Carouge

Carouge
	Carouge s řekou Arve
	; Znak ; Vlajka
Poloha
Souřadnice	46°11′ s. š., 6°8′0″ v. d.
Nadmořská výška	386 m n. m.
Stát	Švýcarsko
Kanton	Ženeva
	Carouge Carouge, Švýcarsko
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	2,70 km²
Počet obyvatel	22 336 (2017)
Hustota zalidnění	8 272,6 obyv./km²
Správa
Oficiální web	www.carouge.ch
PSČ	1227
Označení vozidel	GE
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Carouge je město na jihozápadě Švýcarska, v kantonu Ženeva. Žije zde přibližně 22 tisíc^[1] obyvatel.

Geografie

Carouge se nachází jižně od Ženevy, a je součástí širší aglomerace města. Obec se nachází jižně od řek Rhôna a Arve.

Sousedními obcemi jsou Ženeva, Veyrier, Troinex a Lancy.

Historie

Název města je odvozen od antické nebo raně středověké křižovatky; nejstarší zmínka o názvu místa z raného středověku připomíná název Quadruvium (latinsky „křižovatka“), v roce 1248 Carrogium, ve 14. století Quarrouiz nebo Quarroggi, v roce 1445 pak Quaroggio.^[2]

Město bylo od základů vybudováno sardinskou monarchií (rodem Savojských) v poslední čtvrtině 18. století, aby konkurovalo sousední Ženevě. Za tímto účelem vyhlásil Viktor Amadeus III. toleranční edikt, který umožňoval občanům praktikovat své náboženství bez pronásledování.^[2] V roce 1754 zde bylo 24 domů, v roce 1772 767 obyvatel, o 20 let později již 4672 obyvatel. V této době bylo obyvatelstvo Carouge pestrou směsicí. V roce 1786 tvořilo 51 % Francouzů, 26,3 % Savojců a Piemonťanů, 7,8 % Němců, 6,5 % Ženevanů a 5,5 % ostatních Švýcarů. Mnoho Židů se v Carouge usadilo natrvalo poté, co byli vyhnáni ze švýcarských měst, jako je Bern, Fribourg a Neuchâtel. Již v roce 1780 přijalo Carouge alsaské Židy a také některé Židy z Anglie, Německa, Maďarska a Itálie. Přijímáni byli pouze vybraní Židé ze žádaných profesí. Řada dalších Židů byla vypovězena v roce 1787.^[3] Po krátkou dobu žili v Carouge vedle sebe protestanti, Židé a svobodní zednáři a každý z nich měl svou vlastní schůzovní nebo modlitební místnost.

V roce 1789, krátce před svou smrtí, navrhl Pierre-Claude de La Fléchère turínským úřadům, aby v Carouge přijaly muslimy a povolily stavbu mešity.^[4] Tato poslední vize hraběte de Veyrier se neuskutečnila; krátce nato se Carouge dostalo pod francouzskou nadvládu a muselo se vzdát své liberální politiky.

Carouge se stalo francouzským v roce 1792. V roce 1816 bylo město Carouge na základě Turínské smlouvy přiřazeno k kantonu Ženeva, a tím i ke Švýcarské konfederaci.^[2]

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel^[2]
Rok	1772	1779	1786	1792	1795	1799	1822	1850	1900	1950	2000	2010	2018
Počet obyvatel	567	1155	3188	4672	3594	2935	3571	4403	7437	9290	17 590	20 910	22 458

Většina obyvatel (k roku 2000) hovoří francouzsky (13 700, tj. 77,9 %), druhou nejčastější řečí je portugalština (921, tj. 5,2 %) a třetí italština (846, tj. 4,8 %).

