Ernst Adolf Waldstein-Wartenberg

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Dr. rer. oec. Ernst Adolf
Waldstein-Wartenberg
Hlava rodu Waldstein-Wartenberg
Ve funkci:
4. srpna 1985 – 21. ledna 2019
PředchůdceKarl Ernst Waldstein-Wartenberg
NástupceCarl Albrecht Waldstein-Wartenberg
Předseda Evropského laického fóra
Ve funkci:
1988 – 1992
Prezident Katolické laické rady Rakouska
Ve funkci:
1986 – 1990
(poté čestným prezidentem až do své smrti)
Prezident katolické sekce laiků v diecézi Gurk
Ve funkci:
1972 – 1985
Vojenská služba
SlužbaNěmecká říšeNěmecká říše Německá říše

Narození30. března 1925
Doksy
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí21. ledna 2019 (ve věku 93 let)
Vídeň
RakouskoRakousko Rakousko
Místo pohřbeníDoksy
TitulHodnostní korunka náležící titulu hrabě hrabě (podle zákona z 10. prosince 1918 české republikánské zřízení tyto tituly neuznává)
Choť(1954) Maria Wilhelmine Henckel-Donnersmarck (* 1929)
RodičeKarl Ernst Waldstein-Wartenberg (1897–1985) a Marie Johanna, roz. Kinská (1900–1976)
Děti1. Maria Theresia (1957–1967)
2. Carl Albrecht (* 1958)
3. Lazarus (* 1960)
Příbuzníbratr: Karl Albrecht Waldstein-Wartenberg / Páter Angelus (* 1931)
strýc: Josef Alfred Waldstein-Wartenberg (1899–1952)
děd: Adolf Arnošt Waldstein-Wartenberg (1868–1930)
babička: Sophie z Hoyos-Sprinzensteinu (1874–1922)
vnuk: Ferdinand Ernst Waldstein-Wartenberg (* 1987)
vnučka: Maria Josephine Waldstein-Wartenberg (* 1989)
vnuk: Heinrich Adam Waldstein-Wartenberg (* 1990)
vnuk: Maximilian Wenzel Waldstein-Wartenberg (* 1993)
praděd: Arnošt František z Waldstein-Wartenbergu (1821–1904)
prababička: Marie Leopoldina ze Schwarzenbergu (1833–1909)
Náboženstvířímskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ernst Adolf Waldstein-Wartenberg (česky Arnošt Adolf Waldstein-Wartenberg, celým jménem německy Ernst Adolf Maria Lapidata Quirinus Hugo Antonius Felicitas Bonaventura Hubertus Graf von Waldstein-Wartenberg; 30. března 1925 Doksy[1]21. ledna 2019 Vídeň)[2] byl český a rakouský šlechtic z mnichovohradišťské linie rodu Waldstein-Wartenberg. V letech 1985–2019 byl hlavou rodu.[3] Stal se obedienčním rytířem Maltézského řádu.[1] V roce 1945 byl jeho rodičům v Československu zkonfiskován majetek na základě Benešových dekretů.

Původ a kariéra[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako syn JUDr. Karla Ernsta Waldstein-Wartenberga (1897–1985) a jeho manželky Marie Johanny, roz. Kinské (1900–1976). Jeho bratr Karl Albrecht (* 1931) působí jako benediktinský mnich s řeholním jménem páter Angelus v bavorském klášteře Ettal.

Pocházel ze zámožné rodiny, která ve 20. a 30. letech 20. století aktivně vystupovala proti pozemkové reformě v Československu a která si zvolila německou národnost. Jeho otec byl členem Sudetoněmecké strany a po odstoupení československého pohraničí nacistickému Německu získal říšskoněmeckou státní příslušnost.[4][5]

Ernst Adolf musel jako říšský Němec narukovat do wehrmachtu. Dne 28. října 1944 byl postřelen do nohy a převezen do Vídně.[6] Na frontu se už nevrátil. S matkou a sestrou našel útočiště v Tyrolsku. Pracoval u tamějšího statkáře, stal se totiž prozatímním živitelem rodiny, protože otec byl v České Lípě odsouzen za kolaboraci a na rok uvězněn. V Československu byl rodině majetek zkonfiskován na základě Benešových dekretů. Po propuštění z vězení v roce 1946 se otec za rodinou přestěhoval do Rakouska.[2]

Vystudoval Vyšší obchodní školu ve Vídni.[6] Přestěhoval se do Korutan. Zapojil do činnosti církevních organizací. Byl stoupencem reformního hnutí, které v Rakousku nastalo po II. vatikánském koncilu počátkem 70. let. Podporoval myšlenku otevřenosti církve a vstupu laiků (nevysvěcených členů církve) do církevního života.[2]

