Jaroslav Pavlíček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jaroslav Pavlíček
Narození 27. dubna 1943 (74 let)
Povolání spisovatel
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jaroslav Pavlíček (* 27. dubna 1943[1]) je český polárník, dobrodruh a spisovatel. Zaměřuje se na výzkum v oblastech přežití v divočině a harmonické soužití člověka s přírodou. V roce 2000 neúspěšně kandidoval do senátu v obvodě České Budějovice za Pravý blok.[2]

Život[editovat | editovat zdroj]

V 60. letech v době oteplení Pražského jara studoval na Filozofické fakultě UK v Praze obor koreanistika. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 z fakulty odešel do Vysokých Tater, kde pracoval dalších deset let jako nosič na Téryho chatě s nákladem 65 kilogramů na zádech při každém výstupu. Tady získal fyzickou zdatnost pro své další záměry.

V roce 1980 byl členem polské expedice na Mt. Everest, která dosáhla vrcholu jako vůbec první výprava v zimě. Následně se svým kolegou dvakrát přešel Aljašku, pokaždé za 20 dnů. Posléze přešel s polárníky Vladimírem Weignerem a Miroslavem Jakešem Grónsko. Cesta trvala 41 dní neočekávaně těžkého pochodu a další dva dny plavby na moři. Pavlíček má zásadu používat osvědčenou výbavu, která by neměla být příliš sofistikovaná. Jednoduché je podle něj spolehlivější než moderní a složité. Na svých výpravách s sebou nenosí žádnou navigaci GPS či spojení s civilizovaným světem pomocí vysílačky. Vždy je odkázán jen sám na sebe a na své spolucestovatele s heslem :"Kdo chce jít, jde!"[3]

Základna v Antarktidě[editovat | editovat zdroj]

Ostrov NELSON
62°18′ jižní šířky
58°59′ západní délky

V roce 1987 se poprvé vydal do Antarktidy hledat místo pro základnu na polské školní lodi Antoni Garnuszewski společně s Janem Pávkem. Zajímalo ho pásmo kolem polárního kruhu a po složitém čtyřměsíčním hledání zvolil za místo pro stanici oázu na ostrově Nelson v souostroví Jižních Shetland při úzké šíji Grahamovy země. Nalézá se v subarktickém pásmu, chráněném před mořem i větrem, dobře přístupném, tři sta metrů vzdálené od oblázkové pláže pokojné zátoky. Na tuto základnu je nutno přeplout ve člunu z vedlejšího většího ostrova King George, na kterém přistávají vojenská letadla Hercules z chilského letiště v Punta Arenas. Pavlíček se brání označit tuto základnu za pouze českou, hovoří o stanici nadnárodní. Oficiálně se jmenuje Eco Nelson[4], což koresponduje se zdejším ekologickým životním stylem (zakladatel uvažoval i o jiných jménech např. o pojmenování po Karlu Krylovi, jehož plakát a obrázek jsou zde přítomny). Na stanici je uskutečňován program "zelené domácnosti", impaktní program, který zahrnuje sběr naplavenin z moře v rámci globálního výzkumu a program přežití. Každý rok dochází k pravidelnému střídání posádek nejen z České republiky, ale své pobyty tady tráví i lidé z mnoha dalších zemí. Mezi jinými zde byli Tomáš Halík, Dagmar Havlová (manželka Ivana Havla), Martin Mykiska, nebo český biolog a kněz Marek Orko Vácha. Kytarista Lubomír Brabec zde uskutečnil vůbec nejjižnější koncert klasické hudby v historii, konkrétně na lodi Greenpeace Arctic Sunrise u ostrova Nelson. Celý koncert byl zaznamenán japonskou televizí a vzbudil značnou pozornost.

Na základnu na ostrově Nelson nelze cestovat jako turista, pobyt na stanici má vždy pracovní charakter (na stanici bylo možné absolvovat náhradní vojenskou službu). Dobrovolníci Eco Nelsonu nejsou za svou práci honorováni, naopak celý pobyt včetně dopravy si hradí z vlastních prostředků. Jednou z podmínek návštěvy polární stanice na Nelsonově ostrovu je absolvování třídenního kurzu přežití: „Moře-řeka-ledovec“, kde jsou do jisté míry prověřeny psychické a fyzické schopnosti účastníků.

Antarktická smlouva[editovat | editovat zdroj]

V prosinci 1990 byl Jaroslav Pavlíček delegován ministrem životního prostředí Josefem Vavrouškem jako zástupce Československa[5] na schůzku signatářů Antarktické smlouvy do chilského Viña del Mar, kde se připravovala nová verze smlouvy na dalších padesát let (Antarktická smlouva byla podepsána v roce 1959, Československo k ní přistoupilo roku 1960).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.trapsavec.cz/news/a27-4-1943-jaroslav-pavlicek/
  2. http://volby.cz/pls/senat/se2111?xjazyk=CZ&xdatum=20001112&xobvod=14 Senátní volby 2000
  3. Brabec, Lubomír - Šmíd, Zdeněk: S kytarou v Antarktidě, nakl. Knihcentrum, 1998, s. 18
  4. http://econelson.org/?en_summary= [online]. .  
  5. Rozhovor s polárníkem Jaroslavem Pavlíčkem: V Antarktidě se zvířata nebojí lidí [online]. 2011-05-08. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Brabec, Lubomír - Šmíd, Zdeněk: S kytarou v Antarktidě, nakl. Knihcentrum 1998.
  • Forman, Radek: Antarktický deník, Radek Forman 1998.
  • Pavlíček, Jaroslav: Člověk v drsné přírodě, Práh, Praha 2002.
  • Pavlíček, Jaroslav: ECO-Nelson. Antarktis.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]