Farnham Maxwell-Lyte

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Farnham Maxwell-Lyte
F. Maxwell-Lyte.jpg
Narození 10. ledna 1828
Devon
Úmrtí 4. března 1906 (ve věku 78 let)
Londýn
Alma mater Kristova kolej
Povolání fotograf, inženýr, báňský inženýr a chemik
Ocenění Fellow of the Chemical Society
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Farnham Maxwell-Lyte (někdy Farnham Maxwell Lyte ) (10. ledna 1828 - 4. března 1906) byl anglický chemik a průkopník řady technik v oblasti fotografického zpracování. Jako fotograf je známý pohledy na francouzské Pyreneje.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Maxwell-Lyte se narodil 10. ledna 1828 v Brixhamu, Devonu, jako páté a poslední dítě básníka a skladatele Henryho Francise Lyteho (autora chvalozpěvu Abide with Me) a Anně Maxwellové.[1] V roce 1851 se oženil s Eleanorou Julií Boltonovou (1828 - 1896), dcerou Cornelia H. Boltona z Faithleggu, Hrabství Waterford,[1] se kterou měli pět dětí. Jeho syn Cecil Henry Maxwell-Lyte si 4. října 1894 vzal Hon. Mary Lucy Agnes Stourtonovou, dceru barona Alfreda Josepha Stourtona a Mary Margarety Corballové.[2]

Farnhamovi bylo 16 let, když se poprvé setkal s fotografií a slyšel zprávy o novém vynálezu kalotypie Williama Henryho Fox Talbota.[3] V roce 1846 nastoupil na školu Christ's College v Cambridge, kde v roce 1851 absolvoval obor chemické inženýrství s titulem BA a titul MA získal v roce 1863.[4] Po absolvování Cambridge se stal důstojníkem a byl spolupracovníkem Smeatonian Society of Civil Engineers a spolupracovníkem Chemical Society.[1]

Fotografie[editovat | editovat zdroj]

V roce 1853 odcestoval kvůli špatnému zdraví do Luz-Saint-Sauveur v Pyrenejích[5] a v roce 1856 se k němu připojila jeho rodina.[3] Usadil se v Pau a navštěvoval Anglický kroužek, kde se seznámil se skupinou fotografů včetně Johna Stewarta, Jean-Jacquese Heilmanna, Pierra Langlumée nebo Louise Désiré Blanquart-Evrarda, kteří byli známí jako "Group of Pau" ("Skupina Pau"). Ve Francii žil od roku 1853 do roku 1880. V roce 1854 byl jedním ze zakladatelů společnosti Société française de photographie a byl také čestným členem Královské fotografické společnosti.[1]

Pyreneje, 1860

Chemické procesy[editovat | editovat zdroj]

Jako chemik a fotograf Maxwell-Lyte je autorem mnoha vylepšení v oblasti techniky fotografického zpracování, práce s kolodiem a voskovým papírem a zavedení procesu svého vlastního vynálezu, který nazval métagélatine; tento proces byl přijat několika fotografy [1] a je popsán jako "Metagelatine Dry Process" ve Wilsonově díle Cyclopedic Photograp.[6] In 1854 he wrote up the results of his investigations into what became known as the "honey" process.[1][7]

Jednalo se o "metodu zlepšování mokrého kolodiového procesu prodloužením životnosti senzibilizované (citlivé) desky"[3] Jak název naznačuje, v tomto procesu se med používal nejen jako konzervační roztok, tak i jako zásyp[6] (vydání magazínu Notes and Queries ze 17. června 1854 obsahuje jeho popis a analýzu jeho experimentů s procesem).[3] Maxwell-Lyteův dopis se objevil čtrnáct dní poté, co George Shadbolt, bývalý redaktor časopisu British Photographic Journal, kontaktoval nezávislou fotografickou společnost (nyní společnost Royal Photographic Society) a uvedl svůj popis stejného experimentu s medem.[8]

