Carouge
| Carouge | |
|---|---|
 Carouge s řekou Arve | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 46°11′ s. š., 6°8′0″ v. d. |
| Nadmořská výška | 386 m n. m. |
| Stát |  Švýcarsko |
| Kanton | Ženeva |
  Carouge Carouge, Švýcarsko | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 2,70 km² |
| Počet obyvatel | 22 336 (2017)[1] |
| Hustota zalidnění | 8 272,6 obyv./km² |
| Správa | |
| Oficiální web | www |
| PSČ | 1227 |
| Označení vozidel | GE |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Carouge je město na jihozápadě Švýcarska, v kantonu Ženeva. Žije zde přibližně 22 tisíc[1] obyvatel.
Geografie[editovat | editovat zdroj]
Carouge se nachází jižně od Ženevy, a je součástí širší aglomerace města. Obec se nachází jižně od řek Rhôna a Arve.
Sousedními obcemi jsou Ženeva, Veyrier, Troinex a Lancy.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Název města je odvozen od antické nebo raně středověké křižovatky; nejstarší zmínka o názvu místa z raného středověku připomíná název Quadruvium (latinsky „křižovatka“), v roce 1248 Carrogium, ve 14. století Quarrouiz nebo Quarroggi, v roce 1445 pak Quaroggio.[2]
Město bylo od základů vybudováno sardinskou monarchií (rodem Savojských) v poslední čtvrtině 18. století, aby konkurovalo sousední Ženevě. Za tímto účelem vyhlásil Viktor Amadeus III. toleranční edikt, který umožňoval občanům praktikovat své náboženství bez pronásledování.[2] V roce 1754 zde bylo 24 domů, v roce 1772 767 obyvatel, o 20 let později již 4672 obyvatel. V této době bylo obyvatelstvo Carouge pestrou směsicí. V roce 1786 tvořilo 51 % Francouzů, 26,3 % Savojců a Piemonťanů, 7,8 % Němců, 6,5 % Ženevanů a 5,5 % ostatních Švýcarů. Mnoho Židů se v Carouge usadilo natrvalo poté, co byli vyhnáni ze švýcarských měst, jako je Bern, Fribourg a Neuchâtel. Již v roce 1780 přijalo Carouge alsaské Židy a také některé Židy z Anglie, Německa, Maďarska a Itálie. Přijímáni byli pouze vybraní profesionální Židé. Řada dalších Židů byla vypovězena v roce 1787.[3] Po krátkou dobu žili v Carouge vedle sebe protestanti, Židé a svobodní zednáři a každý z nich měl svou vlastní schůzovní nebo modlitební místnost.
V roce 1789, krátce před svou smrtí, navrhl Pierre-Claude de La Fléchère turínským úřadům, aby v Carouge přijaly muslimy a povolily stavbu mešity.[4] Tato poslední vize hraběte de Veyrier se neuskutečnila; krátce nato se Carouge dostalo pod francouzskou nadvládu a muselo se vzdát své liberální politiky.
Carouge se stalo francouzským v roce 1792. V roce 1816 bylo město Carouge na základě Turínské smlouvy přiřazeno k kantonu Ženeva, a tím i ke Švýcarské konfederaci.[2]
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
| Vývoj počtu obyvatel[2] | |||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Rok | 1772 | 1779 | 1786 | 1792 | 1795 | 1799 | 1822 | 1850 | 1900 | 1950 | 2000 | 2010 | 2018 | ||
| Počet obyvatel | 567 | 1155 | 3188 | 4672 | 3594 | 2935 | 3571 | 4403 | 7437 | 9290 | 17 590 | 20 910 | 22 458 | ||
Většina obyvatel (k roku 2000) hovoří francouzsky (13 700, tj. 77,9 %), druhou nejčastější řečí je portugalština (921, tj. 5,2 %) a třetí italština (846, tj. 4,8 %).
Hospodářství[editovat | editovat zdroj]
Carouge a jeho okolí jako obchodní město využilo významných zlepšení v dopravě na konci 18. a na počátku 19. století: například výstavbu přístavu v Bellerive a mostu v Sierne (1778), který umožnil obejít ženevskou celnici, a stavbu kamenného mostu Pont-Neuf (1808-1816) od Nicolase Céarda. V Carouge byly postaveny četné hostince a kabarety (143 v roce 1792), jejichž tradice se zachovala dosud. Carouge se stalo také průmyslovým městem: přehrazení řeky Arve a odklonění a kanalizace řeky Drize podpořily výstavbu mlýnů. V 18. století se průmysl v Carouge opíral o koželužny, které byly často obviňovány z pašování, a o hodinářské dílny, které se však nikdy nevyrovnaly těm v Ženevě. V 19. století je nahradila rozsáhlá přádelna bavlny (Foncet & Odier, 1807–1822, 600 zaměstnanců v roce 1816) a továrny na fajáns (Herpin, Baylon, Dortu, později Picolas, Coppier). Připojením k Ženevě podniky v Carouge obecně utrpěly, protože ztratily své tradiční trhy. Četné podniky a strojírenské dílny, které v Carouge vznikly v letech 1870–1912, jakož i založení sdružení Fipa (Fondation des terrains Industriels Praille-Acacias) v roce 1958 s cílem lépe využít železniční spojení Cornavin – La Praille, umožnily městu upevnit svou pozici průmyslového centra.[2]
Od 20. století se obec rozrůstá jako satelitní město Ženevy a rezidenční oblast v blízkosti regionálního centra.
Doprava[editovat | editovat zdroj]
Veřejnou dopravu ve městě zajišťují tramvajové a autobusové linky, které provozuje ženevský dopravní podnik Transports publics genevois (TPG). Ty spojují město také se Ženevou. Na území města se nenachází žádná železniční stanice; jeho katastrem však prochází zahloubený úsek trati ze Ženevy do francouzského Annemasse.
Kultura[editovat | editovat zdroj]
Carouge je díky své umělecké a bohémské scéně známé jako „Greenwich Village Ženevy“. Obec patří k bohatším předměstím Ženevy.[5]
Osobnosti[editovat | editovat zdroj]
- Anatole Mallet (1837–1919), švýcarský inženýr a konstruktér lokomotiv
- Georges Cottier (1922–2016), švýcarský kardinál
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Carouge na německé Wikipedii.
- ↑ a b Bilanz der ständigen Wohnbevölkerung nach institutionellen Gliederungen, Staatsangehörigkeit (Kategorie), Geschlecht und demographischen Komponenten. Dostupné online. [cit. 2019-01-12]
- ↑ a b c d e ZUMKELLER, Dominique. Carouge (GE) [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2011-10-06 [cit. 2024-02-19]. Dostupné online. (německy)
- ↑ WELDLER-STEINBERG, Augusta. Geschichte der Juden in der Schweiz. Curych: Schweizerischer Israelitischer Gemeindebund, 1966. (německy)
- ↑ PIACHAUD, René-Louis. Œuvres complètes, lettre de M. de La Fléchère adressée à son frère M. le Comte de Châtillon le 13 mars 1789. Ženeva: [s.n.], 1982. S. 296. (francouzsky)
- ↑ MABUT, Jean-François. Abécédaire d'une horlogerie fine: la fiscalité communale [online]. Tribune de Genève, 2015-04-13 [cit. 2024-02-19]. Dostupné online. (francouzsky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Carouge na Wikimedia Commons - (francouzsky) Oficiální stránky
