Dlouhá (vojenský újezd Hradiště)
| Dlouhá | |
|---|---|
,_historick%C3%A1_ortofotomapa_(50._l%C3%A9ta).jpg) Letecký snímek vesnice z 50. let 20. století | |
| Lokalita | |
| Charakter | zaniklá vesnice |
| Obec | Vojenský újezd Hradiště |
| Okres | Karlovy Vary |
| Kraj | Karlovarský kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°11′16″ s. š., 13°2′29″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 801 (1945) |
| Katastrální území | Bražec u Hradiště |
  Dlouhá | |
| Další údaje | |
| Zaniklé obce.cz | 126 |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dlouhá (německy Langgrün) je zaniklá vesnice ve vojenském újezdu Hradiště v okrese Karlovy Vary. Stála v Doupovských horách asi čtyři kilometry severovýchodně od Bochova v nadmořské výšce okolo 730 metrů.[1]
Název[editovat | editovat zdroj]
Název Grün pochází z oblasti jihozápadního Saska, Chebska a Smrčin, odkud se šířil do dalších míst. Jeho význam odpovídá slovům paseka nebo nové pole. V historických pramenech se jméno vesnice objevuje ve tvarech: Langgrün (1378), in Grein (1381), de Longo Gryna (1407), in Langrinie (1411), v Gryně (1431), langegrin (1546), Langryn (1567), Langengryn (1570) a Langgrün (1654).[2] Do roku 1948 se používal název Dlouhý Grün.[3]
Historie[editovat | editovat zdroj]
První písemná zmínka o Dlouhé je z roku 1378, kdy vesnice byla lenním statkem Pešana z Langgrünu. O devět let později král Václav IV. povolil Borešovi z Rýzmburka vybírat clo na obchodní cestě, která vedla přes Dlouhou a Březinu do Chebu. V roce 1407 používal přídomek podle Dlouhé Johann de Longa Gryna, a když v roce 1411 Sigismus z Třebívlic prodával celý svůj majetek bratrům Erhardovi a Vilémovi ze Zakšova, patřil do jeho soupisu poplužní dvůr v Dlouhé. Po polovině patnáctého století vesnice připadla králi Ladislavu Pohrobkovi, po němž následovalo několik dalších majitelů. V roce 1487 se jimi stali páni z Plavna, majitelé panství hradu Andělská Hora. Většina vesnice od té doby patřila k hradnímu panství. Když je roku 1570 získal Kašpar Colonna z Felsu, byly dva statky v Dlouhé součástí bražeckého statku a k Andělské Hoře je připojila roku 1581 až Kašparova vdova Anna Karolína. Andělskohorské panství roku 1622 koupil Heřman Černín z Chudenic a převedl jeho správu do Stružné.[4]
V průběhu třicetileté války docházelo k neshodám mezi vrchností a poddanými z Dlouhé. Spory vyvrcholily v roce 1639, kdy správce panství Heyer vrchnosti oznamoval, že hodlá sedláky z Dlouhé k robotě donutit s pomocí vojska. Morová epidemie následujícího roku spory nejspíš ukončila.[4] Po válce ve vsi podle berní ruly z roku 1654 žilo osmmnáct sedláků, tři chalupníci a třináct domkářů. Sedlákům a chalupníkům dohromady patřilo 65 potahů a chovali celkem 57 krav, sedmdesát jalovic, tři ovce, devět prasat a třináct koz. U vesnice bývala vinice, přímo ve vsi hospoda a řemeslo provozovali dva sklenáři a krejčí. Na polích se pěstovalo především žito, ale hlavním zdrojem obživy býval chov dobytka a povoznictví.[5]
Škola v Dlouhé byla otevřena až v roce 1876. Předtím děti navštěvovaly školu v Kostelní Hůrce u Bražce. O rok dříve byl založen sbor dobrovolných hasičů.[5] Až do roku 1890 se u vsi pěstoval a podomácku zpracovával len. Zemědělství zůstalo hlavním zdrojem příjmů i ve dvacátém století, ale někteří lidé si přivydělávali pletením košů nebo pracovali v porcelánce ve Stružné a v karlovarských lázních. V období první republiky ve vsi byly dva obchody, čtyři hostince, pět obchodníků s máslem a vejci a řada dalších řemeslníků. Elektřina byla do Dlouhé zavedena až v roce 1930 z kadaňské elektrárny.[6]
Během druhé světové války ve vsi dne 16. listopadu 1944 vypukl požár, ve kterém uhořeli tři lidé. K dalšímu neštěstí došlo na samém konci války, kdy 10. května 1945 při dětské hře s nalezenou municí vybuchla pancéřová pěst a zabila pět dětí. Ani obsazení vesnice rudou armádou se neobešlo bez obětí a zemřeli při něm dva lidé. Většina původních obyvatel se po válce musela vystěhovat, ale čtrnáct německých rodin bylo převedeno k práci ve vnitrozemí Čech. Přestože se do Dlouhé přistěhovali noví obyvatelé, žilo v ní roku 1947 jen 167 lidí.[6]
