Collonge-Bellerive

Collonge-Bellerive
	; Znak ; Vlajka
Poloha
Souřadnice	46°15′ s. š., 6°12′12″ v. d.
Nadmořská výška	405 m n. m.
Stát	Švýcarsko
Kanton	Ženeva
	Collonge-Bellerive Collonge-Bellerive, Švýcarsko
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	6,12 km²
Počet obyvatel	8 489 (2020)
Hustota zalidnění	1 387,1 obyv./km²
Správa
Oficiální web	www.collonge-bellerive.ch
PSČ	1222 Vésenaz; 1245 Collonge-Bellerive
Označení vozidel	GE
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Collonge-Bellerive je obec na jihozápadě Švýcarska, v kantonu Ženeva. Žije zde přibližně 8 500^[1] obyvatel.

Geografie

Obec se nachází na východním břehu Ženevského jezera, severovýchodně od Ženevy, na hranici s Francií. Obec zahrnuje obce Collonge, Vésenaz a Saint-Maurice a menší vesnice Cherre, Bellerive, La Repentance a La Capite.

Historie

Nejvýznamnějšími vládci ve 14. století byli opatství Bellerive, páni z La Bâtie-Cholay, páni z Veigy a katedrální kapitula Saint-Pierre v Ženevě. Collonge-Bellerive patřilo nejprve k ženevskému hrabství, poté k Savojsku (1401), Francii (1792), Sardinii (1814) a nakonec se v roce 1816 stalo součástí kantonu Ženeva. V 15. století byl ve Vésenazu postaven opevněný dům. Hrad Bellerive, postavený v letech 1668–1672 savojským vévodou, aby poškodil ženevský obchod, byl až do roku 1792 skladištěm soli a celní stanicí. Od 14. století byly tři vesnice Collonge, Vésenaz a Saint-Maurice obcemi; když byly v roce 1792 připojeny k Francii, byly sloučeny do jedné obce.^[2]

První zmínka o farnosti Collonge pochází z roku 1153, o farnosti Saint-Maurice z roku 1275; Vésenaz závisel na Vandœuvres. V roce 1536 byly farnosti sloučeny do jediné reformované farnosti, která se v roce 1598 stala katolickou. Kostel Collonge (Saint-Léger) pochází z předrománské doby; byl čtyřikrát přestavěn, naposledy v letech 1792–1806. Cisterciácké opatství Bellerive, založené ve 12. století, bylo zničeno v roce 1536. Až do konce 18. století se skutečná plocha osídlení omezovala na tři centra vesnic. Přes Vésenaz a mezi Collonge a Saint-Maurice vedla silnice ze Ženevy do Thononu. K zemědělskému obyvatelstvu, které se zabývalo chovem dobytka a v 16. až 18. století také pěstováním obilí a vína, patřili také zedníci, kováři a tesaři.^[2]

V 19. století byly postaveny domy na jezeře a v La Capite a vybudovány nové kantonální silnice: do Vésenaz podél břehu, Vésenaz–Hermance přes Collonge a Vésenaz–Thonon. Urbanizace se urychlila po roce 1945, kdy významné zemědělské oblasti v La Gabiule a La Californie ustoupily vilovým čtvrtím. V La Pallanterie vznikla průmyslová zóna (mlýn, vinařství). Ještě na počátku 21. století se zde provozovalo zemědělství, zahradnictví a zelinářství. Více než polovina území obce je zastavěna domy a vilovými čtvrtěmi.^[2]

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel^[2]
Rok	1816	1850	1900	1950	1990	2000	2010	2012	2014	2017
Počet obyvatel	572	803	950	1830	4769	6344	7621	7519	7819	8096

Většina obyvatel (k roku 2000) hovoří francouzsky (5010, tj. 79,0 %), druhým nejčastějším jazykem je angličtina (431, tj. 6,8 %) a třetím němčina (296, tj. 4,7 %).

Doprava

V roce 1902 bylo Collonge-Bellerive napojeno na tramvajovou trať Ženeva–Hermance, kterou v roce 1958 nahradila autobusová doprava.

Obec je napojena na síť městské hromadné dopravy v Ženevě autobusovou linkou. Železniční spojení obec nemá.

Osobnosti

Fahd bin Abd al-Azíz (1921–2005), saúdskoarabský král, v obci měl svou rezidenci

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Collonge-Bellerive na německé Wikipedii.

1 2 Dostupné online. [cit. 2021-04-26].
1 2 3 4 CORBOUD, Pierre; CURTET, Georges. Collonge-Bellerive [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2019-04-03 [cit. 2024-04-02]. Dostupné online. (německy)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Collonge-Bellerive na Wikimedia Commons
(francouzsky) Oficiální stránky

[77f2f1e9a0b490e32c858aa34ac298da77f44f93-1] 1 2 Dostupné online. [cit. 2021-04-26].

[hls-2] 1 2 3 4 CORBOUD, Pierre; CURTET, Georges. Collonge-Bellerive [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2019-04-03 [cit. 2024-04-02]. Dostupné online. (německy)

[1]

[2]