Veritatis splendor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Veritatis splendor
latinsky Krása pravdy
Encyklika Papeže Jana Pavla II.
Datum6. srpen 1993
Témamorální teologie
Číslo
encykliky
10. ze 14 encyklik
Jana Pavla II.
Text
latinsky
anglicky
česky

Veritatis splendor (česky Jas pravdy) je encyklika papeže Jana Pavla II. vydaná dne 6. srpna 1993. Encyklika byla předem ohlášena v apoštolském listu „Spiritus Domini“ z l. srpna 1987, vydaném u příležitosti dvoustého výročí úmrtí sv. Alfonsa Marie z Liguori.[zdroj?] Zabývá se základy morálního učení církve – morální teologií. Odmítá morální relativismus a situační etiku; proti nim staví pojem "vnitřně špatných (zlých) skutků" (actus intrinsece mali), jež jsou vždy a nutně špatné, bez ohledu na úmysl konajícího a okolnosti.

4. V samém křesťanském společenství se totiž vytvořila nová situace, ve které se šiří mnoho různých pochybností a námitek, a to nejen lidské, psychologické, sociální, kulturní a náboženské, nýbrž přímo teologické povahy, jež se vztahují k morálnímu učení církve. Nejde již jen o částečné a příležitostné protesty, nýbrž o celkové a soustavné zpochybňování celého morálního učení, které se zakládá na určitých antropologických a etických pojetích, jejichž kořenem je více či méně skrytý vliv všeobecně rozšířených myšlenkových proudů, jež ve svém důsledku zbavují lidskou svobodu jejího bytostného a neoddělitelného vztahu k pravdě. Tak je např. odmítáno tradiční učení o přirozeném zákonu a o univerzálnosti a trvalé platnosti jeho příkazů; některé části církevního morálního učení se prostě pokládají za nepřijatelné. Převládá domněnka, že i sám církevní učitelský úřad může v oblasti morálky zasahovat pouze tak, aby "probouzel svědomí" a "navrhoval hodnoty", kterými se pak lidé budou nezávisle inspirovat při svém rozhodování o životním zaměření. ...

81. Jsou-li některé skutky vnitřně špatné, dobrý úmysl nebo zvláštní okolnosti mohou sice zmírnit jejich špatnost, ale nemohou ji odstranit; existují skutky "nenapravitelně" špatné, špatné samy o sobě a nezaměřitelné k Bohu ani k dobru člověka. ... Proto také okolnosti či úmysly nebudou nikdy moci přeměnit skutek, který je svým předmětem vnitřně hanebný, ve skutek "subjektivně" čestný a obhajitelný pro svou volbu.

Encyklika kritizuje stav některých (modernistických) teologických fakult a snaží se o jasné odpovědi založené na Písmu, Tradici a Magisteriu.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]