John Dillwyn Llewelyn

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
John Dillwyn Llewelyn
John Dillwyn Llewelyn, cca 1850
John Dillwyn Llewelyn, cca 1850
Narození 12. ledna 1810
Swansea
Úmrtí srpen 1882 (ve věku 72 let)
Londýn
Povolání fotograf a botanik
Rodiče Lewis Weston Dillwyn
Ocenění člen Královské společnosti
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Smrtelná hra, albuminový tisk, 24,3 × 19,5 cm, 1854
Kapradiny, asi 1845 - 1855

John Dillwyn Llewelyn (12. ledna 1810, Swansea, Wales24. srpna 1882, Londýn) byl britský botanik a průkopník fotografie.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve Swansea, Wales jako nejstarší syn Lewise Westona Dillwyna a Mary Dillwynové. V dospělosti zdědil po svém dědečkovi Johnu Llewelynovi panství Penllergaer a Ynysygerwn, nedaleko Swansea, a také své další příjmení Llewelyn. Vzdělání absolvoval soukromě, díky svému otci, který byl členem Royal Society, Linnean Society a také člen parlamentu, poznal mnoho významných mužů své doby. Například sira Davida Brewstera, Michaela Faradaye nebo Charlese Wheatstona.

Llewelynovy nefotografické počiny zahrnují pomoc Wheatstonovi při jeho prvních pokusech v podmořské telegrafii v Mumbles v jižním Walesu, pohon člunu na elektromotor a při vytváření první soukromého orchidejového domu s nasimulovanými původními podmínkami jihoamerických džunglí včetně vyhřívaného vodopádu.

V roce 1833 se oženil s Emmou Thomasinou Talbotovou, dcerou Thomase Mansela Talbota a lady Mary Lucyové, dívčím jménem Fox Strangwaysové. Thomas byl příbuzný s Williamem Davenportem Talbotem a Marie byla sestrou Elisabeth Talbotové, rodičů významného fotografa Williama Henryho Foxe Talbota. Henry Talbot se přes své botanické zájmy přátelil s Lewisem Westonem Dillwynem a trávil během svých dospívajících let svůj čas v Penrice, domově velšských Talbotů, kteří také navštěvovali Penllergaer.

V lednu 1839, po oznámení vynálezu fotografického procesu dvou expertů – Williama Henryho Foxe Talbota a Louise Jacqua Mandé Daguerra začal sám Llewelyn s podporou Henryho Talbota experimentovat. Talbot psal svému příteli Llewelynovi o svém údivu nad schopností takto snímané fotografie zachytit vlny na hladině, vítr nebo kouř. O dva roky později (1854) už sám Llewelyn ohromil na Světové výstavě v Londýně svými „instantními“ fotografiemi, zaznamenávajícími vlny na vodní hladině, lidi v pohybu, mraky a příboj tříštící se o pobřeží, kouř vycházející z lodního komína apod.

Snažil se dávat všechny procesy k dispozici veřejnosti. Jeho nejranější daguerrotypie je datována rokem 1840. Žádná z jeho prvních fotogenických kreseb se pravděpodobně nedochovala, ale některé z přibližně tisícovky kalotypií a kolodiových negativů stále existují v soukromých i veřejných sbírkách a jsou uchovávány v jeho rodině.

Když byla v roce 1853 založena Královská fotografická společnost, byl Llewelyn jedním z těch, kteří se podíleli na založení společnosti Society of Arts v Londýně a několik let byl členem rady. Pravidelně také vystavoval na výstavách společnosti, například v Dundee, Manchesterské Art Treasures exhibition a na Světové výstavě v Paříži v roce 1855. Na této výstavě získal stříbrnou medaili za své „pohybové série“.

V roce 1856 prý zveřejnil vlastní oxymelový proces, který umožnil uchovávat mokré kolodiové negativy mnoho dní. Pořizoval také stereo obrázky pomocí fotoaparátu, který koupil k narozeninám své dceři Thereze se v roce 1856.