Most d'Orthez, Pyreneje, asi 1858

Byl jedním z průkopníků, kteří při vyvolávání fotografií vkládali do krajinné fotografie náhradní oblohu, aby zmírnili problémy citlivosti kolodiových desek. (Obloha byla v mnoha případech přexponovaná a bez kresby.) Techniku popsal 6. listopadu 1861 v dopisu redakci časopisu Moniteur de la photographyie.[9] V dubnovém vydání časopisu British Journal of Photography publikoval své poznatky o přítomnosti "anti-chloru" ve fotografickém papíru, což je látka, která ohrožuje stabilitu stříbrných tisků.[3] Představil mimojiné také boraxové a fosfátové tonizační koupele, které se používají dodnes (2009), stejně jako průkopnické použití jodidu.[1]

Krajinářská fotografie[editovat | editovat zdroj]

Maxwell-Lyte pořizoval scénické snímky ještě před tím, než komerční fotografové začali fotografovat a prodávat ve velkém nákladu pohlednice. Což byla typická práce komerčního fotografa v šedesátých a sedmdesátých letech 19. století.[10] Dan Younger v poznámkách k výstavě starožitných fotografií na Kenyon College uvedl:

Bohatí amatérští fotografové ve Velké Británii - většinou šlechtici s velkými pozemky - fotografovali v 50. letech 19. století bez širokého publika mimo jejich vlastní okruh, a proto s malým nebo žádným komerčním úmyslem (příklad tohoto amatérského období je vidět na tiscích na slaném papíru Maxwella Farnhama Lyteho). Privilegovovaní amatéři se snažili prostřednictvím malých výměnných klubů vzájemně komunikovat o technických a estetických možnostech fotografie své doby.[10]

Maxwell-Lyte v Pyrenejích fotografoval hory, vesnice, vodopády a mosty, často vystavoval své fotografie pod záštitou Société française de photographyie.[3] Vystavoval téměř každoročně od roku 1855 do roku 1865 ve městech jako je Londýn, Glasgow, Edinburgh nebo Paříž a získal několik mezinárodních ocenění: v roce 1855 získal stříbrnou medaili na expozice Universelle v Paříži,[11] a jeho cyklus Pyrenean landscapes (Pyrenejské krajiny) získal v roce 1859 zlatou medaili v Bordeaux. Také pravidelně předkládal fotografie na výročních výstavách Photographic Society of Scotland v Edinburghu, své příspěvky posílal poštou z domu v Pau a získal stříbrné medaile na 5. výstavě (za Pierrefith) a 7. výstavě (za Lac d'Oo).[11][12] Ohledně důkladnosti jeho instrukcí pro přepravu jeho křehkých tisků z Pau do Skotska otiskly noviny Daily Scotsman z 26. prosince 1859:

Maxwell Lyte: Bagneres di Bigonne [sic] – Vynikající exemplář. Další exempláře stejného umělce jsou podobně dobré; a šťastně dodáváme, že poškození, které tyto krásné pohledy utrpěly propíchnuty hřebíkem při dopravě do této země, byly obratně opraveny a jejich celkový účinek není narušen.[11]
Kaskáda d'Enfer mezi Castillon-de-Larboust a Cazeaux-de-Larboust, Haute-Garonne, Pyreneje, asi 1858

Několik jeho fotografií bylo v roce 1858 zahrnuto ve svazku Pyrenejské pohledy s názvem Vues, costumes et monuments des Pyrénées, copies de grands maîtres. [3]

Société Ramond[editovat | editovat zdroj]

V roce 1864 byl Maxwell-Lyte jedním z zakladatelů společnosti Société Ramond, která se věnovala etnografickému a vědeckému studiu Pyrenejí. Ačkoli se nezúčastnil prvního setkání v hotelu des Voyageurs v Gavarnie, kterého se zúčastnili Henry Russell, Charles Packe, Émilien Frossard a jeho dva synové,[13] navštívil druhé setkání ve Frossardově domě v Bagnères-de-Bigorre. Na této schůzi byly stanoveny pravidla pro přijímání členů, společnost dostala své jméno a bylo rozhodnuto o výkonných funkcích; Maxwell-Lyte byl zvolen jako první vicepresident společnosti.[13] Z iniciativy Société Ramond byla vybudována observatoř Pic du Midi de Bigorre.[13] Před jeho stavbou Maxwell-Lyte uskutečnil pozorování velkým dalekohledem a fotografoval zatmění Slunce 18. července 1860. Také provedl meteorologická pozorování a po dvou letech zaznamenávání teploty stanovil průměrnou teplotu na Bagnères-de-Bigorre.

