Eco-Nelson

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Eco-Nelson
ostrov Nelson Island v souostroví Jižní Shetlandy
ostrov Nelson Island v souostroví Jižní Shetlandy
Účel stavby

Vědecká stanice

Základní informace
Výstavba 1989
Poloha
Adresa ostrov Nelson Island, oblast Smlouvy o Antarktidě, AntarktidaAntarktida Antarktida
Souřadnice
Eco-Nelson
Eco-Nelson
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eco-Nelson je polární stanice v Antarktidě na Nelsonově ostrově v souostroví Jižní Shetlandy. Stanice byla založena českým občanem Jaroslavem Pavlíčkem v roce 1989. Třicet let byla provozována jako jediná soukromá stanice v celé Antarktidě, než ji zakladatel v říjnu 2017 daroval Českému antarktickému nadačnímu fondu (ČANF).

Za provoz stanice odpovídá její provozovatel, kterým je brněnská Masarykova univerzita (resp. Český antarktický vědecký program, který na univerzitě sídlí). Univerzita si stanici Eco-Nelson pronajala v roce 2018 na 99 let, s plánem realizace vědeckých aktivit. Bez předchozího společného souhlasu majitele a provozovatele nelze na stanici pobývat. Název stanice zůstal zachován minimálně až do ukončení rekonstrukce.

Umístění[editovat | editovat zdroj]

Stanice se nachází na 62°14'46,68'' j. š., 58°58'55,92'' z. d. na Nelsonově ostrově v souostroví Jižní Shetlandy. Ostrov se nachází zhruba 100 km od pobřeží Antarktického poloostrova. Stanice má z logistického hlediska velmi příznivou polohu, od sousedního ostrova Krále Jiřího, na kterém se nachází několik polárních stanic jiných států a letiště Aeródromo Teniente Rodolfo Marsh Martin, je Nelsonův ostrov oddělen pouze 400 metrů širokým průlivem. V průběhu sezóny jižního léta se lze na ostrov Krále Jiřího dostat letecky z chilského Punta Arenas.

Stanice se nachází v nezaledněné oáze na samém severním cípu ostrova. Plocha nezaledněné oázy je cca 4 km2 z celkové plochy 192 km2. Povrch oázy má dramatický skalnatý reliéf a je pokryt vegetací. Základna se nachází několik desítek metrů od břehu, který je tvořen písčitou a kamenitou pláží, nedaleko se nachází bezpečné kotviště.

Podnebí na ostrově je typicky oceánické, s relativně příznivým chodem teplot (v průběhu letní sezony teploty oscilují kolem 0 °C) a relativní vlhkostí vzduchu kolem 90 %, téměř neustálé jsou srážky v podobě mrholení, deště nebo sněhu. Roční úhrn srážek dosahuje 500 mm. V průběhu zimní sezony teploty klesají pod bod mrazu (absolutní minimum naměřené na Ostrově krále Jiřího je -28,5 °C) a oáza je pokryta cca 40 cm sněhu.

Historie stanice[editovat | editovat zdroj]

Stanice Eco-Nelson, únor 2019. Na mořské terase před stanicí stojí dočasný stanový tábor, ve kterém přebývala expedice Masarykovy univerzity a Českého antarktického nadačního fondu během generálního úklidu, který byl prvním krokem pro umožnění rekonstrukce.

Původní základna byla budována českým občanem Jaroslavem Pavlíčkem a jeho přáteli od roku 1989[1]. Sestávala z několika drobných staveb vybudovaných z různých materiálů. Většina staveb měla kamennou podezdívku, na které stály stavby s dřevěnými stěnami vyplněnými izolačním materiálem a obložené eternitem. Střecha většiny staveb byla také eternitová. Použitý eternit však neobsahoval azbest, což uváděla dokumentace výrobce a potvrdil i chemický rozbor přivezených vzorků v roce 2018.

V době, kdy základnu provozoval Jaroslav Pavlíček, nabízel možnost pobytu také širší veřejnosti. Stanice mohla ubytovat až 12 osob. Zájemci necestovali jako běžní turisté; pobyt měl vždy pracovní charakter (na stanici bylo možné absolvovat náhradní vojenskou službu). Dobrovolníci nebyli za svou práci honorováni, naopak celý pobyt včetně dopravy si hradili z vlastních prostředků. Jednou z podmínek návštěvy bylo absolvování třídenního Pavlíčkova kurzu přežití: „Moře-řeka-ledovec“, který prověřil psychické a fyzické schopnosti účastníků.

V roce 1993 zahynuli při přeplavbě Fildesova průlivu dva uživatelé stanice, 42letý Miroslav Stuchlík z Mořiny u Berouna a 21letý Kamil Suchánek ze Zlína.[2] Zmizeli při zpáteční plavbě na kanoi z korejské stanice King Sejong, když pádlovali směrem na 12 km vzdálený Nelson Island. O jeden rok později byli oba polárníci prohlášeni (podle chilských zákonů) za nezvěstné. Jejich památník je umístěn na sousedním ostrově Krále Jiřího.

Na stanici pobývali také Tomáš Halík, Dagmar Havlová (manželka Ivana Havla), Martin Mykiska nebo český biolog a kněz Marek Orko Vácha. Kytarista Lubomír Brabec zde uskutečnil vůbec nejjižnější koncert klasické hudby v historii, konkrétně na lodi Greenpeace Arctic Sunrise u ostrova Nelson Island. Celý koncert byl zaznamenán japonskou televizí a ve své době vzbudil značnou pozornost.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

V roce 2018 se provozovatelem stal Český antarktický vědecký program (anglický název Czech Antarctic Research Programme, zkráceně CARP) sídlící na brněnské Masarykově univerzitě. V první sezóně jižního léta po změně provozovatele, v únoru 2019), zde proběhl generální úklid ve spolupráci Masarykovy univerzity a Českého antarktického nadačního fondu (ČANF). Během této fáze bylo odvezeno více než 6 tun materiálu a byla doplněna povinná bezpečnostní výbava pro klasifikaci základny jako záchranný přístřešek (tzv. refugium). Přestože jsou budovy tvořící stanici ve stavu umožňujícím pouze provizorní používání, základna nyní splňuje všechny předpisy.

Český antarktický vědecký program garantuje jak provoz stanice v souladu a národním i mezinárodním právem, tak řádnou realizaci vědeckého výzkumu nejen českými vědci. Vědečtí pracovníci původní základnu využívají jako zázemí pro terénní práci až do doby dokončení zásadní přestavby stanice (povolení k rekonstrukci pro Masarykovu univerzitu vydalo Ministerstvo životního prostředí v roce 2018), jejíž termín závisí na finančních možnostech ČANF a CARP. Do své rekonstrukce plánované přibližně na polovinu druhé dekády 21. století je stanice schopna sloužit jako provizorní (přídavné) zázemí pro terénní vědecký stanový tábor do počtu 9 osob, ubytování uvnitř však není možné.

Od roku 2018 se na stanici realizuje výzkum Český antarktický vědecký program; probíhá výzkum klimatologický (automatická meteostanice nainstalována v březnu 2018), ornitologický (ve spolupráci s Univerzitou Palackého Olomouc) a rostlinně-fyziologický. Plánováno je do programu zahrnout i geologii, geomorfologii, limnologii, paleontologii a glaciologii.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Program Eco-Nelson 1989-2015. www.econelson.org [online]. [cit. 2017-01-26]. Dostupné online. 
  2. Antonín-Boháček-20.-Výročí-tragédie-Nelson-Island-Polární-zpravodaj-68.pd