Hospodářství

Carouge a jeho okolí jako obchodní město využilo významných zlepšení v dopravě na konci 18. a na počátku 19. století: například výstavbu přístavu v Bellerive a mostu v Sierne (1778), který umožnil obejít ženevskou celnici, a stavbu kamenného mostu Pont-Neuf (1808-1816) od Nicolase Céarda. V Carouge byly postaveny četné hostince a kabarety (143 v roce 1792), jejichž tradice se zachovala dosud. Carouge se stalo také průmyslovým městem: přehrazení řeky Arve a odklonění a kanalizace řeky Drize podpořily výstavbu mlýnů. V 18. století se průmysl v Carouge opíral o koželužny, které byly často obviňovány z pašování, a o hodinářské dílny, které se však nikdy nevyrovnaly těm v Ženevě. V 19. století je nahradila rozsáhlá přádelna bavlny (Foncet & Odier, 1807–1822, 600 zaměstnanců v roce 1816) a továrny na fajáns (Herpin, Baylon, Dortu, později Picolas, Coppier). Připojením k Ženevě podniky v Carouge obecně utrpěly, protože ztratily své tradiční trhy. Četné podniky a strojírenské dílny, které v Carouge vznikly v letech 1870–1912, jakož i založení sdružení Fipa (Fondation des terrains Industriels Praille-Acacias) v roce 1958 s cílem lépe využít železniční spojení Cornavin – La Praille, umožnily městu upevnit svou pozici průmyslového centra.^[2]

Od 20. století se obec rozrůstá jako satelitní město Ženevy a rezidenční oblast v blízkosti regionálního centra.

Doprava

Veřejnou dopravu ve městě zajišťují tramvajové a autobusové linky, které provozuje ženevský dopravní podnik Transports publics genevois (TPG). Ty spojují město také se Ženevou. Na území města se nenachází žádná železniční stanice; jeho katastrem však prochází zahloubený úsek trati ze Ženevy do francouzského Annemasse.

Kultura

Carouge je díky své umělecké a bohémské scéně známé jako „Greenwich Village Ženevy“. Obec patří k bohatším předměstím Ženevy.^[5]

Osobnosti

Anatole Mallet (1837–1919), švýcarský inženýr a konstruktér lokomotiv
Georges Cottier (1922–2016), švýcarský kardinál

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Carouge na německé Wikipedii.

1 2 Bilanz der ständigen Wohnbevölkerung nach institutionellen Gliederungen, Staatsangehörigkeit (Kategorie), Geschlecht und demographischen Komponenten. Federální statistický úřad. Dostupné online. [cit. 2019-01-12].
1 2 3 4 5 ZUMKELLER, Dominique. Carouge (GE) [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2011-10-06 [cit. 2024-02-19]. Dostupné online. (německy)
↑ WELDLER-STEINBERG, Augusta. Geschichte der Juden in der Schweiz. Curych: Schweizerischer Israelitischer Gemeindebund, 1966. (německy)
↑ PIACHAUD, René-Louis. Œuvres complètes, lettre de M. de La Fléchère adressée à son frère M. le Comte de Châtillon le 13 mars 1789. Ženeva: [s.n.], 1982. S. 296. (francouzsky)
↑ MABUT, Jean-François. Abécédaire d’une horlogerie fine: la fiscalité communale [online]. Tribune de Genève, 2015-04-13 [cit. 2024-02-19]. Dostupné online. (francouzsky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Carouge na Wikimedia Commons
(francouzsky) Oficiální stránky

[58fc442b697e25608b97293d6a65d1b8a25c70aa-1] 1 2 Bilanz der ständigen Wohnbevölkerung nach institutionellen Gliederungen, Staatsangehörigkeit (Kategorie), Geschlecht und demographischen Komponenten. Federální statistický úřad. Dostupné online. [cit. 2019-01-12].

[hls-2] 1 2 3 4 5 ZUMKELLER, Dominique. Carouge (GE) [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2011-10-06 [cit. 2024-02-19]. Dostupné online. (německy)

[3] WELDLER-STEINBERG, Augusta. Geschichte der Juden in der Schweiz. Curych: Schweizerischer Israelitischer Gemeindebund, 1966. (německy)

[4] PIACHAUD, René-Louis. Œuvres complètes, lettre de M. de La Fléchère adressée à son frère M. le Comte de Châtillon le 13 mars 1789. Ženeva: [s.n.], 1982. S. 296. (francouzsky)

[5] MABUT, Jean-François. Abécédaire d’une horlogerie fine: la fiscalité communale [online]. Tribune de Genève, 2015-04-13 [cit. 2024-02-19]. Dostupné online. (francouzsky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]