Adolf Arnošt Waldstein-Wartenberg
| Adolf Arnošt hrabě z Waldstein-Wartenbergu | |
|---|---|
 Rodový erb Waldsteinů (Valdštejnů) | |
| Hlava rodu Waldstein-Wartenberg, majitel valdštejnských majorátů Mnichovo Hradiště a Duchcov (svěřenství zrušena v roce 1924) | |
| Ve funkci: 27. června 1913 – 20. června 1930 (Duchcov pouze do 1921) | |
| Předchůdce | Arnošt Karel z Waldstein-Wartenbergu |
| Nástupce | Karel Arnošt Waldstein-Wartenberg |
| C. k. tajný rada | |
| Ve funkci: 1917 – 1918 | |
| Panovník | Karel I. |
| Nástupce | monarchie zrušena |
| Nejvyšší dědičný kráječ Českého království | |
| Ve funkci: 27. června 1913 – 1918 | |
| Panovník | František Josef I., Karel I. |
| Předchůdce | Arnošt Karel z Waldstein-Wartenbergu |
| Nástupce | monarchie zrušena |
| Dědičný člen rakouské Panské sněmovny | |
| Ve funkci: 16. října 1913 – 1918 | |
| Panovník | František Josef I., Karel I. |
| Nástupce | monarchie zrušena |
| Poslanec Českého zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1908 – 1913 | |
| Panovník | František Josef I. |
| C. k. komoří | |
| Ve funkci: 1893 – 1918 | |
| Panovník | František Josef I., Karel I. |
| Nástupce | monarchie zrušena |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakousko-Uhersko |
| Hodnost | podplukovník (1918) |
| Narození | 27. prosince 1868 Praha  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 17. června 1930 (ve věku 61 let) Brioni Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Waldsteinská hrobka na hřbitově v Doksech |
| Titul |  hrabě (podle zákona z 10. prosince 1918 české republikánské zřízení tyto tituly neuznává) |
| Choť | (1895) Sophie z Hoyos-Sprinzensteinu (1874–1922) |
| Rodiče | Arnošt František z Waldstein-Wartenbergu (1821–1904) a Marie Leopoldina ze Schwarzenbergu (1833–1909) |
| Děti | 1. Karel Arnošt (1897–1985) 2. Josef Alfréd (1899–1952) |
| Příbuzní | nevlastní bratr: Arnošt Karel Waldstein-Wartenbergu (1849–1913) děd: Kristián Vincenc z Valdstein-Wartenbergu (1794–1858) babička: Marie Františka z Thun-Hohensteinu (1793–1861) vnuk: Ernst Adolf Waldstein-Wartenberg (1925–2019) setra: Kristiana Alžběta z Waldstein-Wartenbergu, provd. Thun-Hohenstein-Salmová (1859–1935) švagrová: Františka z Thun-Hohensteinu (1852–1894) neteř: Josefina z Waldstein-Wartenbergu, provd. z Lambergu (1877–1941) děd: Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu (1799–1888) babička: Marie Eleonora z Liechtensteinu (1812–1873) teta: Gabriela z Waldstein-Wartenbergu, provd. Rohanová (1827–1890) strýc: Josef Arnošt z Waldstein-Wartenbergu (1824–1902) praděd: Arnošt Filip z Waldstein-Wartenbergu (1764–1832) švagr: Josef Osvald II. z Thun–Hohenstein-Salm-Reiffersheidtu (1849–1913) švagr: Reinhard z Neippergu (1856–1919) |
| Profese | politik |
| Náboženství | římskokatolické |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Adolf Arnošt hrabě z Waldstein-Wartenbergu, počeštěně z Valdštejna-Vartenberka (celým jménem německy Adolf Ernst Maria Kristian Josef Friedrich Johannes Evangelista Felicitas Graf von Waldstein–Wartenberg, 27. prosince 1868 Praha – 20. června 1930 Doksy)[1] byl český šlechtic z mnichovohradišťské linie rodu Valdštejnů, politik a majitel velkostatku Mnichovo Hradiště. Jeho synovi Karlu Arnoštovi byl v roce 1945 zkonfiskován majetek v Československu.
Původ a kariéra[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Narodil se jako syn Arnošta Františka z Waldstein-Wartenbergu (1821–1904) a jeho druhé manželky Marie Leopoldiny ze Schwarzenbergu (1833–1909). Matka pocházela z hlubocko-krumlovské (primogeniturní) větve Schwarzenbergů.[2] Jeho nevlastním bratrem z otcova prvního manželství byl Arnošt Karel z Waldstein-Wartenbergu (1849–1913).
