Vandœuvres
| Vandœuvres | |
|---|---|
 | |
 Znak  Vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 46°13′ s. š., 6°12′0″ v. d. |
| Nadmořská výška | 455 m n. m. |
| Stát |  Švýcarsko |
| Kanton | Ženeva |
  Vandœuvres Vandœuvres, Švýcarsko | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 4,42 km² |
| Počet obyvatel | 3 030 (2024)[1] |
| Hustota zalidnění | 685,5 obyv./km² |
| Správa | |
| Oficiální web | www |
| PSČ | 1253 |
| Označení vozidel | GE |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vandœuvres je obec na jihozápadě Švýcarska, v kantonu Ženeva. Žije zde přibližně 3 000[1] obyvatel.
Geografie
[editovat | editovat zdroj]Příměstská obec Vandœuvres se nachází poblíž levého břehu Ženevského jezera, asi 7 km severovýchodně od Ženevy, a tvoří ji vesnice Chougny, Crête a Pressy. Jihovýchodní hranici obce tvoří malá říčka Seymaz.
Obec Vandœuvres sousedí na severu s obcí Collonge-Bellerive, na východě s Choulex, na jihovýchodě s Thônex, na jihu s Chêne-Bourg, na jihozápadě s Chêne-Bougeries a na západě s Cologny.
Historie
[editovat | editovat zdroj]
Pohřební kaple z 5. století zasvěcená svatému Jakubovi, nejstarší známé křesťanské kultovní místo na ženevském venkově, byla postavena vedle římského sídliště, které bylo osídleno od 1. do 4. století. První zmínka pochází z roku 1225 pod názvem Vandovre.[2]
Ve 13. století bylo Vandœuvres farností (zmiňovanou v roce 1280), jejíž většina území patřila ženevské kapitule a převorství Saint-Victor, které se od roku 1295 dělilo o vládu nad Vandœuvres s ženevským hrabětem Amadeem II. Jeho práva připadla na počátku 15. století rodu Savojských. V roce 1536, poté, co bylo Vandœuvres obsazeno vojsky města Ženevy, přestoupilo k reformaci. V letech 1538 až 1564 se však Ženeva musela dělit o svá panovnická práva s Bernem a poté s katolickým Savojskem. Četné právní spory ukončila až Turínská smlouva z roku 1754, která přiznala Ženevě veškerá svrchovaná práva nad Vandœuvres. V 17. a 18. století si bohaté ženevské rodiny Butini, Mallet a Revilliod vybudovaly ve Vandœuvres venkovské statky a rekreační nemovitosti. Po připojení města Ženevy k Francii v roce 1798 se Vandœuvres stalo samostatnou obcí.[2]
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]| Vývoj počtu obyvatel[2] | ||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Rok | 1850 | 1900 | 1950 | 2000 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 |
| Počet obyvatel | 526 | 542 | 1073 | 2333 | 2678 | 2664 | 2578 | 2572 | 2564 | 2513 | 2521 | 2519 |
Většina obyvatel (k roku 2000) hovoří francouzsky (1876, tj. 80,4 %), druhým nejčastějším jazykem je angličtina (134, tj. 5,7 %) a třetím němčina (131, tj. 5,6 %).
Hospodářství
[editovat | editovat zdroj]Až do roku 1952 bylo Vandœuvres čistě zemědělskou obcí, poté byla třetina území zastavěna rodinnými domy. Vandœuvres se následně vyvinulo v rezidenční obec, ale 65 % území je stále využíváno pro zemědělství (zejména vinařství a ovocnářství).
Doprava
[editovat | editovat zdroj]Vandœuvres je napojeno na síť veřejné dopravy autobusovou linkou, kterou provozuje ženevský dopravní podnik Transports publics genevois (TPG). Železnice územím obce neprochází, nejbližší železniční stanice se nachází v Chêne-Bourg na trati Ženeva–Annemasse.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vandœuvres na německé Wikipedii.
- 1 2 Dostupné online.
- 1 2 3 ROTH, Hansjörg. Vandœuvres [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2014-12-27 [cit. 2024-04-02]. Dostupné online. (německy)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vandœuvres na Wikimedia Commons - (francouzsky) Oficiální stránky
