Hermance
| Hermance | |
|---|---|
 | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 46°18′ s. š., 6°14′0″ v. d. |
| Nadmořská výška | 380 m n. m. |
| Stát |  Švýcarsko |
| Kanton | Ženeva |
  Hermance Hermance, Švýcarsko | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 1,44 km² |
| Počet obyvatel | 1 062 (2018)[1] |
| Hustota zalidnění | 737,5 obyv./km² |
| Správa | |
| Oficiální web | www |
| PSČ | 1248 |
| Označení vozidel | GE |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hermance je obec na jihozápadě Švýcarska, v kantonu Ženeva. Žije zde přibližně 1 100[1] obyvatel.
Geografie[editovat | editovat zdroj]
Obec se nachází na východním břehu Ženevského jezera, na hranici s Francií. Hermance se skládá z místních částí nebo vesnic Hermance - Rives-du-Lac, Le Bourg a La Croix-de-Bally.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Kolem roku 1100 bylo Hermance pouhým hradem, chránícím několik rybářských chatrčí. V této době vznikly nedaleko od sebe ve stávajících osadách dvě farnosti Cusy a Villars. Byla to nejpravděpodobněji beneficia převorství Saint-Jean v Ženevě; jejich zakladatelem byl pravděpodobně Guy de Faucigny, ženevský biskup. Poloha u jezera, při ústí řeky a na důležité cestě do Langinu pravděpodobně vysvětluje pozdější rozmach Hermance. Vykopávky ukazály, že Hermance bylo od druhé poloviny 13. století hustě zastavěno obytnými domy, které byly ve 14. století rozšířeny a v průběhu 18. století částečně zničeny. V roce 1247 nechal Aymon II. de Faucigny postavit hrad a opevněné tržní město. Kostel tohoto nového založení se stal farním kostelem. V důsledku toho ztratila farnost Villars na významu a oblast vlivu farnosti Cusy se posunula směrem k dnešní obci Chens-sur-Léman v Savojsku. V roce 1351 udělil pán z Faucigny určitá práva (koncese) přistěhovalcům, které přilákala výhodná poloha nového města, a podpořil tak rozvoj Hermance. Po porážce Faucigny Savojskem se Hermance v roce 1355 vzdalo a stalo se sídlem savojského kastelána. Vyvinulo se v důležité město, které v regionu prosazovalo svůj daňový systém a mělo zástavní obchod. V roce 1373 zde byl postaven špitál (hospic). V roce 1459 je doložena škola.[2]
V roce 1536 vtrhla do oblasti Chablais bernská vojska a jejich francouzští spojenci. V savojských vesnicích byla zavedena reformovaná víra. Ženevská církev jmenovala faráře pro Hermance a okolní vesnice. V roce 1542 byl přestavěn špitál a rozšířena škola. V roce 1567 se Hermance vrátilo do Savojska. Ke konci století se stala dějištěm válečných konfliktů mezi Ženevou a jejími spojenci Francií a Bernem na jedné straně a Savojskem a Španělskem na straně druhé. Na jaře 1589 byla vesnice vypleněna vojskem Nicolase Harlaye de Sancy; obranná zeď a hrad byly s výjimkou věže srovnány se zemí. Dne 4. srpna 1589 porazili Bernští pod vedením Johanna von Wattenwyl místního pána z Hermance Françoise-Melchiora de Saint-Jeoire. Mír byl obnoven francouzsko-španělskou smlouvou z Vervins v květnu 1598; v říjnu byly v Hermance projednány protichůdné nároky Ženevy a Savojska. Byla znovu zavedena katolická bohoslužba. Vesnice se ze zkázy vzpamatovávala pomalu; ustupovala místním potřebám a její význam upadal. Těžce poškozený kostel byl obnoven až kolem roku 1680 a špitál se zřítil kolem roku 1740. Spolu s Chablais trpělo Hermance v letech 1743–1748 španělskou okupací. Až do revoluce bylo pány Hermance několik rodů, mezi nimi Miolan, Ballaison, Saint-Jeoire a Blonay (1756). Později hrad patřil rodům Marcet, Boissier a de la Rive.[2]
V roce 1792 obsadila Chablais francouzská vojska. Od roku 1797 patřilo Hermance k arrondissementu Thonon v departementu Léman. Byla zde ustanovena obecní rada, místní hejtman (maire) a jeho zástupce a zřízen matriční úřad. V březnu 1816 se Hermance na základě Turínské smlouvy stalo součástí kantonu Ženeva, ale část okolí obce zůstala savojská. Z ústraní se Hermance vynořilo v roce 1851, kdy byla vybudována silnice na levém břehu jezera a postaveno přístaviště a přístaviště. Od roku 1873 do přístavu pravidelně zajížděly parníky. Počet obyvatel zůstal od 15. století do roku 1950 poměrně stabilní, zatímco struktura obyvatelstva se výrazně měnila. Zatímco dříve bylo Hermance zemědělskou, rybářskou a řemeslnickou obcí, v současnosti většina obyvatel pracuje ve službách.[2]
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
| Vývoj počtu obyvatel[2] | |||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Rok | 1801 | 1850 | 1900 | 1950 | 1980 | 1990 | 2000 | 2010 | 2012 | 2014 | 2017 |
| Počet obyvatel | 307 | 498 | 362 | 400 | 594 | 686 | 816 | 937 | 965 | 1013 | 1014 |
Většina obyvatel (k roku 2000) hovoří francouzsky (643, tj. 78,8 %), druhým nejčastějším jazykem je angličtina (73, tj. 8,9 %) a třetím němčina (36, tj. 4,4 %).
Doprava[editovat | editovat zdroj]
V roce 1902 bylo Hermance napojeno na ženevskou tramvajovou trať, kterou v roce 1958 nahradila autobusová doprava.
Obec je napojena na síť městské hromadné dopravy v Ženevě autobusovou linkou. Železniční spojení obec nemá.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hermance na německé Wikipedii.
- ↑ a b Ständige Wohnbevölkerung nach Staatsangehörigkeitskategorie Geschlecht und Gemeinde; Provisorische Jahresergebnisse; 2018. Federal Statistical Office. 9. dubna 2019. Dostupné online. [cit. 2019-04-11].
- ↑ a b c d PIUZ, Anne-Marie. Hermance [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2008-04-09 [cit. 2024-03-28]. Dostupné online. (německy)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hermance na Wikimedia Commons - (francouzsky) Oficiální stránky
