Dvojzoborožec nosorožčí
 Dvojzoborožec nosorožčí | |
|---|---|
 Dvojzoborožec nosorožčí | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 zranitelný[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | zoborožci (Bucerotiformes) |
| Čeleď | zoborožcovití (Bucerotidae) |
| Rod | dvojzoborožec (Buceros) |
| Binomické jméno | |
| Buceros rhinoceros Linné, 1758 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dvojzoborožec nosorožčí[2][3] (Buceros rhinoceros), také dvojzoborožec velký, zoborožec nosorohý či zoborožec velký[4] je druhým největším druhem stromového zoborožce.[3] Žije v pevninské i ostrovní části jihovýchodní Asie.
Systematika[editovat | editovat zdroj]
Rozlišují se tři poddruhy, které se liší podobou přilby, zejména jejím tvarem. Těmito poddruhy jsou:[5]
- B. r. borneoensis Schlegel & S. Müller, 1840 – Borneo;
- B. r. rhinoceros Linnaeus, 1758 – jižní oblasti Malajského poloostrova, Sumatra;
- B. r. silvestris Vieillot, 1816 – Jáva.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Váží mezi dvěma a třemi kilogramy. Rozpětí křídel až 130 cm. Délka těla 42 až 50 cm, délka ocasu až 40 cm. Vyniká převážně černým zbarvením. Masivní zobák s přilbou má výraznou oranžovo-červenou barvu. Na povrchu zobáku je tenká vrstva rohoviny, uvnitř je zobák zpevněn spletí tenkých kostěných trámečků; útvar je vyplněný především vzduchem a je lehký. Přestože zobák má odlehčenou vnitřní strukturu, jsou krční obratle srostlé a krční svaly silnější, než je u jiných ptáků než zoborožců obvyklé.
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Vyskytuje se v oblasti jihovýchodní Asie, konkrétně v Indonésii (na Jávě, Sumatře, Borneu), dále v Thajsku, Malajsii a Singapuru). Žije v tropickém lese, a to až do nadmořské výšky 1400 m n. m.
Ekologie[editovat | editovat zdroj]
Je aktivní ve dne. Stejně jako další příbuzné druhy vytváří dlouhodobě stabilní páry. Hnízdí v dutinách stromů. Živí se rostlinami a jejich plody, např. fíky,[3] a také menšími druhy živočichů (drobní obratlovci, členovci).
Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]
Tento druh patří k vzácně chovaným. Na jaře 2019 byl v rámci Evropy chován v necelých dvou desítkách zoo.[6] Ve většině případů se jedná o jávský poddruh Buceros rhinoceros silvestris. Nejúspěšnějším chovatelem tohoto druhu v Evropě je Zoo Praha.[7] V Česku jej chová rovněž Zoo Zlín.[6]
Na Slovensku byl chován koncem 60. a počátkem 70. let 20. století v Zoo Bojnice.
Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]
V Zoo Praha je tento druh chován od roku 2003, kdy byla dovezena samice Markéta. Do Prahy byla dovezena ze soukromé zoo, ale pochází z volné přírody.[8] Od dva roky později přibyl samec Prokop. První odchov se podařil v roce 2007. Jednalo se o první odchov v Česku.[9] V následujících letech se podařilo navázat dalšími úspěšnými hnízděními a přirozenými odchovy.[2] V roce 2011 se poprvé narodila mláďata dvě.[8] V roce 2015 uhynul samec Prokop. Úspěšně jej nahradil jiný samec (Prokop Druhý).[8] Ke konci roku 2017 byl chován pár a dvě toho roku narozená mláďata, tedy čtyři jedinci.[10] Ke konci roku 2018 byl chován samec a čtyři samice, z toho dvě narozené v roce 2018.[11] Do jara 2019 včetně se vylíhlo celkem 15 mláďat a z toho 13 mláďat se podařilo odchovat do věku více než tří měsíců, což se nepovedlo v žádné jiné evropské zoo. Mláďata narozená v březnu 2019 však byla krmena speciálně pomocí maňásků vzhledově připomínajících dospělého jedince, protože samice opustila vejce, která proto byla umístěna do líhně.[7]
V srpnu 2019 se vylíhla další dvě mláďata.[12] V jedné chovatelské sezoně tak dohromady šlo o čtyři mláďata, což je světový rekord.[9][13] Počet odchovaných mláďat tak dosáhl čísla 13, všechna od samice Markéty. Více potomků po sobě nenechala žádná jiná samice chovaná v Evropě.[9] V roce 2020 tato samice pokořila dokonce světový rekord, když překonala 16 mláďat jedné samice chované ve Spojených státech amerických. Odchovala v pořadí 16. a 17. mládě.[14]
Tento druh je k vidění ve voliéře naproti vstupu do expozičního celku Vodní svět a opičí ostrovy, poblíž pavilonu tučňáků.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
- ↑ a b Dvojzoborožec nosorožčí - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-05-27]. Dostupné online.
- ↑ a b c ZOO ZLÍN - Dvojzoborožec nosorožčí. www.zoozlin.eu [online]. [cit. 2019-05-27]. Dostupné online.
- ↑ KOŘÍNEK, Milan. Dvojzoborožec velký. BioLib.cz [online]. ©1999–2022 [cit. 2022-04-26]. / Dostupné online.
- ↑ Mousebirds, Cuckoo Roller, trogons, hoopoes, hornbills. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v13.2 [cit. 2023-11-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2019-05-27]. Dostupné online.
- ↑ a b Zoo Praha zvyšuje vlastní i Evropský rekord v odchovu dvojzoborožců nosorožčích. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-05-27]. Dostupné online.
- ↑ a b c ANDĚROVÁ, Romana. Dobrovolné vězení. Trojský koníček. 2019, s. 8.
- ↑ a b c Významné odchovy 2019. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-12-20]. Dostupné online.
- ↑ Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2017
- ↑ Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
- ↑ Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-11-01]. Dostupné online.
- ↑ Výroční zpráva 2019. Zoo Praha [online]. [cit. 2020-08-07]. Dostupné online.
- ↑ Mimořádně úspěšný odchov zoborožců a dvojzoborožců v Zoo Praha. Zoo Praha [online]. [cit. 2020-07-26]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu dvojzoborožec nosorožčí na Wikimedia Commons