Do roku 1888 studoval na Malostranském gymnáziu v Praze, v letech 1888–1890 studoval právo na Vídeňské univerzitě.[3]
Ve vojsku zastával hodnost rytmistra husarů v záloze.[1] Za první světové války v roce 1915 byl jmenován majorem, o rok později získal vojenský kříž III. třídy a v roce 1918 byl jmenován podplukovníkem.[4]
Zastával několik čestných úřadů. V roce 1893 byl jmenován c. k. komořím a v roce 1917 tajným radou. Po smrti bratra se stal nejvyšším dědičným kráječem Českého království a dědičným členem rakouské Panské sněmovny. Byl také čestným rytířem Maltézského řádu.[1] V letech 1908–1913 byl poslancem Českého zemského sněmu.[3] Aktivně byl činný v Ústředním svazu majitelů lesů (Zentralverband der Waldbesitzer), který byl založen ve Vídni v roce 1917.[4]
Za první republiky se přihlásil k německé národnosti.[5] Republikánské zřízení zrušilo fideikomisy a zahájilo pozemkovou reformu. Do konce života usiloval o záchranu majetku. Za tímto účelem spolu s několika dalšími šlechtici (Eugenem Ledeburem, Wilhelmem Medingerem, Alainem Rohanem, Franzem Wien-Claudim) spoluzaložil v roce 1919 Svaz německých velkostatkářů v Československu (Verband der deutschen Großgrundbesitzer in der Tschechoslowakei).[6][4] V roce 1922 také založil tajný komitét, který měl získat podporu západních gentlemanů (velkoprůmyslníků) zvučných jmen především z Velké Británie a USA pro boj proti pozemkové reformě.[6][7]
Zemřel na srdeční infarkt 20. června 1930, jeho hrob se nachází vedle Waldsteinské kaple na hřbitově v Doksech.[8]
Majetek[editovat | editovat zdroj]
Po bratrovi zdědil v roce 1913 majorátní svěřenství Mnichovo Hradiště, Bělá pod Bezdězem, Doksy, Nový Berštejn, Šťáhlavy, Chocenice a Valdštejnský palác v Praze, které bylo zřízeno jeho dědečkem Kristiánem z Waldstein-Wartenbergu v roce 1858.[4] Zdědil také majorát Duchcov s Litvínovem,[1] které spravoval už za života bratra.
Pozemková reforma nejvíce zasáhla velkostatek Duchcov – Horní Litvínov. Ze čtyř velkostatků zůstaly Valdštejnům tři, a sice Doksy (Bělá, Kuřívody), Mnichovo Hradiště a Šťáhlavy. Z původní celkové výměry 41 571 zůstalo Adolfovi 22 tisíc hektarů.[6] Výnos velkostatku nestačil pokrýt výdaje na údržbu a opravy historicky cenných objektů, proto areál hradu Bezděz prodal Klubu československých turistů nebo barokní špitál v Duchcově prodal Českému stavebnímu družstvu. Pronajal také některé části Valdštejnského paláce, byly v něm kanceláře ministerstva obchodu nebo zákaznický servis firmy Laurin & Klement (Elka).[8]
Do Doks nechal převézt z Duchcova rodinný archiv a v roce 1929 ho rozšířil koupí starého fürstenberského archivu.[8]
Rodina[editovat | editovat zdroj]
Ve Vídni se 29. dubna 1895 oženil se Sophií z Hoyos-Sprinzensteinu (14. 9. 1874 Horn – 24. 3. 1922 Doksy), dcerou Arnošta Karla hraběte z Hoyos-Sprinzensteinu (1830–1903) a Eleonory Paarové (1835–1913).[1] Zemřela na zástavu srdce ve věku 47 let a byla pohřbena v Doksech.[8] Narodili se jim dva synové:[1]
- 1. Karel Arnošt (31. 10. 1897 Vídeň – 4. 8. 1985 Vídeň), dědic, od roku 1935 člen Sudetoněmecké strany, kterému byl československý majetek zkonfiskován na základě Benešových dekretů v roce 1945
- ⚭ (6. 9. 1920 Heřmanův Městec) Marie Johanna Kinská (23. 2. 1900 Vídeň – 19. 1. 1976 Vídeň)
- 2. Josef Alfréd (2. 11. 1899 Szombathely – 19. 9. 1952 Graz)
