Dobromysl obecná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Na tento článek je přesměrováno heslo dobromysl. O rodu Origanum pojednává článek dobromysl (rod).
Wikipedie:Jak číst taxoboxDobromysl obecná
alternativní popis obrázku chybí
Dobromysl obecná
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád hluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleď hluchavkovité (Lamiaceae)
Rod dobromysl (Origanum)
Binomické jméno
Origanum vulgare
L.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dobromysl obecná (Origanum vulgare L.) je rostlina z čeledi hluchavkovitých. Využívá se jako koření i v léčení chorob.

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

  • Origanum creticum L.
  • Origanum barcense Simk.
detail květu
Bombus lucorum - Origanum vulgare - Keila.jpg

Popis[editovat | editovat zdroj]

  • Dobromysl obecná je vytrvalá, vlnatě chlupatá bylina vysoká 20 až 90 cm.
  • Lodyha je načervenalá a čtyřhranná. Výběžky oddenku dřevnatějí.
  • Vstřícné listy mají krátký řapík, jsou vejčité a celokrajně nebo nezřetelně vroubkované. Spodní jsou největší, k vrcholu se zmenšují.
  • Květenství jsou vidlanovité laty shlukující se v hlávku. Květenství tvoří až 25 květů.
  • Květy jsou drobné, nachově růžové. Koruna má trojcípý dolní pysk a vykrojený pysk horní. Kalich je trubkovitě zvonkovitý.
  • Kvete v červenci až září.
  • Celá rostlina příjemně aromaticky voní.
  • Plodem je tvrdka.

Stanoviště[editovat | editovat zdroj]

V Česku roste v křovinách, ve světlých lesích, na pasekách, na slunných stráních a na mělkých půdách spíše alkalických. Často se pěstuje v zahradách.

Areál rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Původní areál rozšíření byl v oblasti Středomoří, začala se však pěstovat již od antiky a rozšířila se i do ostatních oblastí Evropy, kde i zplaněla. Původní je i v Malé Asii, na Kavkaze, Blízkém východě, Íránu, nižších polohách Himálaje, v jižní Číně a na Tchaj-wanu. Zavlečena byla i do severní Ameriky

V ČR se vyskytuje poměrně hojně v teplejších oblastech, maximálně byla nalezena v nadmořské výšce 750 m v Krkonoších.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Nať dobromysli se používá zejména jako koření (pod názvem oregano); typickým použitím je kořenění pizzy. Kromě toho je též součástí provensálského koření. Chuť je výrazná, ale odlišná od majoránky. Sbírá se kvetoucí nať, přítomnost plodů je nežádoucí.

Používá se též v léčitelství pro své aseptické a protizánětlivé účinky, usnadňuje odkašlávání a zvyšuje vyměšování žluči. Droga je silným prostředkem uvolňujícím křečovité stažení hladkého svalstva (spazmolytikum). Používá se i na obklady a osvěžující koupele. V nati obsažené barvivo se dříve používalo k barvení ovčí vlny. Jako doplněk stravy bývá ve formě oleje s dávkováním kapátkem, nebo pro přesnější dávkování a užívání ve formě želatinových kapslí.

Včelařství[editovat | editovat zdroj]

Dobromysl je dobrou nektarodárnou rostlinou. Nektarium květu dobromysli vyprodukuje za 24 hodin 1,1 mg nektaru s cukernatostí 76 %.[1] Cukerná hodnota, tedy množství cukru vyprodukovaného v květu za 24 hodin, je 0,83 mg.[1] Pylu poskytuje včelám málo, pylové rousky mají šedivou barvu.

Čistý druhový med dobromysli není známý, ale ve Středomoří se dobromysl spolu se saturejkou a mateřídouškou podílí na vzniku hymetského medu a tymiánového medu. Tyto medy jsou výrazně vonné, s jantarovou barvou a příjemnou chutí, a jemně krystalizují.[1]

Obsahové látky[editovat | editovat zdroj]

Nať dobromysli obsahuje asi 0,4% silice (hlavně thymol a karvakrol) a asi 8% tříslovin, hořčiny, tanin, těkavý olej, gumopryskyřici, antioxidanty a další látky.

Pěstování[editovat | editovat zdroj]

Preferuje slunečné polohy, propustné půdy s obsahem vápníku. Lze ji pěstovat bez zálivky. Množí se semeny, kultivary vegetativně - dělením trsů, ve velkovýrobě řízkováním. Roste rychle, sama se mírně šíří do blízkého okolí, ale není považována za plevel.

Dobromysl obecná může být použita v záhonech, ve skalkách nebo suchých zídkách[2] , ale i sadovnické výsadbě ve větších skupinách některých úprav, i blízko cest - listy jsou vonné.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c HARAGSIM, Oldřich. Včelařské byliny. Praha : Grada, 2008. 108 s. ISBN 978-80-247-2157-6. S. 26. (česky)  
  2. Dobromysl obecná | Oregano [online]. [cit. 2015-01-12]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]