Jaroslav Pavlíček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jaroslav Pavlíček
Narození 19. srpna 1943 (76 let)
Povolání spisovatel a polárník
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jaroslav Pavlíček (* 19. srpna 1943 Mladá Boleslav) je český polárník, cestovatel a spisovatel. Zaměřuje se na praktické aspekty přežití člověka v divočině a harmonické soužití člověka s přírodou.

Život[editovat | editovat zdroj]

V 60. letech dvacátého století, během oteplení pražského jara, studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze obor koreanistika. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 z fakulty odešel do Vysokých Tater, kde pracoval dalších deset let jako nosič na Téryho chatě s nákladem 65 kilogramů na zádech při každém výstupu. Tady získal fyzickou zdatnost pro své další záměry.

V roce 1980 byl členem polské expedice na Mount Everest, která dosáhla vrcholu jako vůbec první výprava v zimě. Následně se svým kolegou dvakrát přešel Aljašku, pokaždé za 20 dnů. Posléze přešel s polárníky Vladimírem Weignerem a Miroslavem Jakešem Grónsko. Cesta trvala 41 dní neočekávaně těžkého pochodu a další dva dny plavby na moři. Pavlíček má zásadu používat osvědčenou výbavu, která by neměla být příliš sofistikovaná. Jednoduché je podle něj spolehlivější než moderní a složité. Na svých výpravách s sebou nenosí žádnou navigaci GPS či spojení s civilizovaným světem pomocí vysílačky. Vždy je odkázán jen sám na sebe a na své spolucestovatele s heslem: „Kdo chce jít, jde!“[1]

Základna Eco-Nelson na ostrově Nelson Island v Antarktidě[editovat | editovat zdroj]

Pomníček na památku Kamila Suchánka, který zahynul během svého pobytu na základně Eco-Nelson.
Podrobnější informace naleznete v článku Eco-Nelson.

V roce 1987 se poprvé vydal do Antarktidy hledat místo pro českou základnu na polské školní lodi Antoni Garnuszewski společně s Janem Pávkem. Zajímalo ho pásmo kolem polárního kruhu a po složitém čtyřměsíčním hledání zvolil za místo pro stanici odledněnou oázu na ostrově Nelson Island v souostroví Jižní Shetlandy. Nalézá se v subantarktickém pásmu, lokalita je chráněná před mořem i větrem, dobře přístupná, vzdálená tři sta metrů od oblázkové pláže pokojné zátoky Frantz Bay.

Jaroslav Pavlíček se bránil označit tuto základnu za pouze českou, hovořil často o stanici mezinárodní či nadnárodní, nicméně smluvní strany Antarktické smlouvy ji vždy považovaly za českou. Název Eco-Nelson korespondoval s prosazovaným přírodě neškodícím životním stylem (zakladatel uvažoval i o jiných jménech např. o pojmenování po Karlu Krylovi. Na stanici byl uskutečňován „program zelené domácnosti“, impaktní program zahrnující sběr naplavenin z moře v rámci globálního výzkumu a program přežití.

Zvykové právo užívání, jakož i všechen hmotný majetek tvořící podstatu stanice, Jaroslav Pavlíček v roce 2017 věnoval Českému antarktickému nadačnímu fondu, který základnu od roku 2018 na 99 let pronajal Masarykově univerzitě (resp. na ní sídlícímu Českému antarktickému vědeckému programu), která zde nyní zabezpečuje provoz a vědeckou náplň.

Antarktická smlouva[editovat | editovat zdroj]

Antarktická smlouva byla podepsána v roce 1959, Československo k ní přistoupilo roku 1960. V prosinci roku 1990 se Jaroslav Pavlíček zúčastnil schůzky signatářů Antarktické smlouvy v chilském Viña del Mar.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Brabec, Lubomír - Šmíd, Zdeněk: S kytarou v Antarktidě, nakl. Knihcentrum, 1998, s. 18

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Brabec, Lubomír - Šmíd, Zdeněk: S kytarou v Antarktidě, nakl. Knihcentrum 1998.
  • Forman, Radek: Antarktický deník, Radek Forman 1998.
  • Pavlíček, Jaroslav: Člověk v drsné přírodě, Práh, Praha 2002.
  • Pavlíček, Jaroslav: ECO-Nelson. Antarktis.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]