Pozdější léta[editovat | editovat zdroj]

Maxwell-Lyte se zřekl fotografování, když se s rodinou přestěhoval do města Dax.[3] Vrátil se ke své původní profesi důlního inženýra, koupil sirné prameny Moudangu a solný důl v Daxu, ale nebyl úspěšný. Zemřel náhle v roce 1906 v rezidenci Finborough Road v jižním Kensingtonu v Londýně a byl pohřben na St Mary Boltons v Kensingtonu.[1] Ve svém přehledu z roku 1906 zaznamenal jeho smrt britský časopis British Journal of Photography a otiskl následující text:

Smrtí Farnhama Maxwella Lyteho přišla fotografie o jednoho ze svých pracovitých pionýrů, ačkoli jeho aktivní spojení s fotografií trvalo jen asi šestnáct let - od roku 1854 do roku 1870. Jeho nejvýznamnějším úspěchem ve fotografickém procesu však byl vynález tzv. "medového" procesu, díky kterému mohla být mokrá kolodiová deska zachována v provozuschopném stavu několik dní ... Pan Lyte byl také jeden z prvních, který poukázal na "anti-chlorové" nečistoty v papírech a jejich nebezpečí pro fotografie obsahující stříbro. Byl původcem boraxových a fosfátových tonizačních koupelí a zavedením jodu do emulze kolodií pro lepší barevné vykreslování.[8]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Farnham Maxwell-Lyte na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h The Lyte family, ocotilloroad.com, navštíveno 23. prosince 2009
  2. Maxwell-Lyte genealogy, thepeerage.com, navštíveno 23. prosince 2009
  3. a b c d e f g h F. Maxwell Lyte fonds, gallery.ca, navštíveno 24. prosince 2009
  4. "Lyte, Farnham Maxwell (LT846FM)". A Cambridge Alumni Database. University of Cambridge. http://venn.lib.cam.ac.uk/cgi-bin/search-2016.pl?sur=&suro=w&fir=&firo=c&cit=&cito=c&c=all&z=all&tex=LT846FM&sye=&eye=&col=all&maxcount=50
  5. Maxwell-Lyte Collection, english-heritage.org.uk, navštíveno 23. prosince 2009
  6. a b Cyclopedic Photography (1894), archive.org, navštíveno 24. prosince 2009
  7. Bernard Edward Jones. Cassell's cyclopaedia of photography. [s.l.]: Ayer Publishing, 1973. Dostupné online. ISBN 0-405-04922-6. S. 293. (anglicky) 
  8. a b BJP Annual Summary of Photographic Inventions and Events in Photographic History, 1907 Archivováno 3. 3. 2016 na Wayback Machine, notesonphotographs.eastmanhouse.org, datum přístupu: 28. prosince 2009
  9. Pour les ciels rapportés, expositions.bnf.fr, navštíveno 27. prosince 2009
  10. a b Exhibition at Kenyon College Archivováno 13. 6. 2010 na Wayback Machine, kenyon.edu, navštíveno 28. prosince 2009
  11. a b c Photographic Society of Scotland 4th Exhibition December 1859, edinphoto.org.uk, navštíveno 26. prosince 2009
  12. Photographic Society of Scotland Exhibitors and Medals, edinphoto.org.uk, navštíveno 26. prosince 2009
  13. a b c History of the observatory on the Pic du Midi de Bigorre, ramond-societe.com, navštíveno 22. prosince 2009

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Henri Beraldi, Cent ans aux Pyrénées, Paříž, 1898–1904, 7 volumes in octavo. Republished by Les Amis du Livre Pyrénéen, Pau, 1977; then by Librairie des Pyrénées et de Gascogne, Pau, 2001
  • Paul Mironeau, Christine Juliat, Lucie Abadia, Pyrénées en images. De l'œil à l'objectif. 1820–1860 (cat. exp.), musée national du Château de Pau, 1996, str. 128
  • Hélène Saule-Sorbé, Les Pyrénées photographiées de Farnham Maxwell Lyte, extrait du Bulletin de la Société Ramond, 2004
  • Obituary, The Times, 6. března 1906