Edmond Marin la Meslée

Edmond Marin la Meslée
Edmond Marin la Meslée
	Edmond Marin la Meslée
Narození	5. února 1912; Valenciennes; Francouzská republika
Úmrtí	4. února 1945 (ve věku 32 let); Dessenheim; Francie
Vojenská kariéra
Hodnost	commandant
Doba služby	1931 – 1945†
Sloužil	Francie
Složka	Armée de l'air; Forces aériennes françaises libres
Jednotka	Groupe de chasse I/5
Velel	1e escadrille GC I/5; Groupe de chasse 1/5 „Champagne“
Války	druhá světová válka
Bitvy	bitva o Francii; bitva v Ardenách
Vyznamenání	Řád čestné legie; Croix de guerre (1939-1945) s jedenácti palmami a jednou stříbrnou hvězdou; Záslužný letecký kříž
	multimediální obsah na Commons

Edmond Marin la Meslée (5. února 1912 Valenciennes – 4. února 1945 Dessenheim) byl francouzský stíhací pilot v době druhé světové války. Se šestnácti potvrzenými a čtyřmi pravděpodobnými sestřely je pátým nejúspěšnějším francouzským esem tohoto konfliktu a nejúspěšnějším pilotem Armée de l'air během bitvy o Francii.^[1]

Životopis

Edmond Marin la Meslée se narodil 5. února 1912 ve Valenciennes. Po zahájení studia práv začal také navštěvovat státem subvencované pilotní lekce v letecké škole společnosti Morane-Saulnier ve Villacoublay, kde v roce 1931 získal pilotní oprávnění. Ve věku 19 let vstoupil do Francouzského letectva, a po absolvování školy pro důstojníky letectva v záloze v Istres byl jako sous-lieutenant přidělen k 2. stíhacímu pluku (2^e régiment de chasse)^{[pozn. 1]} ve Štrasburku. Po skončení své dvouleté povinné služby se zavázal k další dvěma letům činné služby, ačkoliv to bylo spojené se snížením hodnosti na stupeň sergent.

V září 1936 byl přijat do letecké akademie Francouzského letectva ve Versailles, kterou v říjnu 1937 absolvoval v hodnosti poručíka. Byl pak jako stíhací pilot z povolání přidělen k 1. escadrille^{[pozn. 2]} groupe de chasse I/5 v Remeši, jejíž velitel, Jean Accart, vysoce smýšlel o jeho potenciálu jako stíhače a předával mu své zkušenosti. Jednotka byla vybavena stroji Dewoitine D.500, ale před vypuknutím druhé světové války byla přezbrojena na stroje Curtiss H-75 Hawk.

Během bitvy o Francii se Edmond Marin la Meslée vyznamenal 16 jistými a čtyřmi pravděpodobnými sestřely letounů Luftwaffe. Poté, co velitel jeho letky 1. června 1940 utrpěl těžké zranění, Marin la Meslée jej nahradil v čele 1. letky GC I/5.

Po uzavření francouzsko-německého příměří byla GC I/5 evakuována do Saint-Denis-du-Sig a později do Rabatu v Maroku.

Po operaci Torch se francouzské ozbrojené síly v severní Africe připojily ke Spojencům a GC I/5 byla přezbrojena na letouny amerického původu, nejprve Curtiss P-40 a později Bell P-39 Airacobra. Marin la Meslée, mezitím v prosinci 1941 povýšený do hodnosti capitaine, se se svou letkou v září 1943 přesunul do Tafaraoui v Alžírsku.

Dne 3. ledna 1944 Edmond Marin la Meslée převzal velení celé stíhací skupiny, nyní označené jako Groupe de chasse 1/5 „Champagne“, a v červnu 1944 byl povýšen do hodnosti commandant. Jednotka o síle 18 strojů P-39Q pak byla opět nasazena do boje od 30. září 1944 ze základny Salon-de-Provence, převážně k operacím k podpoře francouzských a spojeneckých pozemních sil postupujících údolím Rhôny. V listopadu 1944 byl útvar přezbrojen na stíhací letouny Republic P-47 Thunderbolt.

Během ostřelování pozemních cílů 4. února 1945 nedaleko Colmaru utrpěl stroj Edmonda Marina la Meslée přímý zásah palbou německého protiletadlového dělostřelectva, a po nárazu do země explodoval. Jeho tělo bylo sice z trosek vyproštěno, ale bylo zjištěno, že byl raněn střepinou do hlavy, a pravděpodobně zahynul ještě před dopadem.

14. února 1953 byla na jeho památku přejmenována základna č. 112 Francouzského letectva v Remeši.

Seznam potvrzených vzdušných vítězství

11. ledna 1940; Dornier Do 17; Longwy
12. května 1940; Junkers Ju 87; Bouillon (Belgie)
12. května 1940; Junkers Ju 87; Pouru-Saint-Remy
12. května 1940; Junkers Ju 87; Sainte-Cécile (Belgie)
13. května 1940; Messerschmitt Bf 109; severovýchodně od Stonne
15. května 1940; Henschel Hs 126; Vendresse
16. května 1940; Dornier Do 215; Rethel
18. května 1940; Heinkel He 111; Rethel
18. května 1940; Heinkel He 111; Arcis-le-Ponsart
18. května 1940; Heinkel He 111; Laon
19. května 1940; Heinkel He 111; Hesse (Moselle)
24. května 1940; Henschel Hs 126; Saint-Loup-Terrier
25. května 1940; Henschel Hs 126; Bolt-aux-Bois
26. května 1940; Heinkel He 111; Tannay
3. června 1940; Henschel Hs 126; Sommauthe
10. června 1940; Junkers Ju 88; Châtillon-sur-Bar

Poznámky

↑ Po vzniku samostatného letectva, v roce 1933, 2^e Escadre de chasse
↑ Jednotka byla pokračovatelkou letky SPA 67 z doby první světové války.

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Edmond Marin la Meslée na anglické Wikipedii a Edmond Marin la Meslée na francouzské Wikipedii.

↑ KETLEY, Barry. French Aces of World War 2. Oxford: Osprey Publishing, 1999. Dostupné online. ISBN 978-1-85532-898-3. Kapitola Aces and Victories: Edmond Marin la Meslée, s. 79-80. (anglicky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Edmond Marin la Meslée na Wikimedia Commons
Valka.cz: Edmond Marin la Meslée
(francouzsky) La biographie du commandant Edmond Marin la Meslée sur le site de la Base aérienne 112 de Reims^{[nedostupný zdroj]}
(francouzsky) Edmond Marin la Meslée, le grand prince
(francouzsky) Les as français de 1939-1945 : Edmond Marin de la Meslée

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[2] Po vzniku samostatného letectva, v roce 1933, 2^e Escadre de chasse

[3] Jednotka byla pokračovatelkou letky SPA 67 z doby první světové války.

[1] KETLEY, Barry. French Aces of World War 2. Oxford: Osprey Publishing, 1999. Dostupné online. ISBN 978-1-85532-898-3. Kapitola Aces and Victories: Edmond Marin la Meslée, s. 79-80. (anglicky)

[1]

[pozn. 1]

[pozn. 2]