 1986. S. 250 f.
↑ Ingvild Richardsen: 1. Auflage. S. Fischer, Frankfurt am Main 2019, S. 169

Literatura

Faranak Alimadad-Mensch: Gabriele Reuter. Porträt einer Schriftstellerin. Lang, Bern 1984
Gisela Brinker-Gabler: Perspektiven des Übergangs. Weibliches Bewußtsein und frühe Moderne. In: Deutsche Literatur von Frauen. Band 2, Beck, München 1988. S. 169–205
Günter Helmes: Gabriele Reuter: Leben und Werk. In: Gabriele Reuter: Ellen von der Weiden. Ullstein, Berlin 1997. S. 175–192
Ludmila Kaloyanova-Slavova: Übergangsgeschöpfe. Gabriele Reuter, Hedwig Dohm, Helene Böhlau und Franziska von Reventlow. Lang, New York 1998
Günter Helmes: Gabriele Reuter: "Ellen von der Weiden". In: Reclams Romanlexikon. Band 3. Stuttgart 1999. S. 17f
Günter Helmes: Gabriele Reuter: "Aus guter Familie". In: Reclams Romanlexikon. Band 3. Stuttgart 1999. S. 15–17
Annette Kliewer: Gabriele Reuter. In: Britta Jürgs (Hrsg.): Denn da ist nichts mehr, wie es die Natur gewollt. Portraits von Künstlerinnen und Schriftstellerinnen um 1900. AvivA Verlag, Berlin 2001. S. 12–140
Cornelia Pechota Vuilleumier: „O Vater, laß uns ziehn!“ Literarische Vater-Töchter um 1900. Gabriele Reuter, Hedwig Dohm, Lou Andreas-Salomé. Olms, Hildesheim 2005
Ulrich Hauer: Gabriele Reuter. Jugendjahre in Alt- und Neuhaldensleben. In: Jahresschrift der Museen des Landkreises Börde. Band 49 (16), Haldensleben 2009, S. 37–74
Stefan Jordan: Reuter, Gabriele Elise Karoline Alexandrine. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 21, Duncker & Humblot, Berlin 2003. S. 469 f. (Digitalisat)
Denise Roth: Das literarische Werk erklärt sich selbst. Theodor Fontanes 'Effi Briest' und Gabriele Reuters 'Aus guter Familie' poetologisch entschlüsselt. WVB Wissenschaftlicher Verlag Berlin, Berlin 2012
Annette Seemann: Gabriele Reuter: Leben und Werk einer geborenen Schriftstellerin (1859–1941). Weimarer Verlagsgesellschaft, [Wiesbaden] [2016]

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Gabriele Reuter na Wikimedia Commons
Literatur von und über Gabriele Reuter im Katalog der Deutschen Nationalbibliothek
Werke von Gabriele Reuter im Project Gutenberg
Werke von Gabriele Reuter im Projekt Gutenberg-DE
Gabriele Reuter im Internet Archive
Texte Gabriele Reuters online bei ngiyaw.org
Texte Gabriele Reuters online in der Open Library
Bayerische Schriftstellerinnen und die bürgerliche Frauenbewegung um 1900 Ausstellung mit Dokumenten und Korrespondenzen von Gabriele Reuter und weiteren Autorinnen auf bavarikon
Weimar-Lese über Gabriele Reuter
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Gabriele Reuter

[1] Klaus-Werner Haupt: Gabriele Reuter. Eine zu Unrecht vergessene Schriftstellerin. weimar-lese.de. Abgerufen am 19. April 2016.

[:0-2] Gisela Brinker-Gabler, Karola Ludwig, Angela Wöffen: Lexikon deutschsprachiger Schriftstellerinnen 1800–1945. dtv München, 1986. S. 250 f.

[3] Ingvild Richardsen: 1. Auflage. S. Fischer, Frankfurt am Main 2019, S. 169

[1]

[2]

[3]