Přeskočit na obsah

Eva Lysová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Eva Lysová
Eva Lysová v kvalifikaci Wimbledonu 2024
StátNěmeckoNěmecko Německo
Datum narození12. ledna 2002 (22 let)
Místo narozeníKyjev, Ukrajina[1]
BydlištěHamburk, Německo
Výška165 cm[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek786 970 USD
Tenisová raketaYonex
Dvouhra
Poměr zápasů140–90
Tituly0 WTA, 3 ITF
Nejvyšší umístění105. místo (23. září 2024)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2023)
French Open1. kolo (2024)
Wimbledon1. kolo (2024)
US Open2. kolo (2023)
Čtyřhra
Poměr zápasů4–8
Nejvyšší umístění768. místo (21. listopadu 2022)
Týmové soutěže
Billie Jean King Cupskupina finále (2023)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20241017a17. října 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eva Lysová (* 12. ledna 2002 Kyjev) je německá profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour nevyhrála žádný turnaj. V rámci okruhu ITF získala tři tituly ve dvouhře.[2]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v září 2024 na 105. místě a ve čtyřhře v listopadu 2022 na 768. místě.[3][1]

V německém týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2022 rijeckou světovou baráží proti Chorvatsku, v níž vyhrála úvodní dvouhru nad Petrou Martićovou. Podruhé v kariéře tak porazila členku elitní světové padesátky.[4] Němky zvítězily 3:1 na zápasy. Do listopadu 2024 v soutěži nastoupila ke dvěma mezistátním utkáním s bilancí 1–1 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.[5]

Soukromý život

[editovat | editovat zdroj]

Narodila se roku 2002 v ukrajinské metropoli Kyjevě do rodiny Vladimira a Marie Lysových. Otec se jako bývalý profesionální tenista začal po konci kariéry věnovat trenérství a přivedl dceru k tenisu. Matka je právnička. Ve dvou letech, v roce 2003, emigrovala s rodiči z Ukrajiny do Německa. Rodina se usadila v Hamburku. O pět let starší sestra Lisa Matvijenková hrála tenis na okruhu ITF a v sezóně 2021 ukončila kariéru, aby se věnovala studiu práva. Má také mladší sestru Isabellu Lysovou.[4] Vystudovala hamburské sportovní gymnázium Altera Teichwega, na kterém maturovala také Carina Witthöftová.[6]

Bezprostředně po ruské invazi na Ukrajinu v únoru 2022 se ohradila vůči některým ruským tenistkám, s nimiž hrála v době napadení turnaje v Nur-Sultanu, za jejich nevhodného chování, zesměšňování a projevy neúcty vůči Ukrajině v otázce války.[7][8][9]

Tenisová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Na okruhu WTA Tour debutovala červencovým Hamburg European Open 2021, kam ji organizátoři udělili divoké karty do čtyřhry a kvalifikace dvouhry. S krajankou nigerijského původu Nomou Nohou Akugueovou na úvod podlehly Moně Barthelové a Mandy Minellaové. S Lucemburčankou Minellaovou vypadla i v prvním kole kvalifikace.[10]

Vítězné emoce na 100tisícovém wiesbadenském turnaji ITF po výhře nad Burelovou (2022)

Do singlové soutěže túry WTA poprvé zasáhla na halové antuce Porsche Tennis Grand Prix 2022 ve Stuttgartu. Jako členka místního Porsche Talent Teamu získala divokou kartu do kvalifikace, kterou z pozice 342. hráčky žebříčku prošla přes Bucșovou a von Deichmannovou. V hlavní soutěži pak přehrála světovou osmatřicítku Viktoriji Golubicovou, čímž dosáhla první výhry nad členkou Top 50.[11] Poté však získala jen dva gamy na světovou jedničku a pozdější šampionku Igu Świątekovou.[12][10]

Po vyřazení v úvodu kvalifikace Wimbledonu 2022 i kvalifikačním kole US Open 2022 od Catherine Harrisonové, zasáhla do hlavní grandslamové soutěže poprvé na lednovém Australian Open 2023. V závěru melbournské kvalifikace zdolala Andořanku Jiménezovou Kasintsevovou. Porážku ze stuttgartské kvalifikace jí v úvodu dvouhry oplatila stá hráčka žebříčku Cristina Bucșová, přestože hladce získala úvodní set.[13] Na navazujícím Upper Austria Ladies Linz 2023 přešla přes šťastnou poraženou Kamillu Rachimovovou, než její cestu soutěží ukončila maďarská kvalifikantka Dalma Gálfiová.[14] Na obou velkých jarních turnajích, BNP Paribas Open v Indian Wells a Miami Open 2023, skončila v kvalifikačním kole. Na prvním z nich podlehla Ysaline Bonaventureové a na druhém krajance Lauře Siegemundové. Kvalifikačním sítem neprošla ani na French Open a ve Wimbledonu 2023.