V roce 1962 se spolupodílel na přípravě rakouského katolického dne (Österreichischer Katholikentag). V 70. letech sehrál klíčovou roli v procesu usmíření mezi německými a slovinskými etnickými skupinami v Korutanech. V letech 1972–1985 byl prezidentem katolické sekce laiků v diecézi Gurk (Katholische Aktion der Diözese Gurk) a následně až do roku 1990 prezidentem Katolické laické rady Rakouska (Katholischer Laienrat Österreichs – KLRÖ). Jejím čestným prezidentem zůstal až do své smrti. V letech 1988–1992 působil také jako předseda Evropského laického fóra (European Laity Forum, Europäisches Laienforum.[2][7]

Po Sametové revoluci se pokusil o podnikatelský projekt na severu Čech v místech, které si do roku 1991 uzurpovala sovětská armáda.[8] Usiloval také o restituce.[9][10]

Úmrtí a pohřeb[editovat | editovat zdroj]

Zemřel 21. ledna 2019 ve Vídni. Poslední rozloučení se zesnulým se uskutečnilo v katedrále sv. Štěpána ve Vídni 31. ledna. Zádušní mše se konala také v katedrále sv. Víta 17. února, celebroval ji kardinál Dominik Duka společně s bratrem zemřelého, páterem Angelem. Ještě téhož dne v 16. hodin byly jeho ostatky v souladu s jeho přáním uloženy v hrobce na hřbitově v Doksech u Valdštejnské kaple, kterou nechal zbudovat jeho otec v letech 1931–1933. Byl tak pochován v blízkosti svých prarodičů Adolfa Arnošta Waldstein-Wartenberga (1868–1930), Sophie, rozené z Hoyos-Sprinzensteinu (1874–1922) a bratra Franze, který zemřel v kojeneckém věku.[2] V Klagenfurtu se zádušní mše konala 24. února 2019 v katedrále sv. Petra a Pavla.[7]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Ve švýcarském Badenu se 11. listopadu 1954 oženil s Marií Wilhelminou (hraběnkou) Henckel (von) Donnersmarck (* 17. listopadu 1929 Náklo), dcerou Lazara hraběte Henckel von Donnersmarck (1902–1991) a Franzisky hraběnky von und zu Eltz (1905–1997). Narodily se jim tři děti:[1]

Syn Carl Albrecht Waldstein-Wartenberg se vrátil s rodinou po listopadu 1989 zpět do Česka, získal české občanství a v letech 1997–2005 měl sídlo na zámku v Zalužanech.[11]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Za své aktivity byl několikrát oceněn. Byl nositelem komturského kříže s hvězdou papežského řádu sv. Řehoře, komturského kříže papežského řádu sv. Silvestra, velkého zlatého čestného vyznamenání Korutan, zlaté medaile Hemma diecéze Gurk a plakety Andreje Einspielera Lidové rady korutanských Slovinců.[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 431. 
  2. a b c d e MAUSEROVÁ, Renata. V Doksech našel svůj poslední odpočinek Ernst Waldstein-Wartenberg. Zpravoda města Bělá pod Bezdězem. Roč. 2019, čís. 3, s. 8. Dostupné online [cit. 2021-11-24]. 
  3. Waldstein – základní údaje [online]. Historická šlechta [cit. 2021-11-23]. Dostupné online. 
  4. NAČERADSKÁ, Petra. Po stopách Valdštejnů. Praha: Národní památkový ústav, Územní památková správa v Praze, 2020. 168 s. ISBN 978-80-7480-152-5. S. 152. Dále jen Po stopách Valdštejnů. 
  5. UHLÍKOVÁ, Kristina (ed.); JELÍNKOVÁ HOMOLOVÁ, Dita; CÍSAŘOVÁ, Jitka; UHLÍK, Jan. Šlechtická sídla ve stínu prezidentských dekretů. Praha: Artefactum, 2017. 232 s. ISBN 978-80-86890-96-8. S. 166. Dále jen Šlechtická sídla ve stínu prezidentských dekretů. 
  6. a b PFEFFER, Martina. Muž s nonšalancí aristokratům vlastní [online]. Pozitivní noviny, 2007-06-20 [cit. 2021-11-24]. Dostupné online. 
  7. a b c Trauer um Ernst Waldstein-Wartenberg [online]. Katholishce Kirche Kärnten, 2019-01-29 [cit. 2021-11-24]. Dostupné online. (německy) 
  8. MAŠEK, Petr. Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. 3. upravené. vyd. Praha: Mladá Fronta, 2003. 332 s. ISBN 80-204-1049-X. S. 296. 
  9. KUCHYŇOVÁ, Zdeňka. Ernst Waldstein-Wartenberg se chce soudit o majetek na Mostecku [online]. Český rozhlas, 2004-09-28 [cit. 2021-11-18]. Dostupné online. 
  10. Stát vyhrál spor s potomkem Valdštejnů o pozemky na Malé Straně [online]. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, 2016-10-07 [cit. 2021-11-23]. Dostupné online. 
  11. Zámek [online]. Obec Zalužany [cit. 2021-11-23]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]