Dlouhá zanikla vysídlením v roce 1953 v důsledku zřízení vojenského újezdu.[6] Ze zástavby, která se původně táhla v délce téměř tří kilometrů údolím Lomnice,[4] zůstaly jen nevýrazné zříceniny domů.[6]
Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]
Dlouhá stávala v katastrálním území Bražec u Hradiště v okrese Karlovy Vary, asi čtyři kilometry severně od Bochova. Nacházela se v nadmořské výšce okolo 730 metrů v údolí potoka Lomnice. Oblast leží na jižním okraji Doupovských hor, konkrétně v jejich okrsku Hradišťská hornatina.[7] Půdní pokryv v okolí tvoří převážně kambizem eutotrofní.[8]
V rámci Quittovy klasifikace podnebí Dlouhá stála v chladné oblasti CH7,[7] pro kterou jsou typické průměrné teploty −3 až −4 °C v lednu a 15–16 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 850–1000 milimetrů, sníh zde leží 100–120 dní v roce. Mrazových dnů bývá 140–160, zatímco letních dnů jen 10–30.[9]
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 757 obyvatel (z toho 339 mužů), z nichž byl jeden Čechoslovák, 752 Němců a čtyři cizinci. Kromě šesti židů se všichni hlásili k římskokatolické církvi.[10] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 769 obyvatel: dva Čechoslováky a 767 Němců. Výrazně převažovala římskokatolická většina, ale žili zde také čtyři evangelíci, jeden člen církve československé a čtyři židé.[11]
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 745 | 795 | 751 | 788 | 763 | 757 | 769 | 168 |
| Domy | 111 | 133 | 139 | 137 | 136 | 135 | 133 | 98 |
Obecní správa[editovat | editovat zdroj]
Při sčítání lidu v letech 1869–1930 byla Dlouhá obcí v okrese Žlutice.[13]
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
Jedinou větší církevní stavbou v Dlouhé byla jednolodní kaple svatého Jana Nepomuckého z rok 1769. Jiná kaple, zasvěcená Panně Marii, stávala v lese nad silnicí do Bražce. V blízkém okolí bylo rozmístěno deset železných kovaných křížů.[5] Na pahorku nad střední částí vesnice stojí pomník padlým v první světové válce obnovený v letech 2018–2019.[14]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Seznam.cz. Turistická a historická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2016-03-28]. Dostupné online.
- ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek I. A–H. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1947. 728 s. S. 498.
- ↑ Vyhláška ministerstva vnitra č. 22/1949 Sb., o změnách úředních názvů míst v roce 1948. [cit. 2018-12-02]. Dostupné online.
- ↑ a b c BINTEROVÁ, Zdena, 2004. Zaniklé obce Doupovska. Svazek II. V bývalém okrese Kadaň. Chomutov: Oblastní muzeum Chomutov. 76 s. ISBN 80-239-4566-1. Kapitola Dlouhá, s. 23.
- ↑ a b c Binterová 2004, s. 24.
- ↑ a b c d Binterová 2004, s. 25.
- ↑ a b Přírodní poměry. Geomorfologie, klimatické oblasti [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2021-04-13]. Dostupné online.
- ↑ CENIA. Katastrální mapy a půdní mapa ČR [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2021-04-13]. Dostupné online.
- ↑ VONDRÁKOVÁ, Alena; VÁVRA, Aleš; VOŽENÍLEK, Vít. Climatic regions of the Czech Republic. Quitt's classification during years 1961–2000. S. 427. Journal of Maps [PDF online]. Katedra geoinformatiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, 2013-05-13 [cit. 2020-07-22]. Čís. 3, s. 427. Dostupné online. DOI 10.1080/17445647.2013.800827. (anglicky)
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 235.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 404.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2016-12-30]. Kapitola Karlovy Vary. Dostupné online.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 83.
- ↑ VYČICHLO, Jaroslav. Dlouhá – pomník obětem 1. světové války [online]. Památky a příroda Karlovarska [cit. 2021-04-13]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BINTEROVÁ, Zdena. Zaniklé obce Doupovska od A do Ž. Chomutov: Oblastní muzeum Chomutov, 2005. 96 s. ISBN 80-239-6124-1. Kapitola Dlouhá – Langgrün, s. 13–14.