Vnuk Ernst Adolf (1925–2019) se po Sametové revoluci pokusil o podnikatelský projekt na severu Čech v místech, která si do roku 1991 uzurpovala sovětská armáda.[9] Usiloval také o restituce.[10][11]
Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]
| Jan Vincenc z Valdštejna | ||||||||||||
| Arnošt Filip z Valdštejna | ||||||||||||
| Anna Žofie ze Šternberka | ||||||||||||
| Kristián Vincenc z Waldstein-Wartenbergu | ||||||||||||
| František Antonín Desfours | ||||||||||||
| Antonie Desfoursová | ||||||||||||
| Marie Antonie Černínová z Chudenic | ||||||||||||
| Arnošt František z Waldstein-Wartenbergu | ||||||||||||
| Jan Josef z Thunu-Hohensteinu | ||||||||||||
| Antonín Josef z Thun-Hohensteinu | ||||||||||||
| Marie Alžběta Kollonićová z Kollegrádu | ||||||||||||
| Marie Františka z Thun-Hohensteinu | ||||||||||||
| Jan Vít Vratislav z Mitrovic | ||||||||||||
| Marie Tereza Vratislavová z Mitrovic | ||||||||||||
| Marie Johanka Malovcová z Malovic | ||||||||||||
| Adolf Arnošt z Waldstein-Wartenbergu | ||||||||||||
| Jan Nepomuk I. ze Schwarzenbergu | ||||||||||||
| Josef II. ze Schwarzenbergu | ||||||||||||
| Marie Eleonora z Öttingen-Wallersteinu | ||||||||||||
| Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu | ||||||||||||
| Ludvík Engelbert z Arenbergu | ||||||||||||
| Pavlína Karolína z Arenbergu | ||||||||||||
| Luisa Paulina de Brancas-Villars | ||||||||||||
| Marie Leopoldina ze Schwarzenbergu | ||||||||||||
| Karel Boromej Josef z Lichtenštejna | ||||||||||||
| Mořic Josef z Lichtenštejna | ||||||||||||
| Marie Eleonora z Oettingen-Spielbergu | ||||||||||||
| Eleonora Marie z Lichtenštejna | ||||||||||||
| Mikuláš II. Esterházy z Galanty | ||||||||||||
| Leopoldina Esterházyová z Galanty | ||||||||||||
| Marie Josefa z Lichtenštejna | ||||||||||||
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 431.
- ↑ NAČERADSKÁ, Petra. Po stopách Valdštejnů. Praha: Národní památkový ústav, Územní památková správa v Praze, 2020. 168 s. ISBN 978-80-7480-152-5. S. 118–119. Dále jen Po stopách Valdštejnů.
- ↑ a b Waldstein-Wartenberg, Adolf Graf [online]. Parlament der Republik Österreich [cit. 2021-11-18]. Dostupné online.
- ↑ a b c d UHLÍKOVÁ, Kristina (ed.); JELÍNKOVÁ HOMOLOVÁ, Dita; CÍSAŘOVÁ, Jitka; UHLÍK, Jan. Šlechtická sídla ve stínu prezidentských dekretů. Praha: Artefactum, 2017. 232 s. ISBN 978-80-86890-96-8. S. 163. Dále jen Šlechtická sídla ve stínu prezidentských dekretů.
- ↑ Po stopách Valdštejnů, s. 139
- ↑ a b c Po stopách Valdštejnů, s. 148
- ↑ Šlechtická sídla ve stínu prezidentských dekretů, s. 164
- ↑ a b c d Po stopách Valdštejnů, s. 149
- ↑ MAŠEK, Petr. Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. 3. upravené. vyd. Praha: Mladá Fronta, 2003. 332 s. ISBN 80-204-1049-X. S. 296.
- ↑ KUCHYŇOVÁ, Zdeňka. Ernst Waldstein-Wartenberg se chce soudit o majetek na Mostecku [online]. Český rozhlas, 2004-09-28 [cit. 2021-11-18]. Dostupné online.
- ↑ Stát vyhrál spor s potomkem Valdštejnů o pozemky na Malé Straně [online]. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, 2016-10-07 [cit. 2021-11-23]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- NAČERADSKÁ, Petra. Po stopách Valdštejnů. Praha: Národní památkový ústav, Územní památková správa v Praze, 2020. 168 s. ISBN 978-80-7480-152-5.