Emil Mario Vacano

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Emile Mario Vacano
Rodné jménoEmil Ferdinand Aloys Vacano
Narození16. listopadu 1840
Šumperk Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí9. června 1892 (ve věku 51 let)
Karlsruhe Německá říšeNěmecká říše Německá říše
PseudonymEmile Mario Vacano
Povolánícirkusový artista, spisovatel, překladatel
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emil Mario Vacano (16. listopadu 1840 Šumperk[1] – 9. června 1892 Karlsruhe) byl německý Moravan, cirkusový artista, spisovatel a překladatel.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině Johanna Vacana (1800–1866) a Marie roz. Maurer (1807–1890). Po otci Ital, rodem Moravan, národností Němec. Měl sestru Gustavu Teltschick (1832).

Studoval v Hradci Králové, v Praze a ve Lvově – tam kam ho zavedlo povolání otce, vrchního katastrálního inspektora pro Halič a Bukovinu. V Bukovině byl členem cirkusové společnosti, kde vystupoval jako provazochodkyně a kaskadérská jezdkyně Louisa Sangumetto. Se společností procestoval Rumunsko, část Ruska a Polsko.[2] Kolem roku 1859 opustil cirkus a na chvíli se objevil jako herec, zřejmě také v Burgtheateru.

Vacano začal svou spisovatelskou kariéru příběhem „Mysterien des Welt- und Bühnen-Lebens“. Stejně jako jeho první román se mnoho jeho děl, která jsou většinou psána lehkým a hravým stylem vyprávění, odehrává v divadelním a cirkusovém světě: „Moderne Vagabunden“, „Theater-Plauderei“, „Komödianten“. Společně s Adou v. Pinelli (Ps. Günther v. Freiberg) napsal román „König Phantastus“ o králi Ludvíku II. Bavorském.

Pikantnost některých témat, jimiž se zabýval (nekonvenční milostné aféry, pohrávání si s genderovými rolemi a identitami, homoerotické podtexty atd.), a spekulace o jeho problematické minulosti přispěly k Vacanově obrazu povrchního autora senzací. Znalost jazyků mu dovolovala rozšířit spisovatelskou činnost o překlady z jazyků románských a slovanských, zvláště českého a polského.[2]

Udržoval přátelství s četnými umělci, spisovateli a nakladateli, jako byli: Friederike Gossmann, Gustav Heckenast, Karel Klíč, Adolf Kosárek, Peter Rosegger nebo Matěj Šimáček, jak dokládá rozsáhlá korespondence v pozůstalosti. Od roku 1867 měl obzvláště blízký vztah s Emerichem von Stadionem, spoluautorem jeho děl „Dornen“ a „Asta’s Lieder“. V průběhu 80. let 19. století se však Vacano od něj stále více vzdaloval.

Vacano se po smrti své matky, se kterou žil v St. Pöltenu po smrti svého otce, přestěhoval do Karlsruhe ke svému příteli malíři Karlu Plockovi, kde prožil poslední roky svého života.

Dílčí odkazy na Vacana jsou: v knihovně vídeňské radnice, v knihovně ve Štýrském Hradci, v Karlsruhe a v Univerzitní knihovně J. C. Senckenberga ve Frankfurtu nad Mohanem.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Příběhy[editovat | editovat zdroj]

  • Mysterien des Welt- und Bühnen-Lebens. Reinhold Schlingmann Verlag, Berlin 1861–1862 (2 Bde.). (Digitalisat Band 1), (Band 2)
  • Theater-Plauderei, 1962
  • Blaues Blut. Handbuch der Noblesse. Moralische Vorlesungen. Bloch Hoffschläger Verlag, Berlin 1864. (Digitalisat)
  • Frivolitäten. Bloch Hoffschläger Verlag, Berlin 1868
  • Lady Arabella’s Launen. Novellen. G. Heckenast, Leipzig 1872
  • Wiener Fresken. Novellen. G. Heckenast, Leipzig 1873. (Digitalisat Heft 1), (Heft 2), (Heft 3), (Heft 4), (Heft 5), (Heft 6)
  • Am Wege aufgelesen. Novelle. E. J. Günther Verlag, Leipzig 1875
  • Bilder aus dem Harem. Verlag Klič & Spitzer, Wien 1876. (Digitalisat)
  • Die Coulissenwelt ohne Lampenlicht. Theaterplaudereien. Bartholomäus Verlag, Erfurt 1876 (Wallners Reisebibliothek; 2). (Digitalisat Band 1), (Digitalisat Band 2)
  • Künstlerblut. Indiscretionen aus dem Theaterleben. Hoffmann & Ohnstein Verlag, Leipzig 1879
  • Die Helden der Oper und anderes. Eduard Hallberger Verlag, Leipzig 1880
  • Boudoirgeschichten. 2. Aufl., F. W. Steffens Verlag, Leipzig 1887
  • Das Brod der Engel. In: Friedrich Wilhelm Hackländer: Neuer deutscher Novellenschatz. Gebr. Kröner Verlag, Stuttgart 1887
  • Humbug. Eine wunderliche Historie. Reclam-Verlag, Leipzig 1887 (Universal-Bibliothek; 2321)
  • Komödianten. Reclam, Leipzig 1889 (Universal-Bibliothek; 2607)
  • Helden der Reklame[2]
  • Leichtes Blut[2]

