Přeskočit na obsah

František Jílek (1913–1993)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
František Jílek
Základní informace
Narození22. května 1913
Židenice, Morava
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí16. září 1993 (ve věku 80 let)
Brno
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníÚstřední hřbitov v Brně
Žánryklasická hudba
Povolánídirigent, hudební skladatel, klavírista a dramaturg
Nástrojeklavír
Oceněnínárodní umělec (1978)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Jílek (22. května 1913 Židenice[1]16. září 1993 Brno) byl český dirigent, klavírista a skladatel.

Vystudoval reálné gymnázium a obchodní školu. Teprve poté vstoupil na brněnskou konzervatoř. Klavír a skladbu studoval u Jaroslava Kvapila a dirigování u Zdeňka Chalabaly a Antonína Balatky. Studia dokončil na mistrovské škole Pražské konzervatoře u Vítězslava Nováka. Nejprve učil na hudební škole Brněnské Besedy a byl druhým sbormistrem jejího pěveckého sboru. V roce 1937 se stal korepetitorem a příležitostným dirigentem brněnské opery. V letech 19391948 působil jako dirigent opery v Ostravě. V roce 1948 se stal dirigentem opery Národního divadla v Brně a po odchodu Zdeňka Chalabaly do Prahy i jejím šéfem.

Vedle klasického českého a světového operního repertoáru věnoval svou pozornost zejména dílu Leoše Janáčka a soudobých českých skladatelů. Již v Ostravě uvedl poprvé na scénu operu Veselohra na mostě Bohuslava Martinů. Jako interpret Janáčkových oper proslul i v zahraničí. Hostoval v řadě operních scén (Lipsko, Helsinky, Drážďany, Záhřeb). V roce 1958 provedl poprvé operu Osud a za nahrávku Její pastorkyně (v zahraničí uváděné jako Jenůfa) obdržel cenu Orphée d'Or de l'Academie National du Disque Lyrique (Prix Arturo Toscanini-Paul Vergnes).

Kromě operních představení řídil i symfonické orchestry v Ostravě i v Brně. V letech 19781983 převzal umělecké vedení Státní filharmonie Brno. Byl rovněž vynikající klavírista. Kromě sólových koncertů spolupracoval s Moravským kvartetem a byl znám jako výborný improvizátor. Již v době studií na konzervatoři získal za tuto schopnost Zeleného cenu.

Jako hudební skladatel vycházel z díla svých učitelů Jaroslava Kvapila a Vítězslava Nováka. Skladatelské dílo není příliš rozsáhlé. K nejznámějším dílům patří:

  1. Matrika 17272, sn. 315 [online]. MZA [cit. 2022-11-19]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Československý hudební slovník I (A–L), 1963, SHV, Praha
  • Jaroslav Smolka: Malá encyklopedie hudby. Praha, Editio Supraphon, 1983.
  • Jiří Ort: Pozdní divoch. Láska a život Leoše Janáčka v operách a dopisech. Praha, Mladá fronta, 2005. ISBN 80-204-1256-5

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]