Přeskočit na obsah

Friedrich Ferdinand von Dalberg

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Friedrich Ferdinand von Dalberg
Erb rodu Dalbergů
Erb rodu Dalbergů
Poslanec moravského zemského sněmu
Ve funkci:
1871 – 1871
PanovníkFrantišek Josef I.
Dědičný člen Panské sněmovny
rakouské Říšské rady
Ve funkci:
16. listopadu 1881 – 19. září 1908
(do 14. června 1907 pouze doživotní)
PanovníkFrantišek Josef I.

Narození9. prosince 1822
Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí19. září 1908 (ve věku 85 let)
Dačice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníStarý hřbitov v Dačicích
TitulHodnostní korunka náležící titulu svobodný pán svobodný pán
Choť(1846) Kunigunde von Vittinghoff gen. Schell zu Schellenberg (1827–1892)
RodičeKarl Anton Maximilian Dalberg
DětiKarl Heribert von Dalberg
Friedrich Frh. von Dalberg
PříbuzníMaria Anna von und zu Dalberg[1] (vnučka)
Profesepolitik, velkostatkář a ornitolog
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Friedrich Ferdinand svobodný pán von Dalberg (německy Friedrich Ferdinand Reichsfreiherr von und zu Dalberg, Kämmerer von Worms; 9. prosince 1822 Vídeň19. září 1908 Dačice) byl česko-rakouský šlechtic, politik a velkostatkář. Byl majitelem několika velkostatků v Čechách a na Moravě (Dačice, Malešov) a členem rakouské Panské sněmovny. Proslul především jako přírodovědec.

Zámek Dačice, majetek Dalbergů v 19. a 20. století

Pocházel z německé rodiny Dalbergů, která patřila ke staré šlechtě ve Svaté říši,[2] byl synem Karla Antona von Dalberg a jeho manželky Charlotte, rozené baronky Sturmfelderové z Oppenweilleru (1791–1866),[3] po otci byl mimo jiné prasynovcem významného preláta z období napoleonských válek, mohučského arcibiskupa Karla Theodora Dalberga. Friedrich Ferdinand byl jediným synem svých rodičů a předurčeným dědicem rozsáhlých statků, studoval filozofii na univerzitě ve Vídni a poté práva na univerzitě ve Würzburgu. usen, Rodenbach a Erlasee. Ve veřejném životě se angažoval již v revolučních letech 1848–1849 a jako příslušník starého šlechtického rodu byl v roce 1852 jmenován c. k. komořím.[4] V politice se později uplatnil jako stoupenec Strany konzervativního velkostatku. Za velkostatkářskou kurii byl v roce 1871 zvolen do moravského zemského sněmu, kde však strávil jen jedno krátké volební období.[5] V roce 1881 byl jmenován doživotním členem rakouské Panské sněmovny[6] a v roce 1907 získal v této sněmovně pro svou rodinu dědičné členství.

Od raného věku rodiče směřovali jeho zájem k přírodě. Jeho matka byla amatérská přírodovědkyně, zabývala se hlavně ornitologií.[7] Friedrich Ferdinand byl uznáván jako vědec, zejména v oblasti ornitologie. Byl členem Vídeňské zoologické a botanické společnosti a publikoval články v odborných časopisech. Měl ornitologickou sbírku, která se po jeho smrti dostala do Městského muzea v Jihlavě, mineralogickou sbírku a sbírku motýlů. Poslední dvě sbírky zůstaly v Dačicích.

Poslední čtyři roky svého života byl slepý kvůli oční nemoci. Zemřel na zámku v Dačicích 19. září 1908 ve věku 85 let a byl pohřben na starém hřbitově v Dačicích, teprve po jeho úmrtí vznikla rodová hrobka v Kostelním Vydří, kde byli pohřbíváni příslušníci posledních Dalbergů žijících v Čechách.

Majetkové a rodinné poměry

[editovat | editovat zdroj]

Po otci zdědil v roce 1859 rodový majetek v Čechách, na Moravě a v Německu. Nejvýznamnější podíl připadal na velkostatek Dačice, k němuž patřilo 3 475 hektarů půdy, zámek Dačice[8] a několik průmyslových provozů.[9] Poblíž Kutné Hory ve středních Čechách vlastnil velkostatek Malešov[10] s připojeným Suchdolem a Roztěží s rozlohou 2 467 hektarů.[11]

  • Die Wachholderdrossel als Standvogel in Mähren. In: Verhandlungen der k. u. k. Zoologisch-Botanischen Gesellschaft in Wien (1874).
  • Beiträge zur ornithologischen Fauna Mährens. In: Verhandlungen der k. u. k. Zoologisch-Botanischen Gesellschaft in Wien (1875).

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Friedrich Ferdinand von Dalberg na německé Wikipedii.

  1. Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. Ottův slovník naučný, díl VI.; Praha, 1893; s. 874
  3. Genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1849; Gotha, 1849; s. 85–86 dostupné online
  4. Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1856; Vídeň, 1856; s. 99 dostupné online
  5. Seznam poslanců moravského zemského sněmu 1871 na webu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republikydostupné online
  6. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1882; Vídeň, 1882; s. 58 dostupné online
  7. MAŠEK, Petr. Modrá krev. Praha: Mladá fronta, 2010. 328 s. S. 56. 
  8. Přehled majitelů zámku Dačice na oficiálním webu Zámku Dačice dostupné online
  9. Neuester Schematismus der Herrschaften, Güter und Zuckerfabriken in Mähren und Schlesien 1899; Brno, 1899; s. 33–34 dostupné online
  10. KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III.; Praha, 1998; s. 744–745 ISBN 80-85983-15-X
  11. Přehled majetku rodu Dalbergů in: PROCHÁZKA, Johann: Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen; Praha, 1891; s. 131–132 dostupné online

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Friedrich Battenberg: Dalberger Urkunden. Regesten zu den Urkunden der Kämmerer von Worms gen. von Dalberg und der Freiherren von Dalberg 1165–1843. Band 3: Corrigenda, Indices und Stammtafeln (v. Dalberg und Ulner von Dieburg) = Repertorien des Hessischen Staatsarchivs Darmstadt 14/3. Darmstadt 1987. ISBN 3-88443-238-9
  • Jana Bisová: Die Kämmerer von Worms in Böhmen und Mähren. In: Kurt Andermann (Hrsg.): Ritteradel im Alten Reich. Die Kämmerer von Worms genannt von Dalberg = Arbeiten der Hessischen Historischen Kommission NF Bd. 31. Hessische Historische Kommission, Darmstadt 2009. S. 289–316.
  • Johannes Bollinger: 100 Familien der Kämmerer von Worms und der Herren von Dalberg. Bollinger, Worms-Herrnsheim 1989.
  • Detlev Schwennicke: Europäische Stammtafeln. Stammtafeln zur Geschichte der europäischen Staaten. Neue Folge, Bd. 9: Familien vom Mittel- und Oberrhein und aus Burgund. Marburg 1986. Tafel 59.
  • MALÍŘ, Jiří: Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861–1918; Centrum pro studium demokracie a kultury, Matice moravská, Brno, 2012; s. 135 ISBN 978-80-7325-272-4

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]