Poslední snímky pořídil na konci padesátých let 19. století, pravděpodobně kvůli špatnému zdravotnímu stavu. Je zajímavé, že nikdy nefotografoval mimo Británii, i když rodina často navštěvovala Evropu. Většina jeho snímků byla pořízena v okolí jeho nemovitosti v Penllergaer, nedaleko od Swansea, a na velšském pobřeží. Existuje také množství snímků z Cornwall z průběhu několika let, dále z Bristolu, včetně některých zvířat a ptáků v Cliftonské zoologické zahrady, Yorkshire, Derbyshire a něco málo ze Skotska. Ze svého okruhu přátel portrétoval například: Philipa Henryho Delamotteho, Roberta Hunta, Hugha Welche Diamonda a obzvláště svého vzdáleného příbuzného Calverta Richarda Jonese. Přátelil se také s Antoinem Claudetem, se kterým prováděl experimenty na daguerrotypickém procesu.

Ačkoli sám nikdy nevydal žádnou fotografickou knihu, přispěl do díla The Sunbeam svého přítele Philipa Henryho Delamotteho a dalších knih.

Llewelyn zemřel v srpnu 1882 ve svém domě v Londýně, Atherton Grange. Emma zemřela o rok dříve a oba jsou pohřbeni v kostele Penllergaer, původně postavený Llewelynem pro jeho rodinu.

Historie rodu Talbotů[editovat | editovat zdroj]

John Ivory Talbot (1687-1772) z Lacock Abbey Wiltshire, si vzal ctihodnou Mary Manselovou (1696–1735) dceru Thomase, 1. lorda Mansela z Margamu, Glamorgan. Měli spolu tři děti: Johna, Thomase a Marthu Talbotovi.[1]

  • John (1717-1778) dědic Lacock, vzal si Elizabeth Stoneovou v roce 1742, ale neměli žádného potomka.
  • Thomas (1719-1758) dědic Margama a Penrice, si vzal Jane Beach 1726-1768 dceru Thomase Beache (1684-1753) z Netheravonu a Keevilu. Jejich syn Thomas Mansel Talbot (1747-1813) se oženil v roce 1794 s Mary Lucy Fox Strangwaysovou, druhou dcerou Henryho Thomase Foxe Strangwayse, 2. hrabě z Ilchesteru. Z tohoto svazku přišla linie Mansela Talbota a velká rodina; Christopher "Kit" Rice Mansel Talbot a jeho šest sester, z nichž jedna si vzala Johna Dillwyna Llewelyna.
  • Martha (? -1790) si vzala Williama Davenporta (1725-1781) a jejich syn William Davenport Talbot (1763-1800), zdědil roku 1772 Lacock po svém strýci Johnovi, a v roce 1776 si vzal Elizabethu Theresu Fox Strangwaysovou, sestru Marie Lucy, a první dceru 2. hraběte z Ilchesteru. Spolu měli jednoho syna Henryho Foxe Talbota.
  • William Beach (1719-1790) syn Thomase Beache a bratr Jane Beachové, si vzal Annu Witherovou (1718-1788) z Hall Place (později Oakley Hall), Oakley v Hampshire.[2] Jejich dcera Henrietta Maria Beachová (1760-1837) si vzala Michaela Hickse 1760-1830 a po smrti jejího otce v roce 1790 vytvořila rodinnou linii Hicks Beach. Byli to rodiče fotografky Jane Marthy St. Johnové, rozené Hicks Beachové. [3]

Fotografie (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Sir Bernard Burke. A genealogical and heraldic dictionary of the landed gentry of Great Britain & Ireland for 1852. [s.l.]: Colburn and Company, 1852. Dostupné online. S. 312–. 
  2. Burke's Genealogical and Heraldic History of the Landed Gentry. [s.l.]: H. Colburn, 1847. Dostupné online. S. 73–. 
  3. "Michael Hicks + Henrietta Maria Beach", W. H. Auden – 'Family Ghosts'. Retrieved 19 June 2013.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]