Přeskočit na obsah

Edmundo González Urrutia

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Edmundo González Urrutia
Stranická příslušnost
ČlenstvíUnitary Platform
Rodné jménoEdmundo González Urrutia
Narození29. srpna 1949 (75 let)
La Victoria
SídloCaracas
Alma materUniverzita Central de Venezuela
Americká univerzita
Profesediplomat, politik, spisovatel, učitel a zvolený prezident
OceněníSacharovova cena za svobodu myšlení
PodpisEdmundo González Urrutia, podpis
CommonsEdmundo González Urrutia
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Edmundo González Urrutia (* 29. srpna 1949 La Victoria, Venezuela) je venezuelský opoziční politik, diplomat a politický analytik. Působil jako venezuelský velvyslanec v Argentině a Alžírsku.[1] Byl prezidentským kandidátem politické aliance Jednotná demokratická platforma v prezidentských volbách v roce 2024.[1]

Život

[editovat | editovat zdroj]

González se narodil v rodině učitele.[2] Absolvoval obor Mezinárodní studia na Universidad Central de Venezuela. V roce 1981 pak ještě mezinárodní vztahy na American University.[3]

Diplomatická kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Svou diplomatickou kariéru zahájil na ministerstvu zahraničních věcí Venezuely.[3] Byl vyslán do Salvadoru a Belgie, v roce 1978 sloužil jako první tajemník venezuelského velvyslance ve Spojených státech.[4][5]

Od roku 1991 do roku 1993 sloužil jako velvyslanec v Alžírsku.[6] V únoru 1999[7] González přijel jako velvyslanec do Argentiny po boku nově inaugurovaného prezidenta Venezuely Huga Cháveze.[8] Zatímco byl v Argentině, podporoval vstup Venezuely do sdružení Mercosur.[8] Na pozici velvyslance v Argentině skončil v roce 2002.[6]

Politická kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Od roku 2013 do roku 2015 byl González mezinárodním zástupcem aliance venezuelské opozice Mesa de la Unidad Democrática.[6]

Prezidentská kandidatura 2024

[editovat | editovat zdroj]

V dubnu 2024 se González stal hlavním opozičním kandidátem v prezidentských volbách v červenci 2024. Průzkumy ho favorizovaly, podle výsledků zveřejněných Nejvyšší volební radou, která je pod kontrolou prezidenta Nicoláse Madura, v nich však se ziskem 51 % hlasů zvítězil právě Maduro. González podle rady skončil na 2. místě se ziskem 44 % hlasů. Opozice výsledek voleb odmítla uznat,[9] Gonzáleze stejně jako několik zahraničních vlád včetně Argentiny či USA považuje za legitimního vítěze prezidentských voleb.

7. září 2024 opustil zemi a odcestoval do Španělska, kde hodlal požádat o politický azyl. Gonzálezův odjezd následoval po vydání zatykače venezuelským soudem za údajné uzurpování moci a další trestné činy. Několik zemí, včetně Chile a USA, obvinilo Madurovu vládu z represí, které vedly k Gonzálezovu útěku. Letadlo s Gonzálezem přistálo na základně Torrejón de Ardoz u Madridu.[10]

Později González uvedl, že byl donucen podepsat dopis uznávající Nicoláse Madura jako vítěze sporných prezidentských voleb. Tento podpis byl podmínkou pro jeho umožnění odchodu do exilu ve Španělsku. González tvrdil, že byl vystaven nátlaku, vydírání a musel čelit důsledkům, pokud by odmítl. Dopis měl zůstat důvěrný, ale Jorge Rodríguez, předseda národního shromáždění a Madurovův hlavní vyjednavač, jej zveřejnil během televizní tiskové konference. González podpis odůvodnil snahou zůstat na svobodě a pokračovat ve své politické činnosti.[11]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Edmundo González Urrutia na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b www.elnacional.com. Dostupné online. 
  2. ↑ Dostupné online. 
  3. ↑ a b [s.l.]: [s.n.] ISBN 9789803952211. (španělsky) 
  4. ↑ www.nytimes.com. Dostupné online. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  5. ↑ [s.l.]: [s.n.] (anglicky) 
  6. ↑ a b c elpitazo.net. Dostupné online. 
  7. ↑ Archivovaná kopie [online]. [cit. 2024-07-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2024-04-05. 
  8. ↑ a b www.lanacion.com.ar. Dostupné online. (španělsky) 
  9. ↑ ČTK. Volba prezidenta ve Venezuele: Úřad označil za vítěze Madura, opozice je proti. Seznam Zprávy [online]. 2024-07-29. Dostupné online. 
  10. ↑ ČTK. Venezuelský opoziční kandidát González opustil zemi. Odcestoval do Španělska, kde vyhledá politický azyl. iRozhlas [online]. 2024-09-08. Dostupné online. 
  11. ↑ Venezuela opposition leader says he was forced to sign letter accepting Maduro victory. The Guardian [online]. 2024-09-18 [cit. 2024-09-28]. Dostupné online. ISSN 0261-3077. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Nositelé Sacharovovy ceny za svobodu myšlení

Nelson Mandela / Anatolij Marčenko i.m. (1988) • Alexander Dubček (1989) • Aun Schan Su Ťij (1990) • Adem Demaçi (1991) • Matky z Plaza de Mayo (1992) • Oslobođenje (1993) • Taslima Nasrinová (1994) • Leyla Zanaová (1995) • Wej Ťing-šeng (1996) • Salima Ghezaliová (1997) • Ibrahim Rugova (1998) • Xanana Gusmão (1999) • ¡Basta Ya! (2000) • Izzat Ghazzawi / Nurit Peled-Elhanan / Zacarias Kamwenho (2001) • Oswaldo Payá Sardiñas (2002) • Kofi Annan / OSN (2003) • Běloruská asociace novinářů (2004) • Dámy v bílém / Reportéři bez hranic / Hauwa Ibrahimová (2005) • Aljaksandar Milinkevič (2006) • Salí Mahmúd Osman (2007) • Chu Ťia (2008) • Memorial (2009) • Guillermo Fariñas (2010) • Asmaa Mahfouz / Ahmed al-Senussi / Razan Zaitouneh / Ali Ferzat / Muhammad Buazízí i.m. (2011) • Nasrín Sotúdeová / Džafar Panahí (2012) • Malála Júsufzajová (2013) • Denis Mukwege (2014) • Ráif Badawí (2015) • Nadja Muradová / Lamíja Bašárová (2016) • Venezuelská demokratická opozice (2017) • Oleh Sencov (2018) • Ilham Tohti (2019) • Běloruská demokratická opozice (2020) • Alexej Navalnyj (2021) • lid Ukrajiny (2022) • Mahsá Amíníová (2023) • María Corina Machadová / Edmundo González Urrutia (2024)

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Edmundo_González_Urrutia&oldid=24343687“