Chomoutov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Možná hledáte: severočeské město Chomutov.

Šablona:Infobox - sídlo Chomoutov (německy Komotau) je historická obec, nyní městská čtvrť a katastrální území statutárního města Olomouce, kde žije asi 1 tisíc obyvatel. Leží cca 5 km severně od centra města.

Historie

Chomoutov (Chomutoviczi) se připomíná poprvé v roce 1078 jako majetek kláštera Hradisko. Šlo o nevelkou osadu, většinu jejího území tvořil lužní les. Klášter zde v 16. století založil tři rybníky, z nějž získával ryby. Po zrušení kláštera v roce 1783 jeho majetek převzal náboženský fond a od něj Chomoutov v roce 1824 koupil hrabě Filip Ludvík Saint Genois. Ne na dlouho, v roce 1850 se Chomoutov stal samostatnou politickou obcí, místní velkostatek ale stále patřil rodu Saint Genois, kteří vykáceli téměř celý původní les, později byl v majetku Lichtenštejnů. Farností místní obyvatelé spadali pod sousední Horku nad Moravou, v Chomoutově byla v roce 1835 postavena jen kaplička Navštívení Panny Marie.[1]

Silné vazby s touto obcí posilovalo také to, že v Horce byla četnická stanice, pošta, železnice a až do roku 1872 také škola pro chomoutovské děti. Chomoutov z Horky získával i elektrický proud a obě obce měly několik společných spolků, např. Orel, naopak v roce 1886 došlo k založení místního hasičského spolku. Vzhledem k existenci silného velkostatku řada zdejších občanů hledala práci jinde, např. v hutích ve Štěpánově či v řepčínských železárnách, což vedlo k silné pozici socialistických stran. Po vzniku republiky také mnoho Chomoutovských (44 %) opustilo římskokatolickou církev a vstoupilo do nově založené Církve československé, přičemž její farní úřad byl od roku 1934 opět v Horce.[2]

Chomoutov byl i přes to k 1. červenci 1974 sloučen s Olomoucí, která se již dříve vzhledem k nebezpečí záplav o zdejší území zajímala a např. v letech 1909–1913 se podílela na regulaci toku řek Moravy a Oskavy, účastnila se budování stavidel, prokopání spojovacího kanálu s Mlýnským potokem apod.[3] Místní jezero, postupně vzniklé na místě dřívější těžby písku, bylo v roce 1973 vyhlášeno přírodní rezervací. Roku 1997 zasáhly celou čtvrť rozsáhlé povodně.

Vývoj Chomoutova podle sčítání lidu[4][5]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930
Obyvatel 326 332 425 488 500 601 836[p 1]
Domů 45 53 59 72 76 86 141
Rok 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatel 792 900 890 882 777 933 1007
Domů 180 207 219 233 251 293 335
  1. ↑ Z toho 824 osob národnosti československé, 8 německé a 4 ostatních.[6]

Zajímavosti

Doprava

Chomoutovem prochází silnice II/446.

Spojení hromadnou dopravou zajišťuje autobusová linka DPMO č. 20 a příměstská linka č. 364.

Fotogalerie

  • Kaplička
    Kaplička
  • Hospoda
    Hospoda
  • Hasičská zbrojnice
    Hasičská zbrojnice
  • Chomoutovské jezero
    Chomoutovské jezero
  • Chomoutovský dub
    Chomoutovský dub
  • Pomník padlým
    Pomník padlým

Odkazy

Reference

  1. ↑ TICHÁK, Milan. Paměť olomouckých předměstí. Olomouc: Votobia, 2000. ISBN 80-7198-447-7. S. 107–109. Dále jen „Tichák (2000)“. 
  2. ↑ Tichák (2000), str. 109, 110.
  3. ↑ Tichák (2000), str. 95, 110, 111.
  4. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Svazek I. Praha: Český statistický úřad, 2006. Dostupné online. ISBN 80-250-1311-1. S. 658–659. 
  5. ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, Ministerstvo vnitra České republiky, 2013. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 505. 
  6. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice československé II. Země moravskoslezská. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1935. S. 86. 

Externí odkazy

Statutární město Olomouc
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Chomoutov&oldid=16880113“