Romány[editovat | editovat zdroj]

  • Moderne Vagabunden. Humbug-Reise eines Abenteurers. Bloch Hoffschläger Verlag, Berlin 1863 (Seitenstück zu Karl von Holteis Vagabunden)
  • Moralische Vorlesungen der Lola Montez. Quitte ou double; Ein historischer Miniaturroman. Bloch Hoffschläger Verlag, Berlin 1863
  • Der Magen und das Herz. Roman. Bloch Hoffschläger Verlag, Berlin 1864. (Digitalisat)
  • Vom Baum der Erkenntniss. Zukunfts Roman. Verlag Fried, Berlin 1894 (Nachdruck der Ausgabe Berlin 1865). (Digitalisat)
  • Dornen. Erinnerungen und Ahnungen (Mit Emerich Graf von Stadion). Heckenast, Pest 1869. 3 Bände
  • Das Geheimniss der Frau von Nizza. Eine Geschichte aus den letzten Lebensjahren Ludwig des Vierzehnten. Costenoble Verlag, Jena 1869
  • Das Geheimniß des alten Kärner. G. Heckenast, Leipzig 1871
  • Die Gottes-Mörder. Roman. G. Heckenast, Leipzig 1871. (Digitalisat)
  • Geheimnissvoll. Roman. Belser Wissenschaftlicher Dienst, Wildenberg 1990, (2 Bde.; Nachdruck der Ausgabe Jena 1872)
  • Die Töchter Babels. G. Heckenast, Leipzig 1872. (Digitalisat)
  • Die Kirchenräuber. Roman. Belser, Wissenschaftlicher Dienst, Wildenberg 1990, (Nachdruck der Ausgabe Stuttgart 1873). (Digitalisat)
  • Der Roman der Adelina Patti. Verlag Klič & Spitzer, Wien 1875. (Digitalisat)
  • Die Ehre des Herzens. Roman. Morwits Verlag, Berlin 1880
  • Asta’s Lieder. (Mit Emerich Graf von Stadion). 1882
  • König Phantasus. Roman eines Unglücklichen. J. Bensheimer, Mannheim 1886

Hra[editovat | editovat zdroj]

  • Zwei vom Theater. Conversations-Schwank in 1 Akt. Bloch Hoffschläger Verlag, Berlin 1863 (Blochs Dilettanten-Bühne; 80)

Editor[editovat | editovat zdroj]

  • Montjoye, der Mann von Eisen. Lebensbild in 5 Akten. Bloch Hoffschläger Verlag, Berlin 1865 (Frei nach Octave Feuillets Monjoye)
  • Bilderbuch für Hagestolze. Verlag Glaser & Garte, Leipzig 1877/1879 (5 Bde.)
  • Stolz und Liebe. Eduard Hallberger Verlag, Leipzig 1879 (frei nach Caroline Emily Camerons Roman Juliet's Guardian)
  • Die Würger von Paris. Eine Geschichte von neulich. Eduard Hallberger Verlag, Leipzig 1881 (2 Bde.; frei nach Adolphe Belots Les étrangleurs)

V češtině[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Emile_Mario_Vacano na německé Wikipedii.

  1. ↑ Digitální archiv ZA v Opavě. digi.archives.cz [online]. [cit. 2024-02-28]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d SEKANINA, František. 1000 nejkrásnějších novel... č. 83. Praha: J. R. Vilímek, 1915. S. 86. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Emile Mario Vacano na Wikimedia Commons
  • Emil Maria Vacano na Literární mapě německy píšících autorů z Moravy a Slezska
  • www.uibk.ac.at – Projekt Historischer Roman
  • Hubert Bergmann: „Cokette und Betbruder in einer Person“: Der Schriftsteller Emil Mario Vacano (1840–1892). Biographie des Monats auf der Homepage des Österreichischen Biographischen Lexikons (November 2015)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Emil_Mario_Vacano&oldid=23815570“