Dives in misericordia
| Dives in misericordia česky Bohatý v milosrdenství Encyklika Papeže Jana Pavla II. | |
|---|---|
 | |
| Datum | 30. listopadu 1980 |
| Téma | Boží milosrdenství |
| Číslo encykliky | 2. ze 14 encyklik Jana Pavla II. |
| Text | |
| latinsky | |
| anglicky | |
| česky | |
Dives in misericordia (česky: Bohatý v milosrdenství) je název druhé encykliky papeže Jana Pavla II.[1] Jedná se o moderní zkoumání role milosrdenství – jak Božího milosrdenství, tak potřeby lidského milosrdenství, které jako ústřední téma uvádí biblické podobenství o marnotratném synovi. Původní text byl napsán ručně v polštině. Encyklika byla promulgována 30. listopadu 1980.
Pozadí[editovat | editovat zdroj]
Jan Pavel II. měl velkou lásku k úctě k Božímu milosrdenství, k níž ho inspirovala jeho polská krajanka Faustyna Kowalská (nar. 1905 – zemř. 1938) a kterou později v roce 2000 zavedl pro celou katolickou církev jako neděli Božího milosrdenství a během jejíž vigilie v roce 2005 zemřel. Svému životopisci Georgi Weigelovi řekl, že když začal psát encykliku, cítil se Kowalské duchovně „velmi blízko“.[2]
Druhá encyklika papeže Jana Pavla II. se zabývá problémy světa, které nastínil ve své první encyklice Redemptor hominis, včetně rostoucí militarizace, tyranie, hladu a každodenních problémů osobního života. Učí, že jedinou autentickou křesťanskou odpovědí na tyto narůstající problémy je láska poučená Božím milosrdenstvím, zejména tím, které se zjevuje v lásce Otce v Trojici.
Úvod encykliky[editovat | editovat zdroj]
Stejně jako ve své předchozí encyklice Jan Pavel II. motivuje svou diskusi zkoumáním mnoha problémů ve světě. Tvrdí, že mnohé v současném světě zneklidňuje myšlenka milosrdenství. V opozici k neosobnímu, technologiemi řízenému panství nad světem, které „jako by nemělo místo pro milosrdenství“, Jan Pavel apeluje na svět, aby se obrátil k Božímu milosrdenství: „Přeji si, aby byly srdečnou výzvou církve k milosrdenství, které lidstvo a moderní svět tolik potřebují. A milosrdenství potřebují, i když si to často neuvědomují“.[3]
Zjevení jako pokračující proces[editovat | editovat zdroj]
Název je převzat od apoštola Pavla, který v listu Efezským – Ef 2, 4 (Kral, ČEP) píše, že Bůh je „bohatý v milosrdenství“.[4] Tématem je „zjevení tajemství Otce a jeho lásky“.[5] "„Od začátku až do konce je to připomínka církvi, kdo je Otec – kdo se zjevuje“.[6] Tím se opakuje koncept, o němž se hovoří v apoštolské exhortaci Catechesi tradendae z roku 1979, kde se hovoří o zjevení jako o minulé i současné skutečnosti.[5]
Ježíšovo poselství o milosrdenství[editovat | editovat zdroj]
Papež klade zvláštní důraz na Ježíšovo učitelské poslání pro chudé, nemocné, hříšníky a vyděděnce: „Ježíš zejména svým životním stylem a svými činy zjevil, že láska je přítomná ve světě, ve kterém žijeme..... Tato láska na sebe upozorňuje zvláště ve styku s utrpením“.[7] Jan Pavel to spojuje s Ježíšovým tvrzením, že „kdo viděl mě, viděl Otce“, a poukazuje na to, že to odhaluje podobnou milosrdnou lásku ke všem na světě, zejména k těm, kteří trpí.
Pozadí ve Starém zákoně[editovat | editovat zdroj]
Papež sleduje poselství o Božím milosrdenství až k dřívějším biblickým knihám. Rozebírá opakované případy, kdy se Bůh vrací ke svému lidu poté, co ho opustil.
Jan Pavel II. se také vyjadřuje ke vztahu mezi milosrdenstvím a spravedlností: „V mnoha případech se ukazuje, že [milosrdenství] je nejen mocnější než spravedlnost, ale také hlubší.“[8] Píše, že Písmo svaté ukazuje, že „milosrdenství se liší od spravedlnosti, ale není s ní v protikladu, připustíme-li v dějinách člověka [...] přítomnost Boha, který se již jako Stvořitel spojil se svým stvořením zvláštní láskou.“
Marnotratný syn[editovat | editovat zdroj]
_-_James_Tissot.jpg)
Jan Pavel předkládá podobenství o marnotratném synovi jako zvlášť živou analogii Božího milosrdenství k člověku.
