Drozd kvíčala

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxDrozd kvíčala
alternativní popis obrázku chybí
Drozd kvíčala
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád pěvci (Passeriformes)
Čeleď drozdovití (Turdidae)
Rod drozd (Turdus)
Binomické jméno
Turdus pilaris
Linné, 1758
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Drozd kvíčala (Turdus pilaris) je malý zpěvný pták z čeledi drozdovití.

Jako méně správný a zastaralý byl používán též název Kvíčala obecná.

Popis[editovat | editovat zdroj]

  • Délka těla: 24 - 27 cm
  • Rozpětí křídel: 39 - 43 cm
  • Hmotnost: 80 - 140 g

Drozd kvíčala je pěvec veliký asi jako kos černý, se štíhlým tělem, poměrně dlouhým ocasem a tenkým zašpičatělým zobákem. Dospělý pták má hnědý ocas, křídla, boky a hrdlo s černými šípovitými skvrnami, bílé břicho, šedý zátylek a hlavu s bílým pruhem nad okem. Zobák je žlutý, končetiny hnědožluté. Samec i samice jsou zbarveny stejně. Ve střední Evropě se jedná mezi drozdy o naprosto nezaměnitelný druh.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Drozd kvíčala se vyskytuje v severní, střední a východní Evropě a v Asii od Rýnu až po severní Sibiř. Během 2. poloviny 20. století se dostal také do západní Evropy a na Britské ostrovy. Drozd kvíčala je převážně tažný druh, na zimu migruje do jižní a západní Evropy, Malé Asie a do Indie. V Evropě žije v současné době zhruba 28 - 48 000 000 jedinců.[2]

V České republice hojně hnízdí, protahuje i migruje. Počet hnízdících párů je u nás odhadován na 400 - 800 000, počet zimujících jedinců na celých 1 - 2 000 000 jedinců.[3]

Žije v lesících, sadech, parcích a na loukách.

Chování[editovat | editovat zdroj]

Drozd kvíčala je společenský pták žijící v početných hejnech. Při tazích se sdružuje do ohromných, několika sto členných skupin, často ve společnosti drozda cvrčaly (Turdus iliacus). Často se ozývá drsným a hlasitým, v rychlém sledu křičeným „gag šak šak šak“. Zpěv je tvořen ze švitořivých, drnčivých a hvízdavých tónů.

Přes léto vyhledává především drobný hmyz a žížaly. V zimě, kdy je o tuto potravu nouze, se živí bobulemi. V zimě při objevení možného zdroje potravy (spadaná jablka, bobule ptačího zobu aj.) je kvíčala poměrně agresivní vůči ptákům své velikosti, tzn. jiné drozdy a kosy nepouští ke krmení a naopak je pronásleduje a zahání.

Pár drozdů na hnízdě

Většinou hnízdí v koloniích čítajících maximálně padesát párů. Ročně mívá jednu nebo dvě snůšky po 5 - 6 nažloutlých vejcích o velikosti 29 × 21 mm. První snůšku klade během dubna, druhou na přelomu května a června. V rozsoše větví listnatých stromů si staví ve výšce od 4 do 7 m od země hnízdo z větviček a travin vystlané částmi rostlin. Na vejcích sedí po dobu 12 - 14 dní pouze samice. Samec se zapojuje až do výchovy mláďat, která opouštějí hnízdo zhruba po dvou týdnech života, ale ještě několik dnů poté jsou dokrmována.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Fieldfare na anglické Wikipedii a Kwiczoł na polské Wikipedii.

  1. Červený seznam IUCN 2017.2. 14. září 2017. Dostupné online. [cit. 2017-09-24]
  2. http://www.iucnredlist.org/search/details.php/51605/all
  3. Dungel J., Hudec, K. (2001): Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Academia, Praha. ISBN 978-80-200-0927-2

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]