Do prvního kariérního čtvrtinále na okruhu WTA postoupila na antukovém Hamburg European Open 2023 přes Majar Šarífovou a Pannu Udvardyovou. Poté jí stopku vystavila světová šedesátka Arantxa Rusová.[15] Debutovou grandslamovou výhru zaznamenala na US Open 2023 po zvládnuté kvalifikaci, když v prvním kole zdolala Američanku Robin Montgomeryovou startující na divokou kartu. V dalším zápase však podlehla Italce Lucii Bronzettiové z osmé desítky žebříčku.[10][2]

Tituly na okruhu ITF

[editovat | editovat zdroj]
Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments 80 000 $ tournaments
60 000 $ tournaments 40 000 $ tournaments
25 000 $ tournaments 15 000 $ tournaments

Dvouhra (3 tituly)

[editovat | editovat zdroj]
Č. datum turnaj povrch poražená finalistka výsledek
1. březen 2020 Altenkirchen, Německo koberec (h) Nizozemsko Bibiane Schoofsová 6–2, 6–4
2. říjen 2021 Istanbul, Turecko tvrdý (h) Nizozemsko Indy de Vroomeová 6–3, 7–6(7–4)
3. říjen 2022 Trnava, Slovensko tvrdý (h) Slovensko Anna Karolína Schmiedlová 6–2, 4–6, 6–2

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eva Lys na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c Eva Lysová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20241017a17. října 2024
  2. ↑ a b Eva Lysová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20241017a17. října 2024
  3. ↑ Eva Lys Bio | Bio & Career [online]. WTA Tennis [cit. 2023-08-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b MACPHERSON, Alex Macpherson. Strong support system helping Eva Lys rise on the tour. Women's Tennis Association [online]. 2022-12-10 [cit. 2023-08-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Eva Lysová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20240705a5. července 2024
  6. ↑ Eva Lys vom Club an der Alster: Damen-Tennis in Hamburg. Hamburger Abendblatt [online]. 2020-03-20 [cit. 2023-08-31]. Dostupné online. (německy) 
  7. ↑ BRIGGS, Simon. Ukraine-born tennis star Eva Lys accuses Russian players of laughing about the war. The Telegraph [online]. 2022-03-04 [cit. 2023-08-31]. Dostupné online. ISSN 0307-1235. (anglicky) 
  8. ↑ MESIC, DZEVAD. Eva Lys: Many Russian players laugh and make fun of the Ukraine war. Tennis World USA [online]. 2022-03-05 [cit. 2023-08-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ DEDAJ, Paulina. Ukrainian-born tennis player Eva Lys accuses Russian players of mocking war: 'They laugh about it'. New York Post [online]. 2022-03-05 [cit. 2023-08-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ a b c Eva Lys Matches | Past Tournaments & More [online]. [cit. 2023-08-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ Porsche Talent Team’s Eva Lys causes first major upset. Porsche Tennis Grand Prix [online]. 2022-04-19 [cit. 2023-08-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ Swiatek bests Lys in Stuttgart to notch 20th straight victory; Pliskova edges Kvitova. Women's Tennis Association [online]. 2022-04-20 [cit. 2023-08-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ Eva Lys fulfils a dream at the Australian Open. Porsche Newsroom [online]. 2023-01-17 [cit. 2023-08-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Linz Open 2023: Galfi defeats Lys. Tennis Majors [online]. 2023-02-09 [cit. 2023-08-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ Arantxa Rus zet opmars in Hamburg voort. DG [online]. DPG Media Privacy Gate, 2023-07-27 [cit. 2023-08-31]. Dostupné online. (nizozemsky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Eva_Lysová&oldid=24322667“