- Když se syn rozhodne vrátit do otcova domu a požádat otce, aby ho přijal – už ne z titulu jeho práva syna, ale jako zaměstnance –, na první pohled se zdá, že jedná z důvodu hladu a chudoby, do které upadl; tento motiv je však prostoupen vědomím hlubší ztráty: být nájemným sluhou v domě vlastního otce je jistě velkým ponížením a zdrojem hanby. Přesto je marnotratný syn ochoten toto ponížení a hanbu podstoupit. Uvědomuje si, že už nemá jiné právo než být zaměstnancem v otcově domě. Jeho rozhodnutí je přijato s plným vědomím toho, co si zasloužil a na co může mít ještě právo v souladu s normami spravedlnosti.[9]
Jan Pavel II. rozšiřuje reakci otce syna, který ho přijímá s bezmeznou milosrdnou láskou, a ne s pouhým důrazem na spravedlnost. „Stává se zřejmějším, že láska se mění v milosrdenství, když je třeba překročit přesnou normu spravedlnosti - přesnou a často příliš úzkou.“[9] Jan Pavel II. poukazuje na to, že otcova reakce vychází z více než pouhého sentimentu, ale z hlubšího pochopení toho, co jeho syn skutečně potřebuje: „Všimněte si, že otec si je vědom toho, že bylo zachráněno základní dobro: dobro synovy lidskosti. Syn sice promarnil dědictví, nicméně jeho lidství je zachráněno.“[10] Papež poukazuje na to, že toto podobenství ilustruje, že milosrdenství se nejlépe posuzuje nikoliv podle pouhých vnějších znaků, ale podle hlubšího zkoumání toho, co dělá s nitrem člověka.
Milosrdenství zjevené při Ukřižování a Zmrtvýchvstání[editovat | editovat zdroj]
Jan Pavel II. pak přechází k hlavnímu poselství křesťanství: Ježíšovo ukřižování a zmrtvýchvstání a zkoumá jejich důsledky pro Boží milosrdenství. Ve svém umučení Kristus prosí o milosrdenství, ale sám není ušetřen. Papež Jan Pavel II. to nazývá „přebytkem“ Boží spravedlnosti jako odčinění lidských hříchů, který však pramení z nejvyšší Otcovy lásky k člověku. Píše tedy, že v Ježíšově ukřižování je spravedlnost zároveň naplněna a zjevena hlubší láskou: „Božský rozměr vykoupení se uskutečňuje nejen tím, že se spravedlnost obrací proti hříchu, ale také tím, že se lásce navrací ta tvůrčí síla v člověku, díky níž má člověk opět přístup k plnosti života a svatosti, které pocházejí od Boha. Takto vykoupení zahrnuje zjevení milosrdenství v jeho plnosti.“
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dives in misericordia na anglické Wikipedii.
- ↑ JAN PAVEL II. Dives in misericordia [online]. vatican.va, 1980-11-30 [cit. 2023-06-30]. Dostupné online. (angličtina)
- ↑ WEIGEL, George. Witness to Hope: The Biography of Pope John Paul II. 1. vyd. New York: Harper, 1999. Dostupné online. ISBN 978-0060187934. S. 387. (angličtina)
- ↑ Dives in Misericordia, §2 [online]. Dostupné online.
- ↑ DE SOUZA, Raymond J. Two Centuries of Mercy [online]. National Catholic Register, 2015-12-09 [cit. 2023-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-06-23. (angličtina)
- ↑ a b O'COLLINS, Gerald. „John Paul II and the Development of Doctrine“, The Legacy of John Paul II. [s.l.]: Bloomsbury Publishing, 2008-10-30. Dostupné online. ISBN 9781441153050. (angličtina)
- ↑ BULZACCHELLI, Richard H. „Dives in Misericoria“, Karol Wojtyla's Philosophical Legacy. Příprava vydání Nancy Mardas, Agnes B. Curry, George F. McLean (eds.). [s.l.]: CRVP, 2008. Dostupné online. ISBN 9781565182479. (angličtina)
- ↑ Dives in Misericordia, §3 [online]. Dostupné online.
- ↑ Dives in Misericordia, §4 [online]. Dostupné online.
- ↑ a b Dives in Misericordia, §5 [online]. Dostupné online.
- ↑ Dives in Misericordia, §6 [online]. Dostupné online.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Dives in misericordia Archivováno 30. 6. 2023 na Wayback Machine. text v češtině
- Úplné znění encykliky na webu Svatého stolce (arabsky, německy, anglicky, španělsky, francouzsky, italsky, latinsky, polsky, portugalsky, slovensky)
- Svatyně Božího milosrdenství v Plocku (anglicky)
- Katechismus katolické církve na oficiálních stránkách Svatého stolec